Přírodě na Pradědu se dostalo péče a ochrany
S více než dvěma tisíci hektary je Praděd naší největší národní přírodní rezervací. Najdeme tu horskou tundru na hřebenech i staleté smrčiny na úbočích a téměř 550 druhů rostlin, z nichž některé, jako třeba lipnice jesenická a zvonek jesenický, jinde na světě nerostou.
Současná dynamická doba vyvíjí na přírodu nesmírný tlak a nevyhnula se ani Pradědu. Nejrůznější faktory ovlivňující přírodní prostředí se vyvíjejí a neustále proměňují a v citlivém horském prostředí to platí dvojnásob. „Poznání důsledků nejrůznějších vlivů – nejčastěji lidské činnosti – je oproti vlastnímu vývoji opožděné. Dříve než je působení nějakého faktoru popsáno a vyhodnoceno, už se spojí s jiným, kumulují se anebo odezní a svým projevem převládne jiný,“ vysvětluje Jindřich Chlapek, vedoucí oddělení sledování stavu biodiverzity na regionálním pracovišti AOPK ČR Olomoucko.
V centrálních partiích Hrubého Jeseníku se tak deklarovaný zájem na ochraně přírodního dědictví přinejmenším národního významu potýká se změnou klimatu, projevy depozice dusíku, které v alpínském prostředí ovlivňují sukcesní pochody po ukončení tradičního hospodaření a trvající citelnou nerovnováhou mezi lesem a zvěří. „Nad úrovní lesa se dříve kosilo a pásl dobytek. Zdejší květnaté horské trávníky jsou, respektive byly, pestré právě proto, že je pomáhala udržovat lidská péče. Poté, co se s pastvou přestalo, začaly postupně zarůstat. Rozšířila se borůvka, která tvoří poměrně bujné a souvislé porosty. Jiné druhy rostlin v nich nemají šanci přežít,“ přibližuje situaci před projektem Radek Štencl z AOPK ČR, Správy CHKO Jeseníky.
Jesenické pralesy jsou pod velkým tlakem
Horské smrkové lesy Jeseníků představují jedinečnou ukázku velice zachovalých přirozených lesních ekosystémů tohoto typu nejenom v naší zemi, ale také v rámci střední Evropy. I když se nejedná o člověkem nedotčené lesy, navzdory vlivu lidské činnosti v minulosti se zde díky poměrně dlouhodobému vývoji vyvinula řada unikátních charakteristik a znaků, které jsou typické pro pralesy. Jedná se zejména o poměrně heterogenní strukturu lesa nebo vysoký podíl tlejícího dřeva různých velikostí a stupňů rozkladu. Dalším významným atributem je jejich stáří. Dendrochronologické analýzy posledních let ukázaly, že věk některých stromů, zejména smrků, nezřídka přesahuje 350 let, v několika případech dokonce 400 let. Vzhledem k historickým údajům, byť v řadě případů dílčím, tyto stromy zcela určitě zajišťují kontinuitu původních populací smrku. „Přítomnost takových jedinců, kteří v sobě nesou informaci původních pralesů, hodnotu jesenických horských smrčin výrazně umocňuje,“ připomíná Jindřich Chlapek.
Navzdory těmto přednostem jsou jesenické horské lesy dlouhodobě vystaveny nadměrnému tlaku spárkaté, především jelení, zvěře. Tento stav vedl k eliminaci nebo sníženému uplatnění dalších dřevin při obnově a následně v ekosystémových procesech. „Zejména jde o jeřáb ptačí, který je v druhově chudých horských smrčinách druhou významnou složkou dřevinného patra. V důsledku jeho dlouhodobého potlačování zvěří se velice obtížně nebo vůbec nepodílí na sukcesních procesech horského lesa, například v porostních mezerách a na plochách narušených větrem nebo podkorním hmyzem, které jsou v horských smrčinách přirozeným jevem,“ vysvětluje Jindřich Chlapek. V porostech se v době před realizací projektu nacházeli pouze staří jedinci jeřábu, kteří postupně odumírají. Přirozené zmlazení na části území sice nechybělo, ale jeho odrůstání bylo trvale potlačováno zvěří. „Obdobný problém co do kontinuity populací byl identifikován u javoru klenu, který je také nedílnou součástí horského smrkového lesa. Absence těchto druhů dřevin, které tvoří přirozenou součást horských lesních ekosystémů a v určitých fázích vývoje lesa jim dominují, se nepříznivě projevuje na jejich stabilitě a resilienci a celkově na biologické rozmanitosti,“ doplňuje.
Samostatným a nesmírně zajímavým fenoménem v celkovém fungování pradědské národní přírodní rezervace je pak dynamika návštěvnosti území a volnočasových aktivit, které se neustále ve své struktuře, objemu, a tedy i působení na přírodu vyvíjejí.
Postupující degradace alpínských trávníků a palčivá problematika vlivu neúnosných stavů spárkaté zvěře na horské lesní ekosystémy společně s nedostatkem terénních pracovníků v turisticky tak velmi exponovaném území, jakým je národní přírodní rezervace Praděd, byly primárním impulzem k podání žádosti o dotaci na projekt, který by situaci řešil. Přirozeně tak vyvstaly tři pilíře, na jejichž základě se podoba projektu utvářela.
„Potřeba komplexního řešení problémů ochrany přírody doutnala na AOPK ČR, Správě CHKO Jeseníky, již nějakou dobu před podáním návrhu projektu. Důležitým spouštěčem byly opakované diskuse s Leošem Burešem, nestorem jesenické ochrany přírody, který často přicházel s konstruktivní kritikou práce Správy CHKO Jeseníky,“ vzpomíná Jindřich Chlapek.
