Vlčnov: Tradice s moderními ekologickými přístupy

Václav Cílek popisuje Slovácko ve své knize Krajiny domova jako oblast, která sestává z nejméně čtyř různých krajin, ale svým jazykem i kulturou je odlišná od zbytku Moravy, o Čechách ani nemluvě. Obvykle se podle něho dělí na Dolňácko dole u řeky, Horňácko v kopcích a ještě k tomu na Podluží a Kopanice. Podluží leží v okolí lužních lesů v jižním cípu Moravy, Kopanice se rozkládají až na karpatském hřebenu. Toto slovo, vysvětuje, označuje chudou hraniční oblast s úzkými políčky, kde základním zemědělským nástrojem byla motyka. Kopaničáři prý bývali zvláštní lidé. Neradi se mezi sebou ženili a obce se někdy ani nestýkaly. Každá ves měla své vlastní nářečí a trochu jiné zvyklosti. Někdy jim i malá obec byla příliš velká, a tak se dělili na lidi z horního a dolního konce a navzájem se pomlouvali a soutěžili spolu, ale stejně drželi při sobě.

Slovácko je podle pana Cílka oblast, která prožila ty nejkrutější dějiny, ale žijí tu ti nejsrdečnější lidé. „Jak je to vůbec možné?“ zamýšlí se a hned si odpovídá: „Přemýšleli jsme nad tím při návštěvě Súdánu, který je snad tou nejpřátelštější zemí celé Afriky a přitom tam několikrát málem došlo k vyhubení celé populace. Nejspíš je to tím, že lidé z takto zkoušených oblastí si víc uvědomují sílu otevřenosti, přátelsví a úsměvu.“

Slovácko leží na hranici dvou různých světů střední a východní Evropy, píše ve své knize. Celý středověk žilo pod krutými, někdy skoro každoročními loupežnými nájezdy Turků a Tatarů a později Uhrů, popisuje. Nejvíc vražedné byly v 15. století a za třicetileté války bylo zcela zničeno nebo značně zpustošeno 250 osad, takže tam nalezneme jen málo starších památek. Slovácko je směsicí mnoha vlivů a to včetně těch tureckých, ale přitom je své a vnitřně celistvé, zamýšlí se. Díky dobrému klimatu a úrodným půdám i obchodním trasám do Uher to vždy byla bohatá oblast, která však měla tu smůlu, že ležela blízko neklidné hranice, uvažuje o tom, co Slovácko utvářelo v průběhu historie.

„Má největší slovácká zkušenost se týkala přípravy na lidovou slavnost ve Strážnici,“ vzpomíná Václav Cílek ve svých zápiscích. „Chodili jsme od domu k domu a všude se něco dělo. Babičky přišívaly pentle na kroj, děvčata se smála a krášlila. Kluci si zkoušeli boty a pošťuchovali se. Všude vládla slavnostní nálada. V současné Evropě máme pocit, že lidé chtějí ukázat, jak dobře vypadají nebo jak umí tančit. Tady se lidé těšili, že budou pohromadě s jinými lidmi. Jako by se jinde lidé snažili vyniknout nad ostatní, ale zde nalezli radost z toho, že jsou spolu. A do toho hudba, housličky a cimbál a zpěv. Něco hodně krásného a starého se rozezní v srdci. Vždyť i předchůdce moravského cimbálu se v Persii používal už před čtyřmi tisíci lety. Jinde v Evropě hovoříme o vzkříšení lidových zvyků, ale tady nikdy nezemřely,“ sdílí se svými čtěnáři. Do jiných krajin podle něho jezdíme za místy, ale sem jezdíme za lidmi. „Přesto však stojí za to projít Čejkovicemi, Čejčí nebo Bzencem,“ píše. „V 16.století bývala Strážnice jedním z největších moravských měst, ale nejsou to hrady a kostely, které určují slováckou architekturu, ale drobné stavby jako vinařské sklepy nebo malované vstupy do domů – žudra.“

