Příroda u Zbrašovské jeskyně dostala péči
Hranický kras patří svým vývojem mezi světové unikáty. Podobně jako většina krasových oblastí na Moravě je tvořen mocnými vrstvami vápenců středně až svrchně devonského stáří 350–380 milionů let. Vápencová tělesa Hranicka však byla v pozdějších obdobích přetvářena činností moře, které jim dalo ve svrchních partiích podobu homolovitých útvarů nazývaných mogoty. V dalších etapách vývoje podléhaly činnosti povrchových vod a vznikaly tu první krasové jevy. Do procesu krasovění však od třetihor zasahují hydrotermální prameny, které vápence rozpouštějí a zcela odlišným způsobem modelují podzemní prostory. Postupně tak vznikly zdejší jeskynní systémy vytvořené kombinací povrchových a minerálních vod se specifickou výzdobou a dalšími zvláštními doprovodnými jevy.
Na rozdíl od většiny našich jeskyní je v podzemních prostorách Zbrašovských aragonitových jeskyní teplota vzduchu kolem 14 ℃. V neodvětrávaných nejnižších částech jsou stálá plynová jezera oxidu uhličitého. Stěny chodeb a dómů zdobí kůry zbrašovského onyxu a také vysokoteplotní modifikace uhličitanu vápenatého – jehlice minerálu aragonitu. Největším unikátem jsou tu kužely gejzírových stalagmitů. Nejpravděpodobnější teorie jejich vzniku a růstu je, že se vytvořily krystalizací uhličitanu vápenatého v místech, kde vyvěrala minerální voda z hlubin. V poslední době se objevila další domněnka vzniku, která se přiklání k názoru, že se jedná o takzvané raftové kužely. Tyto útvary vznikají pod vodou v místech, kde na hladinu jezera dopadá nasycená skapová voda. V místě skapu se pak vysráží kalcit, který dopadne na podvodní dno. Postupným ukládáním těchto částic se vytvářejí násypové kužely, které se zpevní následnou rekrystalizací.
Dalším významným činitelem jsou v oblasti Zbrašovských aragonitových jeskyní vývěry teplých minerálek. Z hloubky přibližně dvou kilometrů vyvěrají jak do přirozených krasových dutin, tak na povrch, kde se podílejí na jejich zvětšování a především na tvorbě unikátních sekundárních jevů v podobě povrchových krasových útvarů. A právě ty se spolu s lesními porosty v okolí jeskyní rozhodly Lesy ČR ošetřit v projektu financovaném z dotace OPŽP.
Zbrašovský projekt měl za cíl podpořit biodiverzitu
Projekt Zlepšení struktury lesních porostů a zajištění péče o povrchové krasové útvary v NPP Zbrašovské argonitové jeskyně vznikl ve spolupráci Lesů ČR coby vlastníka pozemku s Agenturou ochrany přírody ČR, která je orgánem ochrany přírody v národní přírodní památce Zbrašovské aragonitové jeskyně, a také se Správou jeskyní ČR. „Cílem projektu byla podpora biodiverzity i zajištění bezpečnosti návštěvníků této navštěvované lokality,“ přibližuje Eva Jouklová, tisková mluvčí Lesů ČR. „Prvotní popud k uskutečnění projektu vyšel od AOPK a Správy jeskyní ČR,“ doplňuje.
V rámci realizace projektu bylo třeba zohlednit biodiverzitu zvláště chráněného území, krasové jevy i turistický ruch v lázeňské lokalitě. „Na 3,31 hektaru arboristé v zimním a jarním období roku 2018/2019 ošetřovali, ale i káceli přestárlé dřeviny a 4 300 jich vysadili. Nyní jde o následnou péči o dřeviny – dosadby, zálivky, kontrolu a opravy individuální ochrany u vysázených dřevin a další s tím, že projekt končí v příštím roce,“ vypočítává Eva Jouklová. Spolupráci se SFŽP považuje za dobrou, stejně jako se všemi zainteresovanými stranami. „Nyní projekt spěje k závěrečnému hodnocení,“ připomíná.
