Přírodě v Železných horách se dostalo další ochrany

Železné hory jsou pomyslnou severozápadní výspou Českomoravské vrchoviny. Na severu pozvolně klesají do roviny Polabí a na jihu se prudce kloní do luhu řeky Doubravy. K nejnápadnějším znakům zdejší krajiny patří zlomový hřbet, hluboká údolí, říční nivy, mozaika lesních celků, luk, polí a rybníků. To vše ve spojení se sídly dotváří zdejší typický krajinný ráz. Spolu s dlouhou historií, která tu zanechala stopy od dob Keltů až po současnou architekturu, se snoubí v jedinečném a neopakovatelném přírodním a krajinném prostoru.

Oblast Železných hor o rozloze 284 km2 má nejsložitější geologickou skladbu v rámci střední Evropy – v podstatě všechny geologické jednotky z celého českého masivu mají v Železných horách své regionální zastoupení.

Pestré podloží a různost povrchů spolu s mnoha dalšími vlivy tu podpořily vznik rozdílných společenstev rostlin. Zdejší lesy tvoří bučiny, bukojedliny, olšiny a jasaniny, na skalních výchozech rostou bory, zatímco v nejnižších částech se nacházejí dubiny a dubohabřiny, přičemž tyto původní lesní typy jsou dnes na mnohých místech nahrazeny kulturními smrčinami.

Živočichové tu obývají všechny typy těchto prostředí. Velmi cenná společenstva hmyzu se nalézají v národní přírodní rezervaci Lichnice a na mokřadech. Mnohé z těchto druhů jsou ale velice nenápadné. Obratlovci jsou mnohem nápadnější. Zdejší vody obývá, a to místy i v hojném počtu, vranka obecná, vzácný mník jednovousý a mihule potoční.

Odlišnost vegetace vyšších poloh s převážně kyselým podložím oproti místům s nižší nadmořskou výškou a zásaditějším podložím se promítá i do nelesních rostlinných společenstev. K nejcennějším a druhově nejpestřejším společenstvům tu patří především pcháčové a rašelinné louky – nejvzácnějšími druhy těchto luk jsou divoký gladiol mečík střechovitý, masožravá rosnatka okrouhlolistá, kosatec sibiřský či tolije bahenní. Stále ještě tu žijí i svědkové poslední doby ledové suchopýrek alpský a vrba borůvkovitá. V přírodní památce Buchtovka u Trhové Kamenice se podařilo prokázat výskyt jednadvaceti druhů vyšších rostlin na ploše 1 dm2, což je druhová pestrost výjimečná i v celosvětovém srovnání.

Botanicky nejcennějšími místy v nižších nadmořských výškách jsou staré sady na opukových stráních se širolistými suchými trávníky, ve kterých rozkvétají hořečky brvité nebo ocúny jesenní. Dalšími cennými stanovišti nižších poloh jsou mezofilní ovsíkové louky, místy i vlhké pcháčové a bezkolencové louky. Klenotem je v tomto ohledu přírodní rezervace Zlatá louka s bohatou populací orchideje kruštíku bahenního na mechovém slatiništi.

Stejně jako kdekoliv jinde je i v Železných horách výskyt vzácných a ohrožených živočichů závislý především na stavu jejich biotopů. V Chrudimce, v Doubravě a v některých potocích je dosud místně hojný rak říční. Z měkkýšů se tu vyskytuje praménka rakouská, vázaná na drobná prameniště s čistou chladnou vodou. Pod odlupující se kůrou javorů klenů se ve zdejších lesích ukrývá vzácný pavouk zápředník korový. Zachovalost místního prostředí dokládá vysoká druhoví pestrost vážek. Nejvíce druhů denních motýlů lze v CHKO zastihnout na rašelinných vlhkých loukách. Kdysi všude hojný motýl hnědásek rozrazilový zde našel jedno ze svých posledních útočišť. Zajímavostí je výskyt modráska modráska rozchodníkového na skalnatých stepích v národní přírodní rezervaci Lichnice a v přírodní rezervaci Oheb.