Slovácko je podle Václava Cílka z hlediska lidové architektury jakoby roztříštěné na tisíc barevných kousků, které někdo posbíral a slepil dohromady. Nejedná se jenom o západní a východní vlivy, ale také o vřele procítěné katolictví i protestantství, které se v obchodních stanicích Slovácka potkávalo s veselou a srdečnou židovskou kulturou východního typu, uvažuje. „Lidé zde prožívali nejenom svůj život a své lásky zpěvem a tancem, ale platilo to také pro Boha. Na Slovácku je hudba a tanec tajnou naukou, kterou cizinec z dalekých studených Čech nemá ani tu nejmenší možnost pochopit, i když mu vše zdánlivě leží před očima. Kdo pronikl ke Slovácku, ten našel studnu, ze které bude pít celý život a vody neubude,“ uzavírá své pojednání náš přední geolog a spisovatel.

Vlčnov není jen tradiční ale také moderní

Pokud je možné nazývat Vlčnov pro jeho uchovávání tradic skanzenem, pak je to ale skanzen velmi živý, moderní a jde s dobou. A proto se tu také rozhodli investovat do nejmoderněších ekonomických a k životnímu prostředí šetrných opatření. „Dlouhodobě se snažíme o energeticky úsporná opatření v budovách, které jsou v majetku obce a postupně své snahy realizujeme,“ říká Marta Moštková, místostarostka obce. Jednou z budov, které tu z dotace OPŽP zateplili, byla hasičská zbrojnice. Hlavním iniciátorem toho, aby se projekt uskutečnil, byli tehdejš starosta obce Jan Pijáček a starosta Sboru dobrovolných hasičů Stanislav Moštěk. „Realizace pak byla samozřejmě možná po souhlasném stanovisku zastupitelů obce Vlčnov,“ doplňuje Marta Moštková.

Obvodový plášť hasičské zbrojnice byl ve špatném technickém stavu, včetně starých plechových vrat a původních oken. „I přes velkou spotřebu energie a platby za zemní plyn nebylo možné budovu vytopit,“ vzpomíná Marta Moštková. Zbrojnice proto potřebovala opravu, aby mohla i nadále dobře sloužit vlčnovskému Sboru dobrovolných hasičů i jednotce JPO II. A tak se na obci rozhodli zažádat o dotaci z OPŽP.

Nebylo to jednoduché

„Stavební a projektovou dokumentaci připravili projektanti ve spolupráci s energetickou specialistkou a jejich činnost byla koordinována energetickou agenturou,“ popisuje Marta Moštková. Obec na takovou činnost nemá personál, a proto byli rádi, že jim veškeré služby potřebné ke zpracování projektu zajistila Energetická agentura Zlínského kraje, o.p.s., která byla za tímto účelem Zlínským krajem založena. „Nebylo to jednoduché a sami bychom to jistě nebyli schopni dát dohromady,“ přiznává paní místostarostka. „V šanonu máme různá prohlášení a přílohy jak pro základní identifikaci projektu, tak základní identifikace žadatele včetně právní subjektivity, dokladu o statutárním zástupci a osoby, která byla pověřena jednáním se SFŽP. K žádosti bylo nutné doložit kumulativní rozpočet, výpis z katastru nemovitostí včetně kopie katastrální mapy, GPS souřadnice řešeného objektu, prohlášení o zateplovacích plochách, energetický audit, projektovou dokumentaci a rozpočet včetně soupisu prací,“ vypočítává. Po doložení všech potřebných dokladů vydali poskytovatelé dotace v srpnu roku 2015 Rozhodnutí o poskytnutí dotace a starosta podepsal smlouvu se SFŽP.