Nejdůležitějším dokumentem, který bylo k úspěšnému dosažení na dotaci doložit, byla podle jejích slov projektová dokumentace. „Ta obsahuje textovou, výkresovou a rozpočtovou část. Každá dřevina byla inventarizována, zpracován byl osazovací plán a podrobný rozpočet projektu. Součástí bylo i vyjádření Městského úřadu Hranice, Ministerstva zdravotnictví, AOPK ČR a památkové péče,“ vzpomíná. Jinak šlo podle ní o standardní postup zpracování i předložení žádosti o dotaci, který byl dodržen, a projekt se tak povedl. „Podařilo se nám splnit všechny cíle projektu, takže ho považujeme za úspěšný,“ hodnotí.
Lesy ČR pravidelně čerpají z různých operačních programů a každé zpracování a předložení úspěšné žádosti je pro administrátora projektu přípravou na další projekt. „Z OPŽP čerpáme dotace na desítky projektů, v posledních pěti letech to bylo více než 90 milionů korun. Evropské prostředky chceme čerpat i v dalším programovacím období. Opět půjde o projekty zaměřené na ochranu přírody a krajiny, vodní hospodářství a výsadbu dřevin ve volné krajině,“ uzavírá prozatím Eva Jouklová.
Biodiverzita v okolí Zbrašovských jeskyní je velmi pestrá
Biodiverzita, jejíž zvýšení bylo cílem uskutečněného projektu, je v oblasti Zbrašovských aragonitových jeskyní, opravdu pestrá. Na svazích tu převažují společenstva suťových lesů v mozaice se štěrbinovou vegetací vápnitých skal a drolin, místy se objevují karpatské dubohabřiny. Celkově ve stromovém patře převládá dub zimní a javor mléč s příměsí lípy srdčité a velkolisté, jasan ztepilý, habr obecný, o něco méně javor klen a javor babyka, jednotlivě nebo skupinkovitě se objevují buk lesní, jedle bělokorá, smrk ztepilý nebo třešeň ptačí a borovice lesní. Z introdukovaných a geograficky nepůvodních druhů je zastoupen trnovník akát a modřín opadavý, občas borovice vejmutovka a zcela ojediněle jeřáb břek. Keřové patro vytvářejí lísky, hlohy, brsleny, ptačí zoby, zimolezy, trnky, růže šípkové, bezy, svídy a dřišťály. Bylinné patro je druhově bohaté, a to i na řadu významných a ohrožených rostlin, jakými je osladič přehlížený, lilie zlatohlavá, sveřep větevnatý či kerblík lesklý. Zajímavostí je zdejších 71 druhů lišejníku, z toho 7 ohrožených, a relativně malé množství hub.
Z živočichů se v nadzemní části NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně vyskytují druhy typické pro nížinné listnaté lesní porosty. Mezi bezobratlými je nejpočetnější skupinou 186 motýlích druhů včetně chráněného otakárka fenyklového, batolce duhového a batolce červeného. Z významnějších ptačích druhů stojí za to zmínit krahujce obecného a lejska šedého. Poměrně hojná je veverka obecná a plch velký.
Velmi zajímavé výsledky přinesly biospeleologické průzkumy zaměřené na bezobratlé živočichy v jeskynním systému. Byly zde nalezeny zajímavé druhy brouků, chvostoskoků, suchozemských stejnonožců, mnohonožek, stonožek i brouka drabčíka, který zde žije na jediné lokalitě v Česku.
V podzemí
Stejně jako pro bezobratlé bylo podzemí už od svého objevení zajímavé i pro člověka. Jeskyně byly objeveny roku 1912 bratry Josefem a Čeňkem Chromými. Za silných mrazů vystupoval z pukliny v lomu Na Baránce silný sloup páry, na což byl upozorněn starosta obce Zbrašova (dnešní Teplice nad Bečvou) Josef Chromý. Spolu s bratrem se pustili do rozšiřování pukliny vyklízením sutí a postupně sestoupili do jeskynní prostory později nazvané Jurikův dóm. Při prvosestupu se jim údajně přetrhlo lano, dopadli na suťový svah, přičemž se jim rozbili karbidové lampy. V úplné tmě museli čekat na pomoc osm hodin.
