Středočeský kraj označil tři ptačí oblasti informačními tabulemi

Vstup naší země do Evropské unie s sebou přinesl také povinnost vytvořit soustavu chráněných území, takzvaných ptačích oblastí. Ty jsou určeny pro ochranu druhů ohrožených vyhynutím nebo citlivých vůči specifickým změnám na stanovišti, případně druhů, jejichž populace jsou málo početné či mají prostorově omezené místní rozšíření anebo vyžadují zvláštní pozornost z důvodu specifického charakteru svého stanoviště.

Návrhy ptačích oblastí připravila na základě daných ornitologických kritérií Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Ptačí oblasti mají svou rozlohou a počtem zajistit stabilitu populací druhů, pro které jsou vyhlašovány. Chráněna jsou takto hnízdiště, zimoviště nebo shromaždiště, přičemž zvýšená pozornost je věnována především mokřadům. V zásadě se upřednostňují přirozená nebo polopřirozená stanoviště, která jsou ornitologickým významem nebo typem stanoviště odlišitelná od okolí.

Cílem bylo ochránit ptactvo a představit ho veřejnosti

Prvotním popudem ke vzniku projektu, který si vytyčil za cíl označit vybrané ptačí oblasti, byla právě povinnost Středočeského kraje starat se na svém území o lokality soustavy Natura 2000 – ptačí oblasti. „A zároveň zvýšit povědomí obyvatel kraje o těchto významných částech přírody,“ říká Pavel Vaňhát z krajského odboru ochrany přírody a životního prostředí. „Dojde ke zvýšení právní ochrany těchto území a zároveň k informování veřejnosti,“ vysvětloval v době žádání o dotaci z OPŽP tehdejší radní pro oblast životního prostředí a zemědělství Středočeského kraje Ivo Šanc. „Napadlo nás proto vytvořit informační panely se základními informacemi o třech ptačích oblastech, které krajský úřad spravuje, a tím také dostát zákonné povinnosti jejich označením v terénu,“ doplňuje nyní, s již zrealizovaným projektem za zády, Pavel Vaňhát.

Projekt byl společnou prací mnoha odborníků

Příprava projektu byla podle Vaňhátových slov společnou prací kolegů, kteří mají zkušenosti s tvorbou naučných textů. „Byl sestaven tým odborníků složený z referentů oddělení ochrany přírody a krajiny a dále finančního manažera, který měl na starosti finanční vypořádání projektu,“ popisuje. Informace k projektům pramenily ze znalostí jednotlivých referentů o ptačích oblastech a zřizovacích dokumentech, z odborné erudice referentů a z volně dostupných informačních zdrojů.

V rámci projektu byly označeny tři ptačí oblasti: Rožďalovické rybníky, Údolí Otavy a Vltavy a Žehuňský rybník – Obora Kněžičky. „Konkrétně informačními tabulemi se základními informacemi o značených oblastech, včetně fotografií předmětů ochrany, tedy ptactva, a zákonnými tabulkami s názvy ptačích oblastí,“ přibližuje Pavel Vaňhát.

Samotná realizace pak představovala v první fázi vytvoření informativních textů, doplňkové grafiky a v konečné fázi zkompletování do výsledného layoutu. „Další fáze zahrnovala přípravu a administraci vlastního výběrového řízení na tisk, dodávku smaltovaných tabulí a montáž označení v terénu,“ vyjmenovává Pavel Vaňhát jednotlivé položky projektu.

Rožďalovické rybníky

Ptačí oblast o rozloze 6 115 hektarů byla vyhlášena roku 2004 pro dva ptačí druhy: motáka pochopa a jeřába popelavého. Jde o významné území na rozhraní středního Polabí – zlatého pruhu země české – a Českého ráje, jenž náleží k povodí Labe a jeho přítoku Mrliny.

Krajina Rožďalovických rybníků je charakteristická lesním porostem na rozhraní Královéhradeckého a Středočeského kraje obklopeným více či méně zemědělsky využívanou kulturní krajinou s obcemi a malými městy do 3 000 obyvatel. Vytyčená ptačí oblast tu zahrnuje komplex přirozených lesních společenstev s dubohabrovými háji, rákosinami, vlhkými loukami a soustavou více než dvaceti rybníků táhnoucích se od Dětenic na severozápadě až po Městec Králové na jihovýchodě.

Krajina, která doposud nepocítila zátěž intenzivního turistického využití, se v průběhu staletí zformovala do současné podoby – pestré mozaiky společenstev kyselomilných doubrav, zbytků lužních porostů, nivních luk, vodních ploch, rákosin, mokřadních luk a bývalých i současných pastvin – a jako taková se stala útočištěm ohroženého motáka a jeřába, ale i dalších vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, které již v okolní krajině vymizely.

