Jak můžeme pěstovat bavlnu?
Většina debat ohledně „trvale udržitelné bavlny“ se soustřeďuje na biobavlnu, která tvoří pouhé 1 % celkové světové produkce. Často pronášené přání „kéž by tak více farmářů pěstovalo bio“ totiž přehlíží to, co je dáno vývojem populace v posledních dekádách a co je ve vztahu k němu možné podniknout na světových polích.
Až 99 % bavlny nepěstované ekologicky je produkováno konvenčními způsoby hospodaření, které vycházejí z industrializace zemědělství na počátku dvacátého století. Od těch dob vynález syntetických hnojiv a chemických pesticidů umožnily raketový nárůst globální produkce potravin i textilních vláken. Na počátku toho všeho naše půda živila a šatila populaci o méně než dvou miliardách lidí. Dnešní zemědělství produkuje ještě více, než je doporučený kalorický příjem, pro více než osm miliard lidí, jejichž počet exponenciálně roste, a rovněž dodává 25 % z celkového počtu textilních vláken – vlny a bavlny, které na planetě vyrobíme.
Dosáhnout dnešního objemu produkce je možné právě díky použití nejrůznějších syntetických vstupů, včetně hnojiv a pesticidů, a geneticky modifikovaných semen, jež urychlují růstový proces a ochraňují úrodu po celou dobu až do sklizně, která pak zásobuje světové trhy. Zemědělství, ať už provozované za účelem produkce potravin, či textilních vláken, poskytuje živobytí farmářům, jejichž výdělek je úměrně odvislý od množství, které vypěstují.
Vědecké důkazy ruku v ruce s převahou konvenčního způsobu hospodaření potvrzují, že geneticky upravované osivo společně se syntetickými vstupy sice zvyšují objem úrody, ale že to má své dopady jak v environmentální, tak v sociální rovině. A že je musíme brát v úvahu při srovnávání s jinými způsoby zemědělského hospodaření včetně ekologického.
Konvenčně versus ekologicky versus regenerativně
Podle zdrojů Mezinárodního bavlnářského výboru je výtěžnost ekologicky pěstované bavlny dvakrát menší než bavlny vypěstované konvenčně. Ekologicky pěstovaná bavlna navíc čelí dalším výzvám. Patří k nim nedostatek vhodného osiva a sadby, komplikovaný a nedostatečný přístup k ekologickým preparátům, sporé vědecké studie, nepředvídatelný pohyb výkupních cen sklizené suroviny a nízká úroda během dvou- až tříletého tranzitního období při přechodu z konvenčního na ekologické pěstování. Celou věc dále komplikují úmorné certifikační procesy, náročné požadavky na vysledovatelnost původu produktu i nebezpečí kontaminace geneticky upravenými plodinami pěstovanými v okolí.
Další komplikací při ekologickém pěstování bavlny může být i skutečnost, že farmáři bavlnu často střídají s jinými (potravinovými) plodinami, jejichž pěstování pak ekologický režim významně omezuje tím, že i v jejich případě dochází ke snižování objemu úrody a tím potažmo i výdělků pro pěstitele. To může být pro mnohé farmáře likvidační. Ačkoliv se tedy ekologické pěstování bavlny jeví jako jediné rozumné, je v mnoha ohledech natolik limitující, že vlastně není možné uvést ho do praxe. Zbývá zřejmě jediné: zaměřit pozornost ne na zvyšování onoho 1 % biobavlny, ale přehodnocení způsobu pěstování těch zbývajících 99 %.
Odpovědí pro většinu pěstované světové bavlny by mohlo být v posledních letech čím dál populárnější regenerativní zemědělství. Opírá se o jiné pilíře než ekologické zemědělství a vykazuje velmi dobré výsledky.
Ekologické zemědělství je holistickým přístupem, který udržuje a zvyšuje zdraví půdy s ohledem na biologické cykly. Toho dosahuje aplikováním agronomických, biologických a mechanických postupů namísto vpravování syntetik do půdy, odmítá chemické pesticidy, syntetická hnojiva i geneticky modifikované plodiny a klade důraz na zodpovědné využívání energií a přírodních zdrojů.
Regenerativní zemědělství je také holistickým přístupem, který klade důraz na propojení zemědělských systémů s širšími ekologickými systémy. Regenerativní zemědělství je spíše konceptem než přísným souborem pravidel a požadavků. Odkazuje na pět všeobecně uznávaných principů, jako je neustálý pokryv půdy, nenarušování půdních struktur bezorebným hospodařením a s tím související celoroční ponechávání kořenů v půdě, zvyšování rozmanitosti pěstovaných plodin a začlenění pastvy dobytka do pěstebního systému. Regenerativní zemědělství tím cílí na zlepšování kvality půdy a biodiverzity, zatímco souběžně s tím získává vydatnou úrodu. Zásadním rozdílem je, že regenerativní zemědělství neodmítá používání syntetických a geneticky modifikovaných vstupů, ale namísto toho se snaží o jejich využívání s cílem optimalizovat rovnováhu mezi zdravím půdy a nejvyšším možným dosažitelným objemem úrody.
Efektivitu regenerativního zemědělství nelze zatím podložit dostatečnými vědeckými studiemi, nicméně počáteční výzkumy naznačují, že by mohlo přinášet vyšší objem i kvalitu úrody než zemědělství konvenční. Je tomu tak i v případě bavlny, kdy její pěstitelé vykazují lepší zisky v případě zavedení regenerativních pěstebních postupů. Je tedy možné, že zatímco ekologické zemědělství je limitováno tím, že pro příliš nízké výnosy nezvládne uživit a ošatit globální populaci, regenerativní zemědělství by mohlo být řešením nejen pro oněch 99 % pěstované bavlny.