Londýn – první národní městský přírodní park na světě

Vše začalo v roce 2013 kampaní Dana Ravena-Ellisona, výzkumníka National Geographic. Jeho cílem bylo, aby si obyvatelé města uvědomili, jak blízko v něm k divoké přírodě vlastně mají. Odtud už se pak vůle a snaha učinit své město zdravějším, zelenějším a veselejším místem k životu čerpá mnohem snadněji. „Příroda je v průšvihu a její budoucí zdraví v podstatě do velké míry závisí na tom, co se bude dít ve městech,“ říká Dan Raven-Ellison. „Entuziasmus a nadšení veřejnosti jsou pro přírodu, její uchování a ochranu, klíčové,“ je přesvědčen.

Pointou statusu národního městského přírodního parku je samotný přístup k přírodě ve městě, kdy se o ni pečuje podobně jako v běžných národních parcích. Přírodním zónám ve městě se přisuzuje nesporný význam coby oblastem zásadním pro zdraví a spokojenost jeho obyvatel. „Neboť přírodu je ,potřeba mítʻ, a ne ,pěkné mítʻ,“ říká Dan Raven-Ellison.

Londýn si dal závazek, že do roku 2050 budou 50 % jeho území pokrývat přírodní plochy v nějaké podobě. Výbor nadace, které za udělením statusu prvního národního městského parku stojí, proto vyzývá Londýňany, aby všude, kde je to jen trochu možné, proměnili každou šedou plochu v zelenou. Většinou stačí třeba odstranit dlažbu z příjezdové cesty nebo ze zahrady a nahradit ji travním porostem. Znovu také zazněla připomínka, aby se do plotů provrtávaly otvory, kterými mohou procházet ježci. Hnutí nezůstalo bez povšimnutí a londýnská radnice tehdy vyčlenila na podporu projektu celých 12 milionů liber, z nichž 5 milionů šlo do výsadby stromů a 1,5 milionu na vytvoření celého nového lesíku.

Takové investice se v dlouhodobém horizontu vyplácejí. Průzkumy ukazují, že lidé, kteří žijí v kontaktu s přírodou, obklopeni zelení a s možností v ní pravidelně pobývat, mívají výrazně menší sklony k obezitě, k psychickým problémům i k předčasné smrti. Každá libra vynaložená na výsadbu stromů a péči o ně ušetří ve Spojeném království dalších sedm liber, které by byly vydány na zdravotní péči a energii a újmy na životním prostředí s ní spojené.

I když ještě možná nedosáhl 50% ozelenění své rozlohy, patří Londýn již nyní – dlouho před rokem 2050 – k nejzelenějším městům na světě. Celou jednu třetinu jeho rozlohy tvoří přírodní plochy a k tomu dalších 14 % zeleň v soukromých zahradách. Stačí si uvědomit, že například pouze 10 % Paříže a 27 % New Yorku zabírá zeleň a vodní plochy, a hned máme jasnější představu o tom, jak zeleným městem Londýn ve skutečnosti je.

Velké město, velké výzvy

Jako obrovské město čelí Londýn na své cestě pochopitelně nemalým výzvám. Předpokládá se, že do roku 2040 jeho populace naroste o další dva miliony lidí a bude tu žít jedenáct milionů obyvatel. Pro ty bude potřeba vybudovat tisíc nových domovů a přitom uchovat divokou přírodu města. Jedním z řešení, jak se s tím vypořádat, je zakomponovat ochranu přírody už rovnou do výstavby – a stavět pouze na 35 % plánované obývané plochy. Kidbrooke Village je jedním takovým projektem. Součástí dalšího projektu, komplexu Woodberry Down, bylo i financování vytvoření přírodní rezervace včetně desetihektarového močálu, kterou slavnostně otevřel sir David Attenborough.

Londýn se potýká také s vysokým znečištěním vzduchu, které přispívá k 9 000 předčasných úmrtí ročně. Město pravidelně překračuje stanovené limity oxidu uhličitého v ovzduší. Jedním ze způsobů, jak se zde rozhodli se špinavým vzduchem vypořádat, je výstavba živých zelených zdí, jakýchsi vertikálních záhonů, podél nejrušnějších městských komunikací. Ty by měly pomoci se snížením emisí oxidu uhličitého i s absorpcí dalších polutantů.

Dalším pomocníkem na cestě k zelenějšímu životu ve městě by se měly stát zelené střechy. Když si ve městě pěstujeme rostliny nad hlavou, pomáháme tím snižovat teplotu, která je v rozpáleném městě o mnoho vyšší než v přírodní krajině. Zelené střechy také vstřebávají dešťovou vodu a přitahují ptactvo a včely.

O to větší výzvou se pak jeví být další cíl, který si Londýn vytyčil: stát se do roku 2030 uhlíkově neutrálním městem. Toho chce kromě jiného dosáhnout 27% snížením městského provozu. Skutečnost je totiž taková, že celá třetina cest, které Londýňané vykonají autem, by se dala ujít za méně než 25 minut a dvě třetiny by bylo možné za méně než 20 minut ujet na kole. Studie naznačují, že pokud město nezvládne v následujících letech přejít na čistší způsoby dopravy, zaplatí za to vysokou cenu místní i národní ekonomika, ale také zdraví jeho obyvatel. Zatímco v jiných oblastech života se velké kroky vedoucí ke zlepšení ovzduší podařily, doprava za nimi silně pokulhává. „Aby radnice dostála svému slibu o uhlíkové neutralitě, bude zapotřebí učinit tvrdá a nekompromisní rozhodnutí,“ zaznívá z think tanku Centre for London. Ostatně, za pár let uvidíme, jak britská metropole ve své snaze obstála.