Údolí Vltavy a Otavy

Údolí Otavy a Vltavy je dalším významným ptačím územím, rozlohou největším, jež Středočeský kraj spravuje. Bylo vyhlášeno jednak významným ptačím územím pod záštitou BirdLife International a také ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000.

Tato ptačí oblast leží v severní části okresu Písek v jižních Čechách ve Středočeské pahorkatině. Charakter místní krajině vtiskávají hluboce zaříznutá údolí Vltavy a Otavy i jejich bočních přítoků a vodní nádrž Orlík. Údolí jsou lemována tu skalními stěnami, tam skalnatými stráněmi. Kolem řek se rozkládají rozlehlé smrkové a borové lesy i zbytky listnatých a smíšených lesů. Na území ptačí oblasti Údolí Vltavy a Otavy se nachází šest přírodních rezervací: Čertova hora u Vráže, Dědovické stráně, Hrby, Krkavčina, Výří skály u Oslova, Žlíbky, a šest přírodních památek: Bachmač, Dubná, Kopaniny, Rukávečská obora, Vstrkov a V Obouch.

Ptačí oblast zde byla vyhlášena na ochranu populací a biotopů kulíška nejmenšího, který obývá starší lesní společenstva s dostatečnou nabídkou dutin, a výra velkého, jenž nachází domov ve skalnatých kaňonovitých údolích řek.

Žehuňský rybník – Obora Kněžičky

Vyhlášení oblasti v roce 2004 předcházely dlouhé roky práce na tom, aby byla tato unikátní zoologická, ale také mykologická a botanická lokalita alespoň přiměřeným způsobem chráněna před negativními dopady lidské činnosti. Území se nachází zhruba na polovině cesty mezi Chlumcem nad Cidlinou a Poděbrady mezi obcemi Dlouhopolsko, Žehuň, Choťovice a Zbraň, severně od dálnice vedoucí z Prahy do Hradce Králové. I zde se nachází pestré společenství přírodních stanovišť od podmáčených luk, rozsáhlých rákosin, bílých strání přes slatinné loučky až po různé typy doubrav. Zajímavým úkazem je šípáková doubrava na jižních stráních ve východní části obory.

Hlavní a zoologicky nejvýznamnější částí území je Žehuňský rybník, jeden z deseti největších dosud funkčních rybníků v Česku. Tento průtočný rybník byl založen na konci patnáctého století za vlády Vladislava Jagellonského na řece Cidlině jako královský rybník pro zásobování královské kuchyně rybami a raky. Dnes je poměrně mělký a má bohaté pobřežní porosty, na které místy navazují podmáčené louky. Největším relativně samostatným územním celkem ptačí oblasti je Obora Kněžičky, původně založená k chovu dančí a jelení zvěře, která je opět pestrou mozaikou různých prostředí od bílých strání přes šípákové doubravy se stromovitými duby šípáky, v Čechách ojedinělými, kyselomilné doubravy, mokřady i stepní stanoviště. V oboře se nachází i Dlouhopolský rybník, u něhož zůstaly zachovány ostřicové porosty a vstavačové louky.

Ochranu zde získali dva zástupci z ptačí říše: bukáček malý a chřástal kropenatý.

Nejedná se o jediný projekt

Projekt „Značení ptačích oblastí ve Středočeském kraji“ zpracovávali pracovníci z oddělení ochrany a krajiny krajského úřadu. Podání žádosti je podle slov Pavla Vaňháta pro ty, kteří nejsou v dotačních projektech zběhlí, náročnější. Zkušenost s administrujícími orgány má Pavel Vaňhát navzdory složitému procesu žádání o poskytnutí dotace dobrou. „Kontaktní pracovníci jsou v případě problémů ochotni podat pomocnou ruku,“ oceňuje.

Oddělení ochrany přírody a krajiny má s projekty financovanými z OPŽP bohaté zkušenosti: do současné doby se pustili do třinácti projektů, které jsou v různé fázi realizace, od již ukončených, s běžící udržitelností, až po aktuálně realizované. „Každý nový projekt staví na předchozích zkušenostech, bohužel vzhledem k dynamice podmínek nemůžeme ani po řadě realizovaných projektů prohlásit, že by příprava a realizace projektů byla hladce běžící rutinou,“ zamýšlí se Pavel Vaňhát. „Každá další zkušenost přináší poznání, kde leží priority toho kterého projektu a na co je třeba klást zvláštní zřetel při přípravě,“ vysvětluje.

S výsledným projektem je spokojen. „Jeho zásadním přínosem je zvýšené povědomí veřejnosti o této poněkud upozaďované – alespoň v laickém povědomí – kategorii lokalit soustavy Natura 2000,“ říká. „Návštěvníci těchto cenných území tak mohou dále rozšířit narůstající řady birdwatcherů a ve zpětné vazbě také poskytovat cenná data k péči o populace ptáků, pro něž byly lokality zřizovány.“