O milovickou krajinu se starají velcí spásači
Právě v tomto prostředí se vyskytuje celá řada ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na velkých územích o ploše několika desítek nebo stovek hektarů zároveň nefungují klasické typy managementu, jako je kosení nebo pastva domácích zvířat. Navíc by v tomto rozsahu byly příliš drahé. Ochranářská společnost Česká krajina proto za podpory dotace z OPŽP nasadila v EVL Milovice a pod Benátským vrchem divoké koně a pratury.
Projekt se vyvíjel postupně a od začátku na něm úzce spolupracovali odborníci z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity a dalších vědeckých institucí. „Původně jsme začali spolupracovat na osvětových článcích, které upozorňovaly na vymírání ohrožených druhů motýlů v České republice. Nejdříve jsme popisovali příčiny, které k tomu vedou, včetně chemizace zemědělství a změn hospodaření člověka v krajině,“ vypráví Dalibor Dostál ze společnosti Česká krajina. „Postupně jsme začali upozorňovat i na recepty, které se při řešení této problematiky používají v ochranářsky vyspělých zemích západní Evropy, včetně pastvy velkých kopytníků,“ pokračuje. Původně si mysleli, že se na základě jejich propagační činnosti tohoto tématu chopí některá z existujících neziskových organizací. Protože se tak nestalo, založili v roce 2007 ochranářskou společnost Česká krajina. „Nejdříve jsme pokračovali v popularizaci, napsali jsme dvě odborné studie a v roce 2013 jsme začali připravovat pilotní projekt rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice na Nymbursku,“ říká o počátcích projektu pan Dostál.
Velcí kopytníci jsou nejlepším a nejlevnějším řešením
Při přípravě projektu se rozhodli vrátit na úplný začátek. Po stovky tisíc let to byli právě velcí kopytníci, kteří zásadním způsobem ovlivňovali tvář krajiny v Česku i v celé Evropě. V místech, kde se dlouhodobě pásla jejich velká stáda, se dřeviny neprosadily, a vzniklo tak vhodné prostředí pro savanovitý nebo parkovitý typ krajiny s množstvím kvetoucích bylin, motýlů a dalších druhů. „Právě proto jsou velcí kopytníci nejlevnějším a nejlépe fungujícím řešením pro péči o rozsáhlé plochy,“ míní Dalibor Dostál. Na vědeckém výzkumu tu spolupracují zhruba s dvěma desítkami vědců, vlastní projekt připravili s kolegou Miloslavem Jirků z Biologického centra AV ČR. „Od kolegů ze spřátelené ochranářské organizace jsme získali projektový záměr, který se týkal obecně problematiky vojenských újezdů. Ten jsme pak zpracovali na míru pro vojenský prostor Milovice a pastvu velkých kopytníků. Autorský tým, se kterým jsme záměr konzultovali, byl širší, ale hlavní práci jsme opět odvedli s kolegou Jirků. Vlastní administraci, tedy vkládání do systému a pak komunikaci se systémem, pro nás zajišťovala grantová agentura,“ popisuje Dalibor Dostál.
Výsledek se dostavil už během prvního měsíce
Když byla dotace přiznána, zafinancovaly se z ní klíčové položky projektu. „Tedy nákup zvířat a pořízení a instalace ohradníku, u navazující, druhé etapy rovněž elektrická přípojka a průzkumný vrt pro odběr vody,“ vypočítává Dalibor Dostál. Nejdříve byla vytyčena optimální trasa vedení ohradníku a byla vybrána vhodná zvířata v zahraničních chovech a rezervacích. „Divocí koně z anglického Exmooru, zpětně šlechtění pratuři z Nizozemí, jejichž nákup byl financován z jiných zdrojů, a pro druhou etapu projektu zubři z několika lokalit v Polsku,“ říká Dalibor Dostál. Po instalaci ohradníku v závěru roku 2014 bylo v lednu 2015 stádo prvních patnácti koní z Exmooru vypuštěno do aklimatizační ohrady v Milovicích. „Zvířata během měsíce spásla veškerou třtinu křovištní, agresivní druh trávy, který expandoval v celém prostoru a vytlačil odtud většinu kvetoucích bylin,“ vzpomíná. Poté byli koně vypuštěni na hlavní pastvinu. Celá plocha měla zhruba 40 hektarů a během druhé etapy k ní na podzim přibyla pastvina o rozloze 120 hektarů, kde jsou kromě druhého stáda divokých koní také zubři. „Vše bylo třeba stihnout velmi rychle, protože jsme dočerpávali finanční prostředky z programového období 2007–2013. Na druhou etapu projektu, na niž jsme podávali samostatnou žádost, jsme tak měli jen několik měsíců,“ popisuje Dalibor Dostál.
Návrat pratura
Pastviny projektu jsou prvním místem na světě, kde se vyskytují všechny tři druhy kopytníků v rámci jedné rezervace: divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři. Zpětným šlechtěním by měl v příštích padesáti letech vzniknout živočich, který bude praturovi odpovídat vzhledem. „Současné generace, které máme v Milovicích, mu odpovídají z nějakých 95 procent. Následujících padesát let budou vědci ladit zbývajících 5 procent, aby se znaky u zvířat ustálily,“ vysvětluje Dalibor Dostál. Zpětně šlechtění pratuři by za půl století měli být podobní těm původním i působením na krajinu a měli by v přírodě obstát úplně bez péče člověka, tedy bez přikrmování a veterinární péče.
Příroda si poradí sama
Projekt podle jeho slov potvrdil pozitivní vliv pastvy velkých kopytníků na krajinu. „Přestože jsme před zahájením projektu měli množství teoretických informací, bylo to přece jen poprvé, kdy někdo podobný projekt v České republice realizoval. I díky tomu se nám podařilo vzbudit velký zájem veřejnosti,“ hodnotí Dalibor Dostál přínosy projektu. Lokalita se stala cílem šetrného turistického ruchu a přispívá k rozvoji regionu. „Přestože jsme vycházeli ze zahraničních zkušeností, naše ,učiteleʻ v západní Evropě se nám nakonec podařilo překonat,“ říká. Všechny podle něj překvapila rychlost, s jakou se krajina začala po příchodu velkých kopytníků zotavovat. V tůních, které vznikly v rámci druhé etapy projektu a byly taktéž financovány z OPŽP, se objevili vzácní korýši listonozi letní a žábronožky letní. „Ti se dříve vyskytovali i v jiných částech vojenského prostoru, kde se pohybovala těžká technika a korýši se tam vyskytovali v krátkodobých kalužích nebo tůních. Vrátili se však i do míst, kde jsou jen kopytníci a těžká technika tam nejezdí. U těchto korýšů se podařilo obnovit původní vztahy s činností velkých kopytníků a nejsou tu již závislí na činnosti člověka. To je cíl našeho projektu, aby procesy, které byly v posledních letech vázány na činnosti člověka, na ní přestaly být závislé, protože je to namáhavé a zároveň drahé,“ vysvětluje Dalibor Dostál.
Pastvinu začal objevovat dudek chocholatý a hejna krutihlavů. Bylo tam zaznamenáno první prokázané rozmnožování šakala na našem území, lokalitu prozkoumával i vlk. „Je vidět, že přírodě stačí dát prvotní impulz a ona si poradí sama,“ míní Dalibor Dostál.