Ikonou CHKO Železné hory je výr velký. Osidluje lokality se skalními výchozy na strmých svazích. Ve starších rozsáhlejších lesích hnízdí několik párů čápa černého, vzácný lejsek malý se ozývá v bukových lesích národní přírodní památky Kaňkovy hory a na vodních tocích tu hnízdí skorec vodní. Ze savců jsou tu hojně zastoupeni letouni a vodní toky a rybníky se staly domovem vydry říční.

Posláním CHKO Železné hory je uchování krásy a rozmanitosti přírody a krajiny Železných hor. Lesy ČR toto poslání naplňují prostřednictvím různých projektů, z nichž některé byly financovány z OPŽP.

Jeden projekt inspiroval další

Jedním z nich byl projekt nazvaný Soubor opatření pro podporu biotopu páchníka hnědého ve Slavické oboře, realizovaný v roce 2012. „Tento projekt řešil ,jádrovou částʻ obory Slavice ve správě Lesů ČR,“ přibližuje Eva Jouklová, tisková mluvčí státního podniku Lesy ČR. Souběžně se tehdy vlastně realizovaly projekty dva: revitalizace rybníka Boušovka a obnova v oboře se vyskytujících alejí dubů. Rybník Boušovka, který je součástí stejnojmenné přírodní památky a evropsky významné lokality, patří v rámci CHKO Železné hory k přírodně nejhodnotnějším místům. V letech, která projektu předcházela, tu však vlivem stále rychleji postupujícího zarůstání a zazemňování vodní plochy docházelo k ubývání ohrožených druhů, zejména obojživelníků a hmyzu. V neuspokojivém technickém stavu bylo už několik let i vypouštěcí zařízení a hráz. „Šlo o radikální zásah do tehdejší podoby místa, kdy se sice na jedné straně změnil dosavadní romantický ráz zarostlého lesního rybníčku, na straně druhé se však díky realizovanému projektu vytvořily předpoklady pro jeho opětovné osídlení mnoha vzácnými druhy, například vážkou jasnoskvrnnou, která je předmětem ochrany evropsky významné lokality Boušovka,“ vysvětloval Vlastimil Peřina, tehdejší vedoucí správy CHKO Železné hory. Revitalizace Boušovky vycházela ze schváleného plánu péče o přírodní památku. V průběhu rekonstrukce došlo k renovaci hráze a odstranění sedimentů ze dna. Některé stromy na hrázi zůstaly zachovány a byly doplněny novou výsadbou. Nové vypouštěcí zařízení je stejně jako původní dřevěné, část pobřežního pásma rákosin a rašelinišť zůstala bez zásahu. Po odbahnění byly zpět vráceny i oddenky stulíků a leknínů a odstraněny byly i nánosy sedimentu v zátopě.

Také dubové aleje ve Slavické oboře prošly potřebnou obnovou. Podél cest byly vysazeny mladé duby a proběhlo odborné ošetření starých dubových alejí. A právě staré dubové stromy jsou místem výskytu vzácného brouka páchníka hnědého. Duby se také významnou měrou podílejí na vytváření osobitého genia loci celé Slavické obory. „K vytvoření ideálních podmínek pro další zdárný vývoj korun starých majestátních dubů ve Slavické oboře bylo nutné odtěžit některé okolní stromy, neboť dub letní jako světlomilná dřevina je schopen tvořit svůj charakteristický vzhled pouze v podmínkách rozvolněných lesních porostů,“ vysvětloval tehdejší ředitel Krajského ředitelství Lesů ČR Choceň Roman Vohradský.

V rámci tohoto projektu bylo v nejexponovanějších lokalitách ošetřeno 353 stromů a vysazeno 530 stromů nových.

Oba tyto projekty byly vyústěním dobré spolupráce mezi Správou CHKO Železné hory a Lesy ČR. Jejich realizace přinesla uchování významných přírodních hodnot daného regionu i pro další generace. A nejen to. „Výsledky a pozitivní ohlasy z tohoto projektu byly jednoznačnou motivací pro jeho pokračování, respektive pro jeho druhou fázi,“ říká Eva Jouklová o projektu na ochranu vzácného páchníka hnědého.

