Cenné přírodě v okolí Máchova jezera se dostalo potřebné péče
Příroda v povodí Robečského potoka je mimořádně cenná. Zdejší soustava rybníků Břehyně, Máchova jezera a Novozámeckého rybníka byla založena už ve čtrnáctém století. Na ni jsou navázány pozoruhodné mokřadní ekosystémy, které patří mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Je také zařazena do soustavy evropských chráněných území Natura 2000, byla tu vyhlášena národní přírodní památka Swamp, národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala a národní přírodní rezervace Novozámecký rybník. Je součástí chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.
Opatření proti tvorbě sinic ve vodách jezera
Když AOPK ČR převzala v roce 2004 do správy Máchovo jezero, začala okamžitě řešit kvalitu zdejší vody. „Výskyt sinic tu byl kalamitní, přijít s funkčním řešením bylo tudíž zásadní i s ohledem na turistický ruch v oblasti,“ říká Pavel Trnka, který měl projekt na starosti. Zpočátku se tu v průběhu vegetační sezóny do vody jednorázově aplikoval koagulant PAX 18. „Bylo to ale nákladné, stálo to zhruba 1 až 1,5 milionu korun ročně, a pomáhalo to jen dočasně,“ popisuje Pavel Trnka. Příčinu výskytu sinic koagulant neodstranil.
Z toho důvodu AOPK ČR nechala vypracovat projekt, jehož cílem bylo odstranění sedimentu celé nádrže. „Náklady ve výši 300 milionů korun, a to v cenových relacích roku 2005, však nebyly únosné,“ říká Pavel Trnka. Přistoupilo se proto k méně nákladnému řešení. „Vybudovali jsme zemní hrázku, která zachycuje živiny – především fosfor, který podněcuje výskyt sinic – z Robečského potoka a z města Doksy v Dokeské zátoce. Kvůli rekreačnímu využití byl nadále používán koagulant,“ zmiňuje opatření, ke kterým AOPK ČR přistoupila.
Bylo ale jasné, že problém je třeba řešit komplexně. „Z odborné debaty vyplynulo, že ani celkové odbahnění by čistotu vody v jezeře nevyřešilo, protože je především potřeba zamezit vnosu dalších živin do jezera. V případě odbahňování by navíc došlo k víření sedimentu a tím k masivnímu uvolnění fosforu do vody. Byl by tak narušen současný stav, kdy je fosfor bezpečně vázán v již usazeném sedimentu,“ říká Pavel Trnka.
Byla proto zadána dvouletá studie „Optimalizace stavu vodních ekosystémů v povodí Robečského potoka“, která byla dokončena v roce 2009. Ta identifikovala jako hlavní příčiny vnosu živin z plochy povodí splach z polí a stav kanalizační sítě a navrhla prioritní opatření na zlepšení kvality vody v jezeře. Tyto výsledky AOPK ČR prezentovala a studii poskytla zainteresovaným subjektům včetně Ministerstva životního prostředí. „Ze studie jednoznačně vyplývá, že pro zlepšení kvality vody v jezeře je zcela nezbytné zamezit vnosu živin, především fosforu, a to realizací těchto prioritních opatření.“
Za nejdůležitější kroky patří podle studie realizace protierozních opatření na zemědělských pozemcích, vybudování dostatečné kapacitní sedimentační jímky nad všemi propustmi pod státní silnicí Praha – Česká Lípa, kontrola a eliminace bodových zdrojů znečištění: rekonstrukce kanalizační sítě v Doksech a kempu Borný, vybudování profilů trvalého monitoringu vody v Robečském potoce a další opatření (odbahnění Dokeské zátoky Máchova jezera a Čepelského rybníka a stabilizace stoky Břehyňského rybníka). „Toto komplexní řešení je třeba postupně realizovat ve všech navržených částech, což AOPK ČR doporučila místní samosprávě a dalším subjektům včetně návrhů možných dotačních zdrojů,“ potvrzuje Pavel Trnka.
AOPK ČR pak následně hledala cestu, jak zajistit potřebné kroky na majetku, který přímo spravuje. Byl zpracován projekt „Opatření v povodí Robečského potoka – Břehyně, Máchovo jezero, Novozámecký rybník – rekonstrukce hrázky v Dokeské zátoce a odbahnění zátoky, stabilizace stoky Břehyňského rybníka“, který byl podán v rámci 9. výzvy OPŽP 2014–2020.
