Revitalizace Zámeckého rybníka v Lednici

Klenot jižní Moravy

Lednický zámek, nacházející se na samém jihu Moravy v břeclavském okrese, je nevšední architektonickou památkou světového věhlasu. Svým stylem napodobuje anglickou tudorovskou gotiku. Pyšní se unikátním francouzským parkem i nádherným skleníkem, jenž byl v roce 1851 jednou z předpokládaných předloh pro slavný Crystal Palace v Londýně od Josepha Paxtona, rozsáhlým Zámeckým rybníkem, doplněným o romantizující stavby včetně maurského Minaretu, jehož autorem byl architekt Josef Hardtmuth, zakladatel továrny Koh-i-noor Hardtmuth ve Vídni. Zámek samotný i propracované průhledy parkem, osázeným v rámci rozsáhlého krajinářského projektu vzácnými dřevinami, nabízejí návštěvníkům nahlédnutí do dob, kdy zámku i krajině vládl aristokratický rod Lichtenštejnů. Pod nebývalou krásou lednických interiérů i exteriérů jsou podepsáni například architekti a stavitelé Domenico Martinelli nebo Jan Bernard Fischer z Erlachu.

Dnes je rozsáhlý zámecký areál součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky a patří do Lednicko-valtického areálu, zapsaného taktéž do Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Celkem se tu na rozloze 552,5 hektaru nachází pět rybníků, kromě Zámeckého jsou to rybníky Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský.

Velmi specifické složení půdy a klima dává lokalitě předpoklady pro výskyt neobyčejné a pestré fauny i flóry, s významnými hnízdišti vodních ptáků i odpočinkovou zónou pro tažné ptáky. Specifické chemické složení půdy je tu způsobeno vyplavováním třetihorních mořských usazenin, které způsobují nebývalou salinitu zdejších nádrží, díky níž se v říční nivě dolní Dyje objevují vzácná slaniska. I ta významně ovlivňují lokální biodiverzitu. I proto si Zámecký rybník revitalizaci opravdu zasloužil.

Revitalizace byla pro záchranu vzácných ekosystémů rybníka nezbytná

„Myšlenka revitalizace Zámeckého rybníka je staršího data,“ říká dnes Jan Vybíral, ředitel obecně prospěšné společnosti Biosférická rezervace Dolní Morava, která se projektu obnovy zhostila. „Po zápisu Lednicko-valtického areálu na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1986 bylo zřejmé, že je třeba řešit velký dluh v údržbě prakticky u všech památkových objektů, které se v Lednicko-valtickém areálu nacházejí,“ popisuje. K nim patřil i Zámecký rybník v Lednici, který byl uveden do provozu v roce 1811 a za celou dobu své existence neprošel žádnou větší údržbou. „To bylo zřejmé na první pohled,“ vzpomíná Jan Vybíral. „Rozplavené břehy rybníka i jeho šestnácti ostrovů spolu s opadem listů zanesly dno metrovou vrstvou nánosů. Kořeny desítek velkých stromů byly podemlety a to způsobilo jejich pády do vody. Ve vegetačním období se mělká voda rybníka rychle zbarvovala do zelena přemnoženými sinicemi,“ dokresluje celkový obrázek stavu rybníka před revitalizací. „Náprava těchto nahromaděných problémů volala po řešení.“

Po vyhodnocení stavu celé památky Lednicko-valtického areálu a jeho objektů pohledem odborníků na zahradní umění, přírodovědců i Ústavu památkové péče ČR proto revitalizace Zámeckého rybníka spontánně vyplynula coby jedna z priorit k řešení.

Základem revitalizace Zámeckého rybníka v Lednici byla především dohoda o spolupráci mezi Národním památkovým ústavem a obecně prospěšnou společností Biosférická rezervace Dolní Morava, následovaná smlouvou o výpůjčce Zámeckého rybníka za účelem zajistit jeho komplexní revitalizaci podle dotačních podmínek SFŽP se zohledněním všech specifik, jako jsou památka UNESCO, národní přírodní rezervace a dalších. „Neformální tým do projektu zainteresovaných subjektů a jejich odborníků byl rozsáhlý,“ říká Jan Vybíral. Kromě zmíněných do něho patřily obec Lednice, Povodí Moravy, Lesy České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Pálava, společnosti MND, Alcadrain a Envicons, Městský úřad Břeclav a další.

Základem realizačního projektu, který zpracoval Tomáš Horký, byly historické dokumenty a plány, podle kterých v letech 1805–1811 Bernard Petri navrhl a řídil výstavbu rybníka jako součást mimořádných a velkorysých melioračních úprav v budoucím parku v okolí zámku Lednice. „K tomu samozřejmě přibyly informace o množství a kvalitě sedimentů, výměře chybějících částí ploch rybníka a ostrovů, zajištění ploch k uložení sedimentů, umístění skládek materiálu a techniky, ale třeba také archeologický průzkum,“ doplňuje Jan Vybíral.

Než vznikl realizační projekt, mnohokrát se setkali odborníci více oborů, aby si vyjasnili nejen technickou část problémů, například množství sedimentů a kam je uložit, ale i biologickou část, neboť práce byly navrženy v národní přírodní rezervaci, kde hnízdí zejména vodní druhy ptáků. Důležité podmínky a limity stanovili odborníci na památkovou péči. „Pro dodavatele vlastní realizace pak bylo třeba zdůraznit, že hlavní objemy prací je potřeba uskutečnit v období vegetačního klidu a mimo hlavní turistickou sezónu,“ doplňuje Jan Vybíral.

