O zavodňování Kněžpolského lesa

23. 3. 2020 / Reportáže

Projevy změny klimatu se s různou intenzitou a závažností objevují v různých oblastech světa a to si plně uvědomují i v Uherském Hradišti. Ve svém okolí pozorovali a stále pozorují „zranitelné“ oblasti, kterých se změny klimatu mohou týkat. Jednou z těchto oblastí je Kněžpolský les.

Před více než sto lety tu byl vybudován systém závlahových kanálů a příkopů (jedna z původních větví zavodňování pochází již z roku 1913), který byl až do roku 1938 pravidelně využíván k řízenému zaplavování zdejšího lužního lesa. Lužní les ale začal v posledních desetiletích vysychat a bylo patrné, že pokud se s tím něco neudělá, může nastat velký ekologický problém, který by přinesl velkou ztrátu v podobě úbytku flóry a fauny.

Prvním impulzem, kdy se město Uherské Hradiště začalo neuspokojivým stavem Kněžpolského lesa zabývat, bylo mohutné a celoplošné usychání lužních porostů navazujících na těžební jezera v Ostrožské Nové Vsi v roce 2004, kde vlivem „nestandardního“ kolísání hladiny kvůli čerpání vody do místní úpravny docházelo k častým změnám v úrovni hladiny spodních vod, na kterou les nedokázal reagovat.

Podobné chřadnutí porostů se krátce nato objevilo i v katastrálním území Kněžpole, kde se rozkládají městské lesy o rozloze 320 hektarů a kde místní vodárny a kanalizace nepřetržitě čerpají z několika vrtů, které jsou zde celoplošně rozmístěny, 25 litrů za vteřinu. Při lesnické pochůzce, jejímž cílem bylo stanovit opatření, která by zabránila usychání zdejších porostů, poprvé padla věta o případné obnově zavodňovacího systému, který byl po roce 1948 zrušen.

Pamětník znal starou síť kněžpolských kanálů

S nápadem na obnovení původního zavodňovacího systému přišel František Bezděk, tehdejší pracovník Odboru životního prostředí Městského úřadu Uherské Hradiště. V té době začal u lesů města Uherské Hradiště vykonávat funkci odborného lesního hospodáře i místní rodák Jaroslav Omelka, který byl pamětníkem časů, kdy se do lužního lesa pouštěla „přebytečná voda“ v časech jarního tání či po prudkých deštích poté, co se zvedala hladina řeky Moravy. Jaroslav Omelka znal nejlépe a dopodrobna i starou síť kanálů, které se v lese na katastrálním území Kněžpole stále ještě nacházely. Slovo dalo slovo, tehdejší vedení města celý projekt schválilo a podpořilo a rozhodlo se získat na něj dotaci z OPŽP.

Projekt prošel standardní přípravou

Na přípravě projektu se podíleli pracovníci Odboru životního prostředí ve spolupráci s projektantem Tomášem Horkým a pracovníky Odboru architektury, kteří žádost o dotaci z OPŽP zpracovali.

Nejprve byla vypracována studie k investičnímu záměru spolu se základním náčrtem rozpočtu. Ten obsahoval výškové a místopisné zaměření kanálu, tabulku přesunu hmot a kvalifikovaný odhad hrubých nákladů na veškerou stavební činnost. Na základě vyhodnocení možností zavlažování porostů lesního celku Kněžpolský les a s ohledem na charakter porostů a zabezpečení optimálních vodních poměrů byla zpracována potřebná dokumentace. Bylo nutné doložit celou řadu podkladů, ať už se jednalo o dokumenty administrativní povahy, jako jsou čestná prohlášení, zajištění financování, podklady k oprávněným osobám a podobně, nebo stanoviska dotčených orgánů, samozřejmě projektovou dokumentaci a další odborné posudky.

Žádost se projednávala tři roky po sobě, mezi lety 2008 a 2010. Dvakrát nebyl ve fondu dostatek prostředků a další rok se musela původní žádost ještě doplnit. Konečná žádost byla podána v únoru 2010, přiznání dotace trvalo asi tři až čtyři měsíce a v červnu 2010 již začala realizace.

Žádosti se podávaly prostřednictvím aplikace BENE-FILL, která byla podle žadatelů z Uherského Hradiště přehledná, srozumitelná, úkoly chodily prostřednictvím notifikací a s daným termínem, který se dal v případě potřeby prodloužit. Konzultace byla možná na regionální pobočce AOPK, kam bylo nutno odevzdat žádost v listinné podobě. Stejně jako u pracovníků AOPK i u pracovníků SFŽP hodnotí uherskohradištští spolupráci kladně s tím, že přidělený projektový manažer byl vstřícný a kdykoliv k dispozici.

Zajímavostí zůstává, že od prvního nápadu k podání žádosti o dotaci uběhlo šest let, během kterých se třikrát změnily ceny stavebních prací. V prvotní studii byly celkové náklady odhadovány na 1,2 milionu, v konečné verzi pak dosáhly 6 milionů. Ve výběrovém řízení se pak podařilo najít zhotovitele za 4,5 milionu: společnost JASS-UNI, s. r. o., z Jalubí.