Realizace projektu pak probíhala na třech různých místech: na rybníku Břehyně, na samotném Máchově jezeře a v NPP Swamp a konečně i v Dokeské zátoce.
Rybník Břehyně a národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala
Rybník Břehyně je jádrovou částí národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala. Rybník má od roku 1933 zvláštní ochranu a v roce 1992 byl zařazen do nejvyšší kategorie územní ochrany. Aktuálně probíhá proces přehlášení: název i kategorie zůstávají, upřesňuje se hranice a rozloha rezervace. Od roku 2014 je rybník součástí CHKO Kokořínsko – Máchův kraj i evropsky významné lokality Jestřebsko – Dokesko, ptačí oblasti Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady, mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy. Rezervace je silnicí Doksy–Mimoň rozdělena na část jižní, ovlivněnou výrazně rybníkem a celkově mokřadním charakterem, a část severní, vyvýšenou a lesnatou s vrchem Pec.
Rybník má katastrální rozlohu 91 hektarů, samotná vodní plocha pak dosahuje zhruba 60 hektarů. Leží v nadmořské výšce 272 metrů. Datum jeho založení je sporné, někdy se udává rok 1287, jindy doba shodná se založením Máchova jezera (1366), jindy dokonce několik desítek let poté. Na stavbu hráze tu bylo využito protažení hřbetu Mlýnského vrchu a jeho zpevnění trachytovou žílou, výpusť je podle místních zvyklostí vysekána ve skalním bloku. Proud vody pod výpustí byl využíván k pohonu mlýna, jeho hamru a turbíny. Před založením rybníka se v jeho zátopě nacházela rašelinná ložiska a les, jehož zbytky – pařezy datované do čtrnáctého století – jsou při vypouštění viditelné dodnes. Rybník je poměrně mělký, jsou v něm jen 1–2 metry hloubky, a je málo úživný. Někdy se nesprávně uvádí, že je situován na Robečském potoce. Z rybníka vytéká Břehyňský potok, napájející Máchovo jezero v Břehyňské zátoce. Území se tradičně považuje za přírodovědně významné. Z botanického hlediska zde nalezneme nejsilnější populaci hlízovce Loesleova u nás, měkkyni bažinou, hrotnosemenku bílou a hnědou, rojovník bahenní, leknín bělostný a celou řadu dalších vzácných rostlin. Jedná se o ornitologickou lokalitu s hnízděním jeřába popelavého, orla mořského, bukače velkého a dalších významných druhů.
„V rámci projektu byla opravena břehová hrázka v Břehyňské zátoce Máchova jezera. Šlo o přírodě blízkou opravu ve formě vegetačního zpevnění a opevnění místními přírodními materiály, kamenivem. Dále bylo zrekonstruováno opevnění odvodňovací stoky Břehyňského rybníka, při níž byly stabilizovány břehy stoky, která bude zabraňovat transportu sedimentu do toku a následně Břehyňským potokem do jezera,“ přibližuje Pavel Trnka. „Zajímavostí, na kterou se přišlo během prací, bylo historické zpevnění paty návodního svahu hráze rybníka Břehyně dřevěnými kůly. Charakterem práce odpovídá čtrnáctému až šestnáctému století. Taková historická práce vyvolává respekt a obdiv i dnes, a tak byla ponechána bez zásahu pro další generace,“ přidává perličku z realizace projektu.
Máchovo jezero a národní přírodní památka Swamp
Máchovo jezero bylo založeno roku 1366 jako Velký rybník Karlem IV. Svou plochou 284 hektarů je osmým největším rybníkem u nás a největším rybníkem Libereckého kraje. Hloubka u výpusti je zhruba 4,5 metru a rybník celkově zadržuje okolo 6,5 milionů metrů krychlových vody, která přitéká Robečským a Břehyňským potokem. V minulosti došlo k přemístění výpusti – dnešní výpusť u hráze není původní, datuje se do patnáctého až šestnáctého století. Od dvacátého století stoupá rekreační význam jezera, který postupně nahradil rybochovnou funkci. „AOPK ČR je dnes z pozice příslušné k hospodaření s majetkem státu vedena snahou o udržení přírodních hodnot Máchova jezera a jeho okolí s ohledem na rekreační funkce jezera,“ připomíná Pavel Trnka.