Projekt krok za krokem

Energetická agentura Zlínského kraje, o.p.s., která navrhla řešení a postarala se o zpracování žádosti o dotaci a celou administraci projektu, doporučila projektanta i energetickou specialistku, se podílela i na realizaci projektu – zajistila stavební dozor, zajistila dodavatele i realizační firmu. „Z dotace bylo realizováno kompletní zateplení budovy – zateplení obvodových stěn, stropu a střech, výměna oken, střešních oken, vstupních dveří a garážových vrat,“ vyjmenovává Marta Moštková. „Nemilé překvapení přineslo vybourávání starých střešních oken,“ vzpomíná. Po odstranění dřevěného obložení kolem oken bylo zjištěno, že střešní konstrukci obydlely kuny a původní tepelná izolace jimi byla natolik znehodnocená, že bylo nutné přistoupit k jejímu odstranění a nahradit ji izolací novou. „Samozřejmě byly dořešeny i špatné detaily původní střešní konstrukce, které umožnily vniknutí kun do podstřeší,“ doplňuje Marta Moštková.

„Na konci července 2015 jsme se zhotovitelem podepsali smlouvu, na základě výběrového řízení jsme mu na začátku srpna předali staveniště a na konci září téhož roku jsme již přebírali hotové dílo,“ rekapituluje vlčnovská místostarostka.

Spolupráci se SFŽP i s veškerými dalšími zúčastněnými subjekty a osobami hodnotí paní místostarostka jako velmi dobrou a na vysoké profesionální úrovni. „Jak už jsem zmínila, v průběhu realizace stavby, která probíhá na starších objektech, často dochází k nepředvídatelným objevům v rámci stavebních konstrukcí. Nám se všechny problémy podařilo zdárně vyřešit, a to právě především díky zodpovědnému přístupu a odbornosti všech osob, které se na projektu a realizaci podílely.“

Projekt byl přínosný v mnoha ohledech

Hlavním přínosem projektu je podle ní především energetická úspora energií na vytápění, také zlepšení kvality vnitřního prostředí hasičárny a v neposlední řadě i odstranění technických nedostatků, které jsou obvyklé pro staré budovy jako například tepelné mosty, netěsnící okna a dveře a zatékání srážkové vody do objektu. „Nehmotným přínosem je pak celkové zkulturnění objektu, který je hojně využíván dospělými i dětmi,“ připomíná Marta Moštková. „Projekt hodnotíme velmi kladně,“ říká, „zvláště oceňujeme podporu a odbornou pomoc Energetické agentury Zlínského kraje při administraci projektu od podání projektové žádosti přes administraci v průběhu realizace a administraci až do ukončení doby udržitelnosti projektu.“

Bez dotačních prostředků by podle jejích slov vůbec nebylo možné projekt realizovat. „Proto oceňujeme, že pro obce existuje možnost využít dotačních titulů a čerpat prostředky, které s realizací těchto akcí souvisí,“ poznamenává vděčně.

Zateplení hasičské zbrojnice nebylo jediným projektem, na nějž obec čerpala dotaci z OPŽP. „V minulém programovacím období jsme rovněž s pomocí Energetické agentury Zlínského kraje získali mnohem větší prostředky na zateplení a výměnu oken naší čtyřpavilónové základní a mateřské školy,“ připomíná Marta Moštková. V současné době pak ve Vlčnově dokončují projektovou dokumentaci na energeticky úsporná opatření v Klubu sportu a kutury, který slouží všem kulturním akcím, včetně známé Jízdy králů, ale hlavně jako školní tělocvična. Budova byla stavěna v 70-tých letech 20.století kdysi ještě v akci Z a předmětem projektu bude nejen zateplení, výměna oken a dvěří, ale i osvětlení, vzduchotechnika a zdroj tepla. Současně bude potřeba modernizovat i otopnou soustavu. „Náklady na veškerá opatření hodně převyšují uznatelné náklady OPŽP. Pro sestavení projektu a pro zpracování žádosti o dotace opět využíváme služeb Energetické agentury Zlínského kraje,“ prozatím uzavírá Marta Moštková příběh energetických úspor ve Vlčnově.