V následujících letech probíhal postupný průzkum nově objevených částí a v roce 1926 byl proražen nový vchod a jeskyně byly zpřístupněny veřejnosti. V letech 2002–2005 probíhala v jeskyních generální rekonstrukce prohlídkové trasy, během níž byla modernizována trasa i elektroinstalace. V průběhu rekonstrukcí se podařilo odstranit obrovské množství kamenných zakládek, které vyplňovaly některé přírodní dutiny a chodby. Zakládky byly vytvořeny v dobách původních zpřístupňovacích prací. Materiál tehdy z úsporných důvodů nebyl vyvážen ven. Během posledních rekonstrukcí se tak některý částem systému vrátila jejich původní podoba a otevřely se nové pohledy na přírodní prostory, které byly dříve zataraseny.
Do podzemí se vchází šikmou uměle raženou štolou, která návštěvníky zavede do hloubky 16 metrů. V těchto místech štola plynule přechází v horizontální přírodní chodbu. Přes most se přichází k prvnímu zastavení do takzvané Zasedací síně, která nese jméno podle skalního výčnělku připomínajícího řečnický pult. Následující partie jeskyně jsou již názornou expozicí hydrotermálního krasu. Koblihová síň s pamětní deskou objevitelů je pojmenována podle oranžových sférických povlaků na stěnách. V přilehlé prostoře U Antoníčka je kromě „koblihů“ i další útvar vzniklý činností termálních vod – gejzírový stalagmit.
Po překonání schodiště se zcela nečekaně otvírá pohled do mohutné prostory nazvané Gallašův dóm. Ve vstupní části je možné nahlédnout do propasti vedoucí do Prokopovy jeskyně. Nejnižší úrovně těchto prostor mají trvale vysokou koncentraci oxidu uhličitého. Jeho hladina je proto z bezpečnostních důvodů automaticky regulována tak, aby jeho obsah v úrovni návštěvního okruhu nepřesáhl povolené jedno procento. Gallašův dóm byl pojmenován podle hranického lékaře a národního buditele Josefa Heřmana Agapita Gallaše.
Návštěvní trasa pokračuje do Křtitelnice, prostory se studnovitou rourou ve stěně, jež vznikla erozní činností vody. V tomto dómu je na přenesených gejzírových stalagmitech znázorněna teorie jejich vzniku. Skrz krápníky je zavedena voda, která se z vrcholu stalagmitu rozstřikuje. Za Křtitelnicí je po levé straně průhled na aragonitový útvar s názvem Ježek. Poté chodba přechází v největší prostoru Zbrašovských aragonitových jeskyní – Jurikův dóm. Do této prostory sestoupili 42 m hlubokým komínem z povrchu objevitelé jeskyní. Byla pojmenována podle rajhradského mnicha Jurika, který roku 1169 údajně založil město Hranice. Dóm upadá do nejnižší partie, která je nazývána Tunel. Po většinu roku je zatopena plynovým jezerem, stejně jako přilehlá Jeskyně smrti. Nad chodníkem se zvedá skalní stěna nazývaná Opona a porostlá keříčkovitými agregáty minerálu aragonitu.
Po průchodu Jurikovým dómem kolem partií nazývaných jeskyně U krokodýla a Turecký hřbitov ústí trasa do štoly, která byla vybudována v rámci rozsáhlých rekonstrukcí prohlídkové trasy a elektroinstalace v letech 2002–2005, a ta poté ústí na Křižovatce, kde návštěvníci pod mostem sestupují do Veselé jeskyně. Nevelká prostora je významná svými mořskými usazeninami s výskytem zkamenělých schránek hřebenatek. Poslední přírodní dvoranou prohlídkového okruhu Zbrašovských aragonitových jeskyní je Mramorová síň. Ta vznikla postupným řícením stěn a stropů. Mramorová síň je využívána pro koncerty komorní hudby a pro výstavy výtvarných děl. Pozornosti neunikne odbočka do veřejnosti nepřístupné Bezejmenné jeskyně či deska před výstupní štolou, kde je zaznamenán vodoznak označující výšku hladiny řeky Bečvy, kam vystoupala při katastrofálních povodních v červenci roku 1997.
