Dům přírody Žďárských vrchů získal tři ceny

Cesta k vybudování návštěvnického střediska v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy byla podle Lenky Šoltysové z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR složitá. „Vznikala ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a organizací Chaloupky, o. p .s.,“ říká.

Dům přírody Žďárských vrchů našel své místo ve dvou objektech ve vesnické památkové rezervaci Krátká. „Oba jsou zároveň vyhlášenými kulturními památkami,“ připomíná Lenka Šoltysová.

Od záměru k realizaci uběhlo třináct let

Záměr vybudovat návštěvnické centrum, které by představovalo přírodu a kulturu Žďárských vrchů, se zrodil už v roce 2008. „Studie na Dům přírody vznikla o dva roky později a souběžně byl zpracován i interpretační plán Domu přírody Žďárských vrchů,“ vzpomíná Lenka Šoltysová. V roce 2012 pak byla vyhotovena kompletní projektová dokumentace a byla zařízena nezbytná povolení. „Následovala šestiletá trnitá cesta k vlastní realizaci. Potřebovali jsme zajistit financování, administrovat žádost až po vydání prvního aktu, vypsat veřejné soutěže dodavatelů a zhotovitelů,“ vypočítává. Poté následovaly dvouleté úpravy stavební firmou a tvorba expozic.

„Na realizaci vnitřní a vnější expozice se podílely desítky firem, řemeslníků, výtvarných umělců, fotografů a odborníků,“ říká Lenka Šoltysová. Významná byla podle ní také spolupráce s Regionálním muzeem města Žďár nad Sázavou a Horáckým muzeem i galerií v Novém Městě na Moravě.

„Budova Domu přírody Krátká čp. 2 patří k nejstarší zástavbě, původně byla ale jen jednoduchou roubenou chalupou. Ve druhé polovině devatenáctého století byla přestavěna, dřevo nahradil z větší části kámen. Další dvě hospodářská křídla přibyla k obytné části až po roce 1930. Podle majitelů, kteří dům vlastnili ve dvacátém století, se mu dodnes říká u Babáčků nebo na Babáčkovým,“ popisuje Lenka Šoltysová.

Celá rekonstrukce probíhala za přísného dohledu a velké pomoci pracovníků Národního památkového ústavu a Městského úřadu v Novém Městě na Moravě.

„Objekty jsou od roku 1995 součástí vesnické památkové rezervace Krátká. Charakterem jsou oba objekty typickou architekturou místa z osmnáctého století v období tzv. pozdní horské kolonizace, kdy vznikaly osady na pasekách. V té době ve Žďárských vrších pracovaly železárny, které spotřebovávaly velké množství dřeva.“ Architektura objektů podle jejího popisu odpovídá památkovému charakteru venkovské usedlosti. „Poslední větší přestavba ze sedmdesátých let dvacátého století nebyla zcela vhodná, a proto některé z těchto úprav byly odstraněny,“ připomíná. Vnější výraz venkovského statku zůstal ponechán s výjimkou garážových vrat a nově navrhovaného prosklení části střechy kolem vnitřního dvora. Ve dvoře byly upraveny kamenné ochozy a nově bylo vestavěno dřevěné zápraží. I výtvarné řešení interiéru bylo podřízeno památkové ochraně stavby. „Nové pojetí je patrné pouze na některých prvcích venkovních úprav – na pylonu, praporech, posedovém mobiliáři a herních prvcích, přičemž ruční opracování dřeva jako základního konstrukčního materiálu je pro jejich výraz sjednocující,“ rozvádí Lenka Šoltysová detaily rekonstrukce historického objektu.

Architektonické řešení fasády přístavby stodoly (WC pro veřejnost) má pak spíše charakteristiku oplocení než venkovského stavení. Dřevo je použito přírodní bez nátěru. Plochá střecha je intenzivně ozeleněna speciální druhovou směsí rostlin.

„Výsledkem je velice citlivá rekonstrukce historického objektu, který slouží jak individuálním návštěvníkům CHKO Žďárské vrchy, tak školám ze širokého okolí. Expozice zasazená do původně hospodářské části usedlosti návštěvníky seznamuje s přírodou a historií tohoto chráněného území v centru Českomoravské vrchoviny,“ hodnotí výsledek projektu Lenka Šoltysová.

Divočina, Zápas a Smíření

Expozice Proměny krajiny představuje Žďárské vrchy v období před příchodem člověka, během středověké kolonizace, rozvoje místního průmyslu a kolektivizace, ale naznačuje také výhled od budoucnosti. Začíná divočinou, krajinou bývalého pomezního hvozdu, neprostupného pralesa, kterému vládli medvěd, vlk, zubr a rys, pokračuje obdobím zápasu člověka s přírodou, ve kterém lidé žďářili a osídlovali zdejší kraj, těžili železnou rudu a rašelinu, vyráběli sklo, odvodňovali a stavěli, a končí smířením člověka se zdejší krajinou. Stejně tak se jmenují i tři místnosti expozice.

První z nich, Divočina, přibližuje obraz krajiny před příchodem člověka, který namalovala akademická malířka Irena Wagnerová podle fotografií čtyř hlavních přírodních stanovišť – jedlobukového lesa, rašeliniště, říčky a skály. Obraz doplňují vyřezávaní či živí zástupci flóry a fauny, vymizelí i ti, kteří přežili do současnosti.