Popud pro realizaci projektu nazvaného Soubor opatření na podporu zvláště chráněných druhů na pozemcích LČR v rámci CHKO Železné hory vzešel z Lesní správy Nasavrky.

„Při přípravě jsme vycházeli zejména z původních krajinných struktur historických alejových výsadeb v Oboře Slavice v návaznosti na areál zámeckého parku Slatiňany a dále pak z požadavků orgánu ochrany přírody a krajiny,“ říká Eva Jouklová. Prvním krokem bylo zpracování projektové dokumentace, která vycházela z historických informací o Slavické oboře a jejím okolí, z reálného stavu alejí a zároveň z požadavků orgánů ochrany přírody a krajiny na management chráněných druhů živočichů. Následoval výběr realizační firmy a vlastní realizace projektu.

„Pro podporu cílových druhů byly k arboristickému ošetření vytipovány vhodné staré dutinové stromy. V původních alejích byly dále dosazeny stromy, zároveň vznikly i nové aleje, které propojily izolované lokality současných populací zvláště chráněných živočichů,“ popisuje Eva Jouklová. Vysazoval se zejména dub letní a zimní, v místech pro dub nevhodných výjimečně lípa, buk a ojediněle třešeň ptačí. Současně byly ve třech lokalitách obnoveny louky a ovocné sady krajovými odrůdami. „Připomenout musím i drobná biotechnická opatření k obohacení biodiverzity: vybudovaly se dva druhy plazníků, líhniště a zimoviště, a kamenná zídka pro podporu teplomilných druhů živočichů,“ zmiňuje Eva Jouklová.

Projekt se povedl

Z pohledu ochrany přírody spočívá hlavní přínos projektu v zajištění podmínek pro dlouhodobou udržitelnost a propojení současných populací zvláště chráněných živočichů v CHKO Železné hory. „Jedná se zejména o druhy vázané na dutiny a polodutiny starších stromů,“ přibližuje Eva Jouklová. „Zmínit musím i krajinářský přínos, neboť staré dubové aleje a mohutné solitérní stromy jsou zde fenoménem. Jejich ošetřením byla mimo jiné zachována estetická hodnota alejí a zároveň zajištěna bezpečnost veřejnosti,“ říká.

Ani tento projekt se ale nevyhnul provozním problémům. „I přes pravidelné zálivky uhynuly v extrémně suchých letech 2018 a 2019 některé stromy a musely být nahrazeny novými,“ připomíná Eva Jouklová. „Jako vždycky, když pracujete v přírodě, dochází k nepředvídatelným změnám. Například ve starých alejích, které byly v rámci projektu arboristicky ošetřovány, docházelo při mimořádných živelních událostech ke zlomům či vývratům. Běžně bychom je zpracovali, ale tady zůstaly na místě jako biotop zvláště chráněných živočichů. Zasahovali jsme pouze v případě bezpečnosti,“ dodává k realizaci zajímavého projektu.

Bezproblémová spolupráce

Veškeré činnosti související s projektem byly prováděny v úzké spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Správou chráněné krajinné oblasti Železné hory.

Pro získání dotace pak bylo nutné doložit zejména kompletní projektovou dokumentaci, stanoviska všech dotčených orgánů a veškeré podklady vztahující se k veřejné zakázce na výběr projektanta a dodavatele prací. „Zároveň bylo potřeba doložit veškeré podklady prokazující způsobilost našeho podniku jakožto příjemce dotace,“ vypočítává Eva Jouklová. Žádné zásadní problémy podle jejích slov při zpracování vlastní žádosti ani při jejím podání nevznikly. „O dotaci jsme požádali v květnu roku 2017, rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno v srpnu téhož roku,“ vypočítává. „Spolupráce se SFŽP byla dobrá, jakékoli problémy, na které jsme během administrace žádosti narazili, se podařilo vyřešit. Oceňujeme i spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která má v rámci projektu pozici garanta výsledné kvality projektu,“ zmiňuje Eva Jouklová.