Národní přírodní památka Swamp je chráněna jako menší rašeliniště od roku 1972, v roce 2009 byla zásadně rozšířena na plochu 75,5 hektaru zahrnující Břehyňskou a Severní zátoku a přilehlé plochy a 262 hektarů ochranného pásma, do něhož spadá vlastní rybník a hráz. Předmětem ochrany je tu slatinné a přechodové rašeliniště s četnými vodními plochami, tvořící biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů včetně populací hrotnosemenky hnědé, rosnatky okrouhlolisté, měkkyně bažinné a leknínu bělostného. Lokalita je chráněna i jako mimořádně cenné naleziště řas. V nejstarší části Swampu je rašeliniště odděleno od jezera nízkou hrázkou, zabraňující přímému styku rašelinné a rybniční vody, v minulosti opakovaně zpevněnou. „V současnosti tu byla provedena oprava zpevněním hrázky o délce zhruba 100 metrů. Opravou došlo k zásadnímu zpevnění kamenivem, zasypání a výsadbě vrb. Smyslem tohoto technického opatření byla stabilizace pobřeží narušovaného abrazí a ekologické ohraničení obou biotopů, které se zásadně liší aciditou vody – Swamp má pH 3,5–4, zatímco Máchova jezero 7,0,“ uvádí Pavel Trnka.
Dokeská zátoka
Dokeská zátoka se nachází na jihovýchodním okraji Máchova jezera a vtéká do ní Robečský potok a byla celoplošně zanesena vrstvou sedimentu. Od Máchova jezera je zátoka oddělena novodobou zemní hrázkou. Hrázka je nízká, sypaná, založená na geotextilii a dřevěném roštu. Písčitý násyp hrázky je chráněn po celém obvodu proti rozplavování také geotextilií. „Opravou hrázky došlo k obnovení její odolnosti za povodní i možnosti řízeného vypouštění vody na jednom z přítoků do Máchova jezera. Rovněž byl vytvořen větší akumulační prostor přednádrže, kromě jiného i pro zadržení živinového znečištění přicházejícího z povodí Robečského potoka. Byly tak stabilizovány průlehy v koruně hrázky a bylo osazeno výpustní zařízení. Samotná zátoka byla odbahněna,“ popisuje Pavel Trnka opatření, která v rámci projektu vznikla v Dokeské zátoce Máchova jezera.
Projekt se realizoval na třech různých lokalitách
Realizace projektu probíhala podle AOPK ČR v souladu s podmínkami smlouvy rozsahu projektové dokumentace pro provádění stavby „Opatření v povodí Robečského potoka“, tedy dle tří dílčích projektových dokumentací: Opatření v povodí Robečského potoka: rybník Břehyně, Opatření v povodí Robečského potoka: Máchovo jezero – Dokeská zátoka, Opatření v povodí Robečského potoka: Máchovo jezero – hrázka NPP Swamp.
S ohledem na variabilitu všech tří lokalit i jejich umístění v přírodně nejcennějších chráněných lokalitách Česka se jednalo o poměrně dost podkladových stanovisek, která bylo nutné doložit. „Nicméně jsme se při projednávání setkali s konstruktivním přístupem, a to i přesto, že přímo přes město Doksy bylo převáženo poměrně velké množství sedimentu,“ uznává Pavel Trnka.
„Vše se podařilo uskutečnit podle schváleného harmonogramu a v souladu s podmínkami stanovisek a povolení,“ říká Pavel Trnka. „Cílem projektu bylo mimo jiné zajistit optimální podmínky pro jedinečnou přírodu v NPR Břehyně – Pecopala, OP i NPP Swamp. Nedílnou součástí bylo samozřejmě udržení a zlepšení stavu mokřadních ekosystémů rybníků, na ně vázané flóry a fauny i celkového krajinného rázu. Projekt významně přispěl ke stabilizaci a zlepšení ochrany ekosystému Máchova jezera a na něj navázaných cenných mokřadů před vlivem zejména živinového znečištění z povodí,“ uzavírá prozatím projekt na zlepšení kvality vody v našem nejznámějším jezeře.
