Lepší život pro ptáky v pooderských rákosinách

Rákosiny tvoří v Poodří významnou část předmětu ochrany nejen chráněné krajinné oblasti, ale i ptačí oblasti. Jsou klíčovým biotopem pro hnízdění vodních a mokřadních druhů ptáků. Tvoří je především porosty rákosu obecného a orobinců vázané na zdejší četné rybníky. Jejich počet a rozloha jsou však omezeny velikostí vodních ploch, využitím a kvůli vzrůstající eutrofizaci také kvalitou vodního prostředí. Rozsáhlejší rákosiny v rozsahu nad jeden hektar se v současné době nacházejí pouze na šesti z více než sedmdesáti rybníků v CHKO Poodří. Neméně důležité jsou proto i terestrické rákosiny, tedy takové, které nemají přímou návaznost na vodní plochy.

„Pooderské terestrické rákosiny jsou ohroženy především zarůstáním vrbovými křovinami a stárnutím porostu, ve kterém se hromadí hustá stařina v podobě odumřelé organické hmoty,“ popisuje Ivona Kneblová z AOPK, která má projekt na starosti. Podle jejích slov jde o přirozený sukcesní proces, který časem vede k celkovému zániku biotopu. „Chceme-li ale zachovat co největší biodiverzitu území a udržovat vhodné podmínky pro výskyt vzácných a ohrožených druhů, nezbývá než tyto procesy určitým způsobem blokovat,“ upozorňuje.

V rámci vlastních ornitologických průzkumů AOPK nejen v CHKO bylo zjištěno, že ve starých dlouhodobě neudržovaných rákosinách hnízdí některé druhy ptáků především v řidších, okrajových částech porostů a vyhýbají se vnitřním partiím. „Nahromadění stařiny má za následek mizení druhů pohybujících se a získávajících potravu v přízemních partiích rákosin, jako je chřástal vodní nebo bukáček malý,“ vysvětluje.

Od pokusu k projektu

Z výsledků více než třicet let probíhajícího kroužkování ptáků v rákosině Dolního Bartošovického rybníka v rámci projektu Acrocephalus, který zastřešuje Slezská ornitologická společnosti, bylo patrné, že druhové složení odchytávaných ptáků se v čase posouvá od typických druhů podmáčených rákosin k druhům obývajícím křoviny. Rákosinu plošně zarůstající křovinami nakonec opouští i moták pochop, který je vlajkovým druhem Poodří.

A tak byl na základě pozorování v roce 2005 započat první pokus s kosením rákosin na rybníku Skučák v městě Rychvald, který je pozemkově ve správě AOPK ČR, i když mimo území CHKO Poodří. „Zdejší sedmihektarová rákosina byla kvůli vyzkoušení obnovního managementu rozdělena na čtyři přibližně stejné díly. Každý byl pak následně v daném roce pokosen, to znamená jeden díl jednou za čtyři roky tak, aby zbylá většina plochy zůstala v daném roce bez zásahu jako funkční hnízdní biotop. Ukázalo se, že takto lze dlouhodobě udržovat biotop rákosin ve vhodné kvalitě bez hromadící se stařiny, přičemž se úspěšně blokuje zarůstání křovinami bez nutnosti následných, často obtížně proveditelných výřezů,“ popisuje Ivona Kneblová. Výsledkem tohoto pokusu byl poměrně rychlý nárůst počtu hnízdících párů druhů, které jsou svým hnízděním na porostu rákosu přímo závislé. Patří k nim třeba rákosníci, cvrčilky nebo slavík modráček středoevropský, kteří spolu s dalšími druhy porost využívali v celé jeho rozloze.

Na základě těchto prvotních zkušeností vznikl na regionálním pracovišti Správy CHKO Poodří nápad na rozsáhlejší projekt na obnovu rákosin a podmáčených luk jako významného hnízdiště vodních a mokřadních druhů ptáků v Poodří, který je cílen na obnovu rozlohy a kvality silně degradovaných a křovinami zarůstajících terestrických rákosin. Zároveň byl na některých lokalitách obnovní management zaměřen i na revitalizaci dlouhodobě neobhospodařovaných a silně degradovaných mokřadních ostřicových luk, které v kombinaci s biotopem rákosin zvyšují hodnotu a pestrost území.

Realizace přinesla některá ponaučení

Projekt probíhá na třech lokalitách: rákosina a na ní navazující mokřadní louky u vodní plochy Nový v přírodní rezervaci Rezavka v CHKO Poodří, rákosina za hrází rybníka Bezruč v přírodní rezervaci Rákosina, která je součásti nejen CHKO Poodří, ale také ptačí oblasti Poodří, a rákosina u již zmíněného rybníka Skučák v přírodní rezervaci Skučák, která je součástí ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší.

„Od roku 2020 až do letoška je v rámci projektu prováděno kosení rákosin v mimohnízdním období, od října do února, a kosení navazujících lučních mokřadních společenstev. Dále se přistoupilo k postupnému výřezu rozsáhlých křovin a následné údržbě těchto ploch výřezem výmladků. V místech, kde to umožnila únosnost terénu, bylo použito frézování ošetřených ploch, které se ukázalo jako velmi efektivní. Práce v podmáčeném terénu je velmi náročná jak fyzicky, tak i s ohledem na možnost – či spíše nemožnost – použít běžné technologie. Největším úskalím, na které jsme během realizace projektu narazili, je výřez souvislých ploch zarostlých starším náletem vrby popelavé a následné odklízení vzniklé biomasy včetně ošetření plochy po výřezech. Při kácení keřových vrb je potřeba biomasu průběžně odstraňovat a uvolňovat přístup ke káceným částem porostu. V případě silně podmáčeného terénu je nemožné použít vyvážecí stroj a při velkém množství kácené biomasy je ruční vynášení nerentabilní a časově i finančně nerealizovatelné. Z těchto důvodu jsme v některých částech území museli od původního záměru odstoupit. Proto je potřeba při ochraně rákosin činit preventivní managementová opatření tak, aby k takovým situacím raději nedocházelo,“ odtajňuje Ivona Kneblová některá úskalí projektu.

Funguje to

Projekt obnovy rákosinových lokalit v Poodří je teprve na začátku, ale již teď je na některých z nich vidět výrazné zlepšení z pohledu jak kvality biotopu, tak jeho obsazenosti cílovými druhy. „Nejcennější jsou však zkušenosti, které díky realizaci projektu máme. Je patrné, že cíle, tedy redukce stařiny v rákosinách a zlepšení struktury porostu, je možné dosáhnout po první seči. Již v následujících letech narůstá počet hnízdících ptáků a vracejí se druhy, které lokalitu dříve opustily. Rychlost obnovy lučních porostů je obvykle nižší, záleží především na míře degradace a vlhkostních podmínkách na lokalitě. V každém případě je již po prvních letech patrné, že všechna opatření účinně potlačují degradaci předmětných biotopů a vedou ke zvýšení biologické diverzity lokalit. Částečný neúspěch s výřezem křovin nás vede k hledání jiných cest a technologií, kterými by bylo možné dosáhnout požadovaného cíle,“ hodnotí dosavadní přínos projektu Ivona Kneblová.