Uměním za čistší svět

/ Zahraničí a technologie
Pozornost ke stavu životního prostředí už dávno neobracejí jen environmentální aktivisté. Na nejpalčivější problémy našeho soužití s přírodou v současném světě poukazují sochaři, malíři, fotografové a filmoví tvůrci. Svými díly rozpoutávají diskuze a zároveň skrze ně přímo či nepřímo podněcují snahy o změnu k lepšímu.

Umění má obrovskou transformační moc. Pod jeho vlivem se lidé pouštějí do věcí, které by je jinak možná ani nenapadly. Umění obohacuje, posiluje a dodává odvahu konat, otevírá oči, odráží se v myšlení a mění pohled na svět. „Umění má skutečně moc měnit lidstvo – a tím i naši budoucnost,“ řekl kdysi slavný americký skladatel Leonard Bernstein a měl pravdu.

Více a více se dnes setkáváme s umělci, který se každý svým vlastním, jedinečným způsobem snaží uchopit ono obrovské téma, které náš dnešní svět definuje. Klimatickou krizi. Vyjadřují, jakou hrozbu pro nás všechny představuje, a pod vlivem jejich děl se pak naše potřeba něco s tím udělat stává naléhavější. Každý z nich k nám promlouvá svým osobitým jazykem, a byť každý pochází z jiné části světa a pracuje s jiným uměleckým nástrojem, propojují je stejná témata.

Olafur Eliasson

Islandsko-dánský umělec Olafur Eliasson upozorňuje na výzvy, kterým naše životní prostředí čelí, už po desítky let prostřednictvím svých soch, fotografií a dalších médií. Od roku 2019 je ambasadorem dobré vůle pro oblast obnovitelné energie a záchranu klimatu při Organizaci spojených národů. Mezi jeho nejznámější práce patří The Glacier Melt Series 1999/2019, dílo zaměřené právě na změny způsobené klimatickou změnou. „Každý ledovec, o který jsme přišli, je odrazem naší nečinnosti. Každý ledovec, který se nám podaří zachránit, bude naopak svědectvím toho, že jsme se vzchopili a zasáhli, když bylo potřeba. Musí to dopadnout tak, že namísto toho, abychom jednoho dne truchlili nad ztrátou dalších ledovců, budeme oslavovat jejich přežití.“

Lorenzo Quinn

Italský sochař Lorenzo Quinn je známý zejména svými velkoformátovými ztvárněními lidských rukou. „Chtěl jsem sochat to, co je považováno za nejobtížnější a technicky nejnáročnější část lidského těla,“ vysvětluje. „Ruce v sobě mají obrovskou moc a sílu – sílu milovat, nenávidět, tvořit, ničit.“ Jeho díla často reflektují environmentální otázky, klimatickou krizi nevyjímaje. Mezi jeho nejznámější díla s klimatickou tematikou patří Support, plastika lidských rukou zachytávajících se domu na jednom z kanálů v italských Benátkách. „Benátky, to plovoucí město umění a kultury, které po staletí inspirovalo lidstvo, je klimatickou změnou bezprostředně ohrožováno a skutečně potřebuje pomoc naší generace i těch, které přijdou po nás,“ prohlásil při instalaci sochy u příležitosti bienále ve městě v roce 2017. „Přiložme ruce k dílu a zasaďme se o trvalou změnu správným směrem,“ dodal tehdy. Dalším jeho dílem je například Give, sousoší dvou lidských dlaní objímajících olivovník v jednom z florentských parků, které jako by vznášelo otázku, zda můžeme společně s planetou zachránit i sami sebe.

Nichole Sobecki

Umělkyně Nichole Sobecki žije ve východoafrické Keni. Je to fotografka a filmařka, která se ve své práci soustřeďuje na jedinečné, celistvé, intimní a nezničitelné propojení člověka a přírody. „Na podkladu tohoto tématu si všímám dopadů klimatické krize a jejích řešení,“ vysvětluje svůj přístup k tvorbě. Drží se své linie, ať už zachycováním globálního přechodu na čisté zdroje energie, nebo dokumentováním devastujících dopadů, jaké má klimatická změna na zranitelné komunity na celém světě.

John Akomfrah

John Akomfrah je britský umělec ghanského původu. Ve své tvorbě zpracovává témata paměti, postkolonialismu a zkušenosti uprchlíků z celého světa a v současnosti také klimatické krize. V roce 2017 vytvořil digitální instalaci Purple, při jehož vytváření čerpal ze svých cest po Francouzské Polynésii. Toto stěžejní dílo jeho dosavadní umělecké dráhy ztvárňuje klimatickou změnu, lidskou společnost i divokou přírodu. „Je to nejambicióznější projekt z mé tvorby,“ označil ho sám.

Alejandro Duran

„Víte, že kdyby používání plastu bylo zemí, byla by pátým největším původcem skleníkových plynů?“ připomíná mexický umělec Alejandro Duran v rozhovorech i prostřednictvím svých děl. Je to pravda a společně s objemem hromadícího se plastového odpadu je to určitě tématem k zamyšlení. Alexandro se k němu postavil ve svém projektu Washed Up, což je série uměleckých děl vytvořených z mezinárodního odpadu vyplaveného na mexických plážích. Věří, že tak svým dílem přispěje k tomu, aby se odpad ve světových oceánech už dále nehromadil.