Unikátní lokalita, unikátní řešení

Jako zhotovitel akce byla ve veřejné soutěži vybrána třeboňská společnost Hydro&Kov. Tato firma se zabývá revitalizacemi rybníků jako hlavním oborem své činnosti a již v rámci tendru prokázala, že s realizacemi podobných zakázek má bohatou zkušenost. I přesto však k revitalizaci Zámeckého rybníka přistupovali s velkým respektem.

„Možnost účastnit se revitalizace takto významného území znamenalo pro naši společnost veliký závazek a zároveň prestiž, která byla pochopitelně vykoupena náročností realizace projektu. Druhé takové území, které by bylo pod tolika stupni ochrany jako Zámecký rybník se snad v Česku nenachází. Unikátní lokalita vyžadovala unikátní řešení, a tak se při realizaci projektu sešla kombinace snad všech technologií, které je při revitalizaci rybníků možno využít,“ popsal průběh projektu jednatel společnosti Miroslav Ježek. Klasické řešení s bagry, buldozéry a nákladními auty zde absolutně nepřipadalo v úvahu.

Postupně vykrystalizovalo řešení pomocí sacích bagrů, lodě s mechanizací, která plavala v nádrži a sacím čerpadlem vháněla sediment zředěný vodou do potrubí, které poté plnilo zbudované laguny, jakési odkalovací deponie, poblíž povodňové hráze regulované části řeky Nová Dyje. Při takovém postupu se hovoří o odbahnění „mokrou cestou“. Tak se přečerpalo zhruba 35 tisíc kubíků stoletých nánosů ze dvou stěžejních lokalit rybníka, naředěných ve dvojnásobném objemu vody. Nádrže pak držely sediment do jeho vysušení, následně byl využit dle potřeby včetně zpevnění protipovodňové hráze Dyje. Část sedimentů ze dna rybníka byla znovu využita k rozšíření a vytvarování břehů ostrovů do původního stavu, jejich zpevnění, vysazení nové zeleně a vytvoření stabilního podloží pro zeleň stávající. Vnější část břehů si vyžádala asi 50 tisíc kubíků sedimentu uložených do tzv. utopených bárek, což je výraz pro speciální dřevěné koše vystlané geotextilií. Koše či bedny byly vyrobeny z kůlů z jehličnatého řeziva o průměru 20 cm a v některých místech vytvářely profil původních břehů. Na dalších místech vytvořily pás ve větší vzdálenosti od břehu. V obou případech byly koše ponořeny pod vodu, kdy nad nimi zůstalo zhruba 20 cm k hladině. Místo mezi koši a břehem bylo vysypáno sedimentem stejně jako koše samotné. Další zatížení a stabilizace byly provedeny pomocí kameniva. Potopené koše s dosypáním vytvořily litorální pásmo, tedy příbřežní mělké pásmo, kde se v prohřáté vodě daří některým druhům vzácných rostlin i společenstvím živočichů. Litorální pásmo je propojením hlubší části nádrže s břehy a je nezbytnou součástí dobře fungujícího ekosystému. Tato pásma utopených bárek byla v případě zámeckého rybníka v součtu dlouhá přibližně 20,3 km. Obdobnou kulatinou byly naležato vyztuženy a olemovány břehy ostrovů proti erozivním vlivům vln.

Že se vše podařilo v přátelském a spolupracujícím duchu a na profesionální úrovni, potvrzují slova Jana Vybírala.

Projekt se povedl

Nejdůležitější podle něj je, že se důležité součásti památky Lednicko-valtického areálu, jíž Zámecký rybník bezesporu je, podařilo vrátit jeho původní podobu a zajistit na dlouhou dobu jeho krásu. „Je to dílo, ke kterému se mohou hlásit všichni zúčastnění aktéři,“ potvrzuje Jan Vybíral. „Veškerá přípravná a posléze kontrolní jednání v průběhu stavby probíhala v atmosféře vzájemného pochopení,“ dodává. Projekt revitalizace Zámeckého rybníka v Lednici mu podle jeho vlastních slov potvrdil, že i nejsložitější problémy kulturní krajiny obecně se dají úspěšně řešit, pokud existuje vůle k mezioborové dohodě na základě vzájemného respektu.

Obecně prospěšná společnost Biosférická rezervace Dolní Morava ostatně již vícekrát prokázala, že coby „neziskovka“ dokáže být platná při řešení různých problémů krajiny v regionu i mimo něj. Ve spolupráci s obcemi, podnikatelskými subjekty, státní správou ochrany přírody a krajiny a se všemi, kteří chtějí zdravý a udržitelný rozvoj kulturní krajiny, se zaměřuje především na dobrou mezioborovou komunikaci. „Základem pro naše rozhodování jsou vědecky podložené argumenty, respekt k zákonům našeho státu a úcta k oborové a osobní odpovědnosti za stav krajiny a životního prostředí,“ říká její ředitel, Jan Vybíral.

A co na to příroda, o kterou tu především šlo? „Měli jsme určité obavy z toho, jaký dopad bude mít stavba na ptačí populaci druhů, které jsou zde tradičně ,domaʻ. Odborníci zjistili, že jediný druh, který nesnesl stavební ruch, byl kormorán, který se přestěhoval a založil hnízdní kolonii na jiném rybníku. To bylo ale vnímáno spíše pozitivně, neboť agresivní trus těchto opeřenců působil velké škody na dřevních porostech v místě jejich hnízdní kolonie,“ vzpomíná Jan Vybíral. „Naopak ale ostatní druhy ptáků, například volavky, racci, ledňáčci a kachny, neměly problémy a úspěšně hnízdily,“ uzavírá příběh projektu obnovy Zámeckého rybníka v Lednicko-valtickém areálu.