Obnovené stezky v Jizerskohorských bučinách

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny vznikla v roce 1999 sloučením národních přírodních rezervací Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Tišina a Paličník. Typická jsou pro tuto krajinu hluboce zaříznutá údolí a skalnaté výběžky, odkud je ze strmých strání nádherný výhled do okolí.

Nacházejí se tu unikátní vodní díla, z nichž to nejstarší – Šolcův rybník – bylo založeno již v sedmnáctém století. Je tu k navštívení i největší vodopád Jizerských hor: třicet metrů vysoký Velký Štolpich.

Území národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je vzácné především kvůli zachovalému lesnímu porostu bez podstatných změn způsobených člověkem. Je to rozsáhlá lokalita obývaná rozmanitou flórou i faunou, jejíž složení se za posledních sedm tisíc let výrazně nezměnilo, ovšem s výjimkou velkých šelem vyhubených člověkem.

Na opravu stezek v bučinách byl nejvyšší čas

Jizersko-ještědský horský spolek se dlouhodobě zabývá budováním návštěvnické infrastruktury v Jizerských horách, a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde i na stezky v bučinách. „Projekt Obnova návštěvnické infrastruktury v NPR Jizerskohorské bučiny byl logickým pokračováním našich předchozích činností,“ říká předseda výboru spolku Pavel Schneider. „Všechny takovéto projekty se u nás rodí vždy ve spolupráci našich členů se Správou CHKO Jizerské hory a Lesy České republiky. Stejně tomu bylo i v případě Jizerskohorských bučin,“ říká.

Konkrétně byl zdejší projekt rozdělen do dvou částí: na úpravu stezky přes Poledník a úpravu stezky údolím Bílého Štolpichu. Původní stezky tu vůbec nebyly ve ideálním stavu. „Na mnoha místech tu docházelo k vodní erozi různého stupně, vyskytovaly se tu špatně překonatelné stupně, výmoly a zamokřená místa. Návštěvníci si pak vyšlapávali cesty okolo a někde se na jednom místě vyskytovalo i několik alternativních tras. Docházelo tak k rozšiřování prostoru, který je zasažen návštěvníky rezervace, a návštěvníci ovlivňovali větší část cenného ekosystému bukového lesa,“ popisuje Pavel Schneider. Tehdejší svodnice a povalové chodníky byly podle jeho slov již dožilé a ve špatném technickém stavu.

„Hlavním cílem realizace opatření tak bylo usměrňování pohybu návštěvníků NPR Jizerskohorské bučiny a omezení a prevence vodní eroze,“ říká Pavel Schneider. Po úpravách budou návštěvníci podle něho budou automaticky volit nejpohodlnější, upravenou část stezky a přestanou využívat alternativní obchůdné stezky. „Vybudováním funkčních svodnic a stupňů byl omezen vliv vodní eroze, která stezky vážným způsobem poškozuje,“ přibližuje.

Stezky už naplňují svůj účel

Z dotace OPŽP byla v Jizerskohorských bučinách realizována úprava stezky přes Poledník, kde se jednalo o úpravu úseku zeleně značené turistické stezky dlouhé zhruba 1 132 metrů. Došlo k výměně 5 dřevěných svodnic, 79 dřevěných stupňů a 24 metrů dubových povalových chodníků, úpravě povrchu cesty, narovnání kamenů a vybudování kamenných stupňů na zhruba 323 metrů dlouhém úseku cesty.

Další úpravy byly provedeny na stezce údolím Bílého Štolpichu. Zde šlo o úpravu úseku modře značené turistické stezky v délce přes jeden kilometr. Byly tu vyměněny 4 dřevěné a 3 kopané svodnice, 29 dřevěných stupňů a 108 metrů dubových povalových chodníků, povrch cesty byl upraven a kameny byly narovnány na zhruba 463 metrů dlouhém úseku.

„Vybraná realizační firma provedla práce v terénu v místech, která jsou v podstatě dostupná jen pěšky, takže veškerý materiál se musel na místo konečného uložení dopravovat pomocí donášky bez pomoci jakékoli mechanizace. To byla určitě komplikace, se kterou se realizační firma musela vypořádat,“ popisuje Pavel Schneider. S výsledkem projektu je spokojen. „Splnil svůj účel tak, jak jsme si to představovali. Jeho hlavním přínosem je již zmíněné usměrňování pohybu návštěvníků NPR Jizerskohorské bučiny a omezení a prevence vodní eroze,“ potvrzuje.

Proces žádání o dotaci je podle něho administrativně náročný, ale poradili si s ním. „Byl to náš již několikátý projekt z OPŽP. Zkušenosti z předchozích let pro nás byly klíčové a v podstatě nás nic zásadního nepřekvapilo,“ hodnotí proces, kterým projekt musel už od samého začátku projít.