Druhá místnost, Zápas, přibližuje období osídlování krajiny, které v případě Žďárských vrchů probíhalo poměrně pozdě, až od třináctého století. Od získávání půdy žďářením lesa je odvozen název zdejší krajiny. Období shrnují čtyři ručně malované mapy zachycující tvář krajiny v období středověku, novověku, průmyslové revoluce a kolektivizace po současnost. Návštěvníci si mohou osahat některé staré řemeslné výrobky – litinové kříže, pilníky, šindele, tradičně pěstované plodiny, ručně těženou rašelinnou cihlu (borku) – nebo si prohlédnout model statku v původním uspořádání a seznámit se s jeho historií.

Nejhodnotnějším dochovaným částem současné přírody a krajiny Žďárských vrchů, kterým státní ochrana přírody věnuje nejvíce pozornosti a péče, je věnována třetí místnost s názvem Smíření. Většina je představena formou dvaadvaceti příběhů, z nichž lze jmenovat například příběh hýla rudého a výzkumu jeho trasy na zimoviště, příběh starého stromu u chalupy – známé Zpívající (Lukasovy) lípy, opředené pověstmi i ztvárněné na poštovní známce, příběh kamenic, které stejně jako žďáření daly název nejedné místní obci, nebo černého čápa s kroužkem 6RV, který ornitologům pomohl mapovat zásadní okamžiky jeho života. „Jsou to příběhy, v nichž prezentujeme smíření člověka s přírodou na tématech, jako je voda v krajině, louky, rašeliniště, lesy, navrátilci i vetřelci,“ představuje Lenka Šoltysová.

Děti si mohou v expozici vyzkoušet horolezeckou ministěnu nebo si pohovět v umělecky ztvárněném hnízdě skorce vodního, průvodce Domu přírody. Pro milovníky map je připraven dotykový stůl, ve kterém běží animace Jak vznikly Žďárské vrchy, největší rybník Velké Dářko a nejvyšší vrchol Devět skal.

Téma proměn krajiny je zakončeno ve víceúčelovém sále, kde je promítán stejnojmenný 3D film a kde je nejen pro příznivce umění vystaveno osm kopií obrazů místních krajinářů – Josefa Jambora, Karla Němce, Rudolfa Hanycha a Oldřicha Blažíčka. Místa namalovaná před šedesáti až osmdesáti lety jsou tu na fotografiích srovnávána se současnou krajinou a doprovozena textem krajinného ekologa Jana Laciny.

Součástí expozice je i sklep s klenutým stropem a kamennou studnou, kam návštěvník sestoupí, aby se tu dozvěděl, jak se dříve uchovávaly potraviny bez ledniček, ale současně se ponoří do fiktivního podzemí Žďárských vrchů za horníky, kteří v dobách minulých dobývali rudu, hlavně železnou, i za netopýry, kteří opuštěné štoly využívají jako zimoviště.

Číslo popisné 12 je architektonicky ojedinělý patrový dům s mansardovou střechou, o jehož původním účelu nemají dodnes jasno ani historikové a památkáři. Mohl sloužit jako modlitebna anebo sídlo štajgra. Ten a přilehlá stodola se po rekonstrukci staly rovněž součástí domu přírody. V hlavním objektu je možné občerstvit se a zakoupit regionální výrobky, ve stodole se konají příležitostné výstavy a jednorázové kulturní akce, jako jsou Krátecký jarmark nebo Bramborová slavnost, jejichž tradici započala Správa CHKO Žďárské vrchy a nový provozovatel je odhodlán v ní pokračovat a ještě ji rozšířit.

Venkovní prostředí vhodně doplňují dřevěné prvky. „Průvodcem domu přírody je skorec vodní, pták velikosti kosa žijící v blízkosti potoků a řek,“ říká.

AOPK ČR musela stejně jako každý jiný žadatel dodat veškeré požadované doklady, různá čestná prohlášení, stanoviska orgánu ochrany přírody, závazné stanovisko památkové péče, územní souhlas, územní rozhodnutí a stavební povolení včetně prodloužení, plán péče o CHKO Žďárské vrchy a interpretační plán Domu přírody Žďárských vrchů, prováděcí projektovou dokumentaci včetně položkového rozpočtu, projekt na 2D a 3D film, odborný posudek MŽP, plán činnosti Domu přírody a další.

Za nejnáročnější část projektu považuje Lenka Šoltysová výběr zhotovitelů v rámci všech pravidel a dodržení zákonů. Jedná se o dlouhý proces konzultací s právníky, stavaři, rozpočtáři, znalci v různých oborech a vlastní zadávání zakázek v několika různých online systémech,“ přibližuje.

Spolupráci s pracovníky SFŽP lze podle jejích slov hodnotit jen kladně. „Maximálně nám vycházeli vstříc, byli trpěliví s vysvětlováním všech nezbytných požadavků.“

„Naší výhodou bylo, že jsme měli zkušenosti z realizace tří projektů domu přírody realizovaných v minulém plánovacím období, kde se podařilo vybudovat z dotace EU Dům přírody Slavkovského lesa v roce 2013, Dům přírody Litovelského Pomoraví v roce 2014 a Dům přírody Moravského krasu v roce 2015. Tyto zkušenosti byly neocenitelné a bez nich by Dům přírody Žďárských vrchů nevznikl. Je potřeba také poděkovat za možnost čerpat finanční prostředky z evropských fondu, protože takto investičně náročné akce bychom nebyli schopni jinak realizovat,“ míní Lenka Šoltysová.