Starý zavodňovací systém byl na mnoha místech ještě dobře patrný

Celková délka zemních zavodňovacích kanálů v Kněžpolském lese je 5,685 km. Jejich trasy byly výškově a polohopisně zaměřeny. Tato základní síť je ve skutečnosti doplněna řadou dalších depresí a menších příkopů, které mohou závlahovou vodu rozvádět dále do jednotlivých lesních ploch až do nejbližšího okolí jímacího území vodního zdroje Kněžpole, čímž nesporně dochází k posílení vydatnosti prameniště.

Území, o které se v projektu jednalo, je ze severu vymezeno samotným okrajem lesního celku Kněžpolského lesa a probíhá po hranicích území, které bylo stejným lesnicko-vodohospodářským způsobem obhospodařováno až do roku 1938. Hranice je zčásti tvořena zbytkem původního zemního kanálu vedoucího od Búravy směrem k řece Moravě. Kanál historicky pokračoval dále severozápadním směrem do polní trati, ale dnes je tato jeho část zasypaná a užívána jako orná půda.

Trasování kanálu je patrné ze záznamů v pozemkovém katastru. Podél severního okraje lesa západním směrem je terén rovinatý bez terénních zlomů či nerovností. Ze západní strany je území jednoznačně vymezeno výrazným, hlubokým příkopem – starým korytem, které odděluje lesní pozemky od sadu původních odrůd jabloní. Toto původní koryto pak přechází až do uměle vyhloubeného příkopu, který se stáčí k jihu a dále na východ a je trasován až k Búravě.

Projekt systém zavodňování obnovil

Během realizace projektu byl na severní hranici Kněžpolského lesa vybudován odběrný objekt mající charakter hrázové propusti, kterou voda odtéká do prostoru Kněžpolského lesa při průtoku cca 0,3–0,5 m3/sec a vyšším. Na odběrný objekt navázal mělký neopevněný příkop, jehož koryto je trasováno volně, s proměnlivou šířkou, svahováním i hloubkou. Tento mělký příkop byl oboustranně ohraničen nízkými hrázkami, jejichž převýšení nad terénem činí 30–40 cm a ony samotné jsou vybudovány v proměnlivé vzdálenosti 0–10 metrů od okraje příkopu. S ohledem na spádové poměry se jednalo o vytvoření koridoru pro nasměrování vody, která je prostřednictvím stávajících i nově budovaných částí kanálů rozváděna do řešeného území.

Realizace projektu proběhla od června 2010 do února 2011 a v průběhu stavebních prací byli příslušný odborný lesní hospodář nebo pracovník státní správy lesů v každodenním kontaktu s vedoucím stavebních čet. Některé věci se řešily takzvaně za pochodu. Například došlo k domnělému nálezu bomby, ze které se naštěstí „vyklubal“ kus staré roury z historicky nejstaršího vedení vody do čerpací stanice.

„Přebytečná“ voda už nepřichází nazmar a les neusychá

Uskutečnění projektu zavodňování Kněžpolského lesa hodnotí v Uherském Hradišti kladně. Hlavním přínosem podle nich je, že jakákoliv „přebytečná voda“ se soustavou zavodňovacích kanálů, které pracují v několika větvích nezávisle na sobě, přivádí do lesa a nezmizí jen tak bez užitku v řece Moravě. Tím se po každém větším dešti či jarním tání výrazně stabilizuje hladina spodní vody a nepřímo se tak podporuje neomezená možnost čerpání pro úpravnu vody v domácnostech. Po lesnické stránce byl přínos zavodňování vyhodnocen v roce 2014 v diplomové práci zpracované na Přírodovědecké fakultě, katedře ekologie a životního prostředí. V rámci jejího zpracování bylo exaktním měřením po dobu jednoho roku prokázáno, že lesní porost uvnitř zavodňovacího systému přirůstá jak výškově, tak i tloušťkově dvakrát rychleji než porosty, kam zavodňovací systém vůbec nedosahuje. Nově založené porosty nacházející se „jen“ v dosahu kanálů pak přirůstají 1,2krát rychleji.

O tom, že projekt je prospěšný a že mělo smysl jej uskutečnit, vypovídá i to, že se stal Stavbou roku Zlínského kraje roku 2011 v kategorii dopravních, inženýrských a ekologických staveb, získal čestné uznání na konferenci na téma „Adaptační opatření roku 2015“ v Brně (cenu město převzalo z rukou ministra Richarda Brabce) a Česká televize o něm odvysílala dva pořady. O přípravách a realizaci projektu vznikl dvacetiminutový dokumentární film.

Uherské Hradiště je v získávání dotací velmi zkušené

Město Uherské Hradiště mělo v době podávání žádosti o dotaci z OPŽP již četné zkušenosti s čerpáním evropských fondů. Od vstupu naší země do Evropské unie se městu podařilo získat z nich více než 0,75 miliardy korun. Z OPŽP se tu snaží čerpat dotace pravidelně, jedná se o program, ze kterého doposud získali nejvíce prostředků. Stalo se tak především díky úspěšným žádostem na zateplení veřejných budov, dále realizovali i projekty z oblasti protipovodňových opatření, revitalizací sídelní zeleně, vybudování školních zahrad v přírodním stylu a dalších. A zcela jistě plánují žádat i nadále. Záměry vycházejí jak z programu rozvoje města, tak ze strategického plánu města. V plánu města je pokračovat v realizaci úspor energií veřejných budov, revitalizaci parků a zahrad a nově realizovat i protierozní opatření.