Za dobu svého působení získal Jizersko-ještědský spolek z OPŽP několik dotací. „Provedli jsme například několik realizací revitalizace rašelinišť v Jizerských horách, kdy budujeme dřevěné přehrádky do odvodňovacích příkopů a snažíme se tak zabránit odtoku vody z vrcholových partií hor,“ přibližuje Pavel Schneider. I v budoucnu plánují žádat o dotace. „Plánujeme pokračovat v provádění zmíněných revitalizací rašelinišť a s největší pravděpodobností budeme žádat na nějakou další etapu,“ uzavírá svou vizi pro nadcházející roky.

První čistě přírodní památka zapsaná v UNESCO

Dva roky po dokončení projektu se Jizerskohorské bučiny dočkaly velkého úspěchu: byly zapsány na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Staly se tak první tuzemskou lokalitou na tomto seznamu a přidaly se k takovým fenoménům světové přírody, jako je Yellowstonský park, Bělověžský prales, Bajkalské jezero nebo Velký bariérový útes.

„Mám velkou radost a vnímám to jako prestižní ocenění naší ochrany přírody v celosvětovém měřítku. Unikátní komplex jizerskohorských bučin se jako vůbec první česká přírodní lokalita stal skutečnou součástí dědictví celého lidstva,“ uvedl k rozhodnutí tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec. Díky Jizerskohorským bučinám a nedávno oceněnému západočeskému „lázeňskému trojúhelníku“ dostala naše země podle jeho slov nový mezinárodní punc.

Zápis přináší zvýšení prestiže a závazek toto území dál chránit, uvedl ještě před oznámením ředitel regionálního pracoviště Liberecko Agentury ochrany přírody a krajiny Jiří Hušek. Zápis je podle něj oceněním, jak významné toto území je. „Přijali bychom závazek, že se budeme chovat k tomuto území takovým způsobem, aby to před světovým společenstvím obstálo,“ uvedl. Navenek by se ale podle jeho slov nic změnit nemělo. „Nebude se tam zvyšovat stupeň ochrany, nebudou se tam dělat nějaká další omezení či něco jiného,“ dodal.

František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která společně s Lesy ČR a dalšími experty připravovala podklady pro nominaci, po zkušenostech z jiných přírodních lokalit zařazených na seznam UNESCO nepředpokládá, ani že by zájem o toto místo výrazně stoupl. „Navýšení návštěvnosti kvůli fenoménu UNESCO je zpravidla v řádech procent, v krajním případě do dvaceti procent, to není nic dramatického,“ míní.

Podle Jiřího Huška nemíří na severní svahy zdaleka tolik turistů jako do jiných částí Jizerských hor. „Chodí tam lidé, kteří vyhledávají více přírodní krásy. Ono je to také terénně mnohem složitější, je to namáhavější. Je to lokalita, kde se na kole nelze pohybovat, s výjimkou Viničné cesty,“ uvedl. Ani on neočekává, že by se po zápisu na seznam UNESCO rozšiřovala síť turistických stezek. „Bohatě dostačují. Atraktivní místa, ať jsou to některé skalní vyhlídky, Frýdlantské cimbuří, Ořešník a podobně, anebo vodopády a peřeje potoků, jsou zpřístupněné už teď. A není žádný důvod, aby se otevíraly pro turistiku další části,“ dodává.

O zařazení nejcennějších částí Jizerskohorských bučin na seznam UNESCO rozhodoval Výbor světové Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Kromě četných vlastních údajů využila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pro přípravu rozsáhlých podkladů i cenné výsledky víceletého výzkumu týmu Miroslava Svobody z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Na podzim roku 2020 zkoumali zdejší přírodu přímo v terénu hodnotitelé z Mezinárodní unie ochrany přírody a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu.

Snaha o zápis je společným projektem devíti zemí z Evropy. Původně bylo v návrhu 29 lokalit s bučinami. Bez výhrad prošlo hodnocením devět lokalit včetně Jizerskohorských bučin, dalších šest míst se stalo součástí světového dědictví s určitými podmínkami. V minulosti se Česko pokoušelo na seznam UNESCO zapsat jako památku například Žofínský prales v Novohradských horách nebo skalní města Českého ráje.

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny se tak stala první čistě přírodní českou památkou zapsanou na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Přírodní části obsahují ale také Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří, zapsaná v roce 2019, Kladrubský hřebčín (2019), Komplex Arcibiskupského zámku v Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži(1998) nebo Lednicko-valtický areál(1996).