Při přípravě projektu se podle jeho slov vycházelo ze všech dostupných studií a expertíz upozorňujících na zhoršující se stav hlavních předmětů ochrany národní přírodní rezervace Praděd a bezprostředně navazujícího území. Důležitým zdrojem informací byla přímá zkušenost spolupracujících externích odborníků i pracovníků Správy CHKO Jeseníky.
„Samotná příprava projektu byla zajímavá a vlastně zábavná, poněkud časově náročnější byl proces projednávání a schvalování projektu, který zabral asi dva roky,“ podotýká, když se dnes ohlíží zpět. „Následná realizace, až na počáteční potíže s dodavatelem sečení, už proběhla v zásadě hladce. Třešničkou na dortu byla odborná konference k 50. výročí CHKO Jeseníky v roce 2019, rovněž podpořená z tohoto projektu, kdy byly prezentovány dílčí výsledky a celkové principy projektu odborné veřejnosti a představitelům samospráv a spolků,“ dodává.
Na realizaci projektu, který probíhal v letech 2016–2023, se podílel široký tým lidí zastoupený nejméně pěti pracovníky Správy CHKO Jeseníky a jedním projektovým manažerem na ústředí AOPK ČR. „Mimoto se do projektových aktivit dle potřeby více či méně zapojovali i další kolegové,“ popisuje.
Projekt ošetřoval několik aspektů péče o jesenickou přírodu
Projekt byl zaměřen na obnovu cenných biotopů alpínského bezlesí v podobě opakovaného sečení degradujících vysokohorských trávníků zarůstajících borůvkou a narušení souvislého travního drnu s cílem umožnit šíření vzácných a konkurenčně slabých druhů rostlin alpínského bezlesí. Dalšími klíčovými cíli bylo vnášení chybějících dřevin do horských lesů.
„Byla vytvořena ohniska plodících jedinců jeřábu ptačího a javoru klenu, která umožní jejich další přirozené šíření do okolních porostů a tím zvýšení podílu v lesním ekosystému. V případě jeřábu ptačího projekt zahrnuje ochranu stávající přirozené obnovy pomocí oplocenek, jejichž další parametry jsou přizpůsobeny drsnějším klimatickým i terénním podmínkám. Na vhodných místech, kterými jsou dostatečně velké porostní mezery nebo plochy po narušení větrem, byly vysazeny sazenice jeřábu ptačího v různých množstvích do bioskupin i jednotlivě. Vysazen byl i javor klen coby dřevina nejčastěji rostoucí na humózních vlhčích půdách s vyšším podílem skeletu kolem terénních depresí a v úžlabinách, přičemž tyto stromky jsou před zvěří zabezpečeny individuální ochranou,“ přibližuje.
V neposlední řadě se projekt cíleně zabýval zlepšením komunikace s návštěvníky NPR Praděd. Dva pracovníci přímo v terénu návštěvníkům vysvětlovali důvody přísné ochrany území rezervace. Bylo vytištěno několik typů letáků a vydány dvě publikace o horských lesích a alpínském bezlesí Jeseníků. Důležitou součástí bylo i průběžné komplexní hodnocení výsledků projektu a odezvy alpínských biotopů na prováděná opatření na poli pedologie, botaniky a zoologie a sběr dat o struktuře, vývoji, biodiverzitě a historii starých lesních porostů.
Klíčový přínos projektu spočívá podle Jindřicha Chlapka v konkrétních dosažených výsledcích, kterými jsou 25 hektarů obnovených vysokohorských trávníků, více než 6000 vysazených stromků ochráněných před zvěří 6,1 km oplocenek a 1150 stromků chráněných individuálními oplůtky a tisíce oslovených návštěvníků přímo v terénu i prostřednictvím publikací a letáků, ale také ve změně myšlení a přístupu k péči o alpínské bezlesí i k horským lesům a naučení se projektového uvažování a pracovních principů na Správě CHKO Jeseníky. „A skutečnost, že celá tato zkušenost byla nakonec převážně pozitivní a smysluplná, se odrazila v přípravě dalšího, navazujícího rozsáhlejšího projektu,“ připomíná. Součástí uskutečněného projektu byl i podrobný monitoring stavu lesů a vysokohorského bezlesí a právě z něho získané zkušenosti a poznatky expertů Agentura ochrany přírody a krajiny ČR využila při přípravě tohoto navazujícího projektu, který by měl zajistit pokračování aktivní péče o vysokohorské bezlesí či vybrané partie horských lesů až do roku 2029.
„Víme, že to, zda se skutečně podaří jedinečnou jesenickou přírodu ochránit, záleží hlavně na lidech. Na těch, kteří tu žijí, i na těch, kteří sem jezdí. Právě proto se naši dva terénní pracovníci neustále pohybovali na frekventovaných turistických trasách, kde návštěvníky seznamovali se zdejšími krásami i s pravidly bezpečného a ohleduplného chování na horách. Počty lidí, kteří do hor míří, rostou a je potřeba s nimi komunikovat,“ dodává k situaci na Pradědu Vít Slezák z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Je dobré, že ochrana přírody se neuzavírá do sebe. Projekt nebyl zaměřen jen na obnovu zdejší jedinečné přírody, ale věnoval velkou pozornost právě i práci s návštěvníky. Bez spolupráce s lidmi – turisty i místními – není totiž přírodu možné dlouhodobě a efektivně chránit,“ přidává se Jindřich Chlapek.
