Revitalizovali jizbickou pískovnu

Všechno začalo udáním. „Jedna občanka Jizbic, chronická stěžovatelka, udala naši obec odboru životního prostředí na Městském úřadu v Nymburku, že lokalitu Písák něčím zavážíme a že se bojí kontaminace spodní vody,“ vypráví jizbická starostka Eva Pacltová. Obec se podle jejích slov tehdy bránila tím, že do zanedbané lokality na svém okraji naváží pouze neškodnou přebytečnou zeminu. „I z rozboru půdy bylo jasné, že to tak opravdu je. Šlo o čistou, nekontaminovanou hlínu,“ potvrzuje Eva Pacltová. „A ve stejné době se mi ozval Martin Šandera, že tuto naši lokalitu dlouhodobě sleduje kvůli výskytu čolků, a zajímalo ho, v jakém rozsahu obec plánuje zavážku,“ vzpomíná Eva Pacltová dále.

Martin Šandera je předsedou organizace HERPETA, která se zabývá především ochranou a výzkumem obojživelníků a plazů a environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou, a také dlouholetý externí spolupracovník AOPK ČR v oblasti monitoringu a mapování výskytu obojživelníků a plazů. „Společně s kolegy nám vypracoval zprávu, ze které jsme zjistili, jaké vzácnosti v této lokalitě žijí a rostou,“ přibližuje jizbická paní starostka. „Vůbec jsme netušili, že v Jizbicích máme takovou vzácnost a že některé z žijících druhů jsou na červeném seznamu,“ přiznává své tehdejší překvapení. Od té doby s Martinem Šanderou vymýšleli, jak lokalitě a tvorům v ní žijícím pomoci. „Pan Šandera si to představoval jako jednoduchou záležitost, že uděláme brigádu a bude to,“ vzpomíná Eva Pacltová. „Já jsem byla zastáncem radikálnějšího řešení – když už máme něco dělat, tak pořádně.“

Finance na uskutečnění projektu se sešly z více zdrojů

Tehdy Eva Pacltová oslovila Libora Kouříka, který pochází ze Zavadilky, místní části Jizbic. „Má k těm místům vztah, vystudoval vysokou školu v oboru vodní stavby a projektování podobných děl se věnuje, a ač u nás už nežije, pravidelně sem dojíždí.“

Libora Kouříka projekt nadchl. Spojil se s Martinem Šanderou a zpracoval projekt, který se v obci všem líbil. „Byli jsme domluveni, že se pokusím získat na projekt dotaci,“ říká Eva Pacltová. „I když si většinu žádostí o dotace vyřizuji sama, v tomto případě jsem se obrátila na firmu, s jejíž pomocí se nám podařilo získat dotaci z OPŽP. Bylo tam ale mnoho neuznatelných položek, a proto jsme uvítali, když Středočeský kraj vypsal výzvu a my jsme mohli požádat o dofinancování těchto neuznatelných položek,“ popisuje. „I v tomto případě jsme byli úspěšní.“

Zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo poskytnutí dvou individuálních dotací na kofinancování projektů podpořených z Operačního programu Životní prostředí, které přispívají ke zvýšení schopnosti zadržovat vodu v krajině, posilují biologickou rozmanitost a napomáhají zastavit její úbytek. První projektem bylo budování a obnova tůní na Podblanicku ze ZO ČSOP Vlašim. Druhá dotace byla poskytnuta právě projektu Revitalizace Jizbické pískovny u Nymburka.

„Podpora biodiverzity je jednou z našich priorit. Jsem ráda, že můžeme podpořit tyto dva projekty, které pomáhají navracet krajině její dávno zapomenutou tvář. Ať už je to vytvářením soustavy tůní a mokřadů, které jsou přirozeným biotopem pro chráněné druhy živočichů, nebo například obnovou zanedbaného území s velmi cennými druhy rostlin a živočichů,“ uvedla tehdy radní pro oblast životního prostředí a zemědělství Jana Skopalíková.

A mohlo se začít

Kromě revitalizace pískovny obec naplánovala i vybudování naučné stezky, na které by se návštěvníci dozvěděli, co všechno v lokalitě žije a roste, a sehnala finance na její realizace z dalšího zdroje.

Když byly peníze pohromadě, vypsala obec výběrové řízení, které vyhrála firma Nautila z Kolína. „Přiznávám, že s žádnou firmou se mi už dlouho tak dobře nespolupracovalo,“ hodnotí výběr Eva Pacltová. Autorský a technický dozor prováděl projektant Libor Kouřík.

Projekt se poté realizoval od září 2021 do léta 2022, a to z prostých důvodů. „Bylo přesně určeno, jaké práce je možné provádět v jakých měsících, abychom nenarušili život obojživelníků,“ vysvětluje Eva Pacltová.

Většina projektu se realizovala z místního materiálu

V době, kdy se s revitalizací lokality začínalo, zbývaly na území o rozloze zhruba 1,15 hektaru dvě tůně, ostatní vyschly anebo vodu vysály svými kořeny náletové dřeviny. Velké množství těchto dřevin bylo při revitalizaci pískovny vykáceno, nejen kvůli vodě, ale také kvůli prosvětlení.

„V rámci projektu bylo dále obnoveno všech šest původních tůní, byla vybudována hráz zamezující ujíždění zeminy do jedné z tůní. Byly vytvořeny dřevěné chodníky kolem tůní a jedna dlouhá lávka přes jednu z tůní. Vzniklo hadiště – líhniště pro hady. Byl instalován mobiliář: dva stoly s lavicemi, altán, knihobudka. Z pařezů stromů firma vytvořila na řadě míst sezení,“ vypočítává Eva Pacltová vypočítává, co všechno se v pískovně s projektem změnilo.

A celé to má ještě přidanou hodnotu. „Mimo mobiliáře vše vzniklo z materiálu z této lokality. Není zde nic cizího. Vytěžená zemina a větve byly použity na úkryty pro jiné druhy, které snad tyto ideální podmínky přilákají. Část vytěženého dřeva byla použita na zmíněnou hráz,“ zdůrazňuje.

Kosatec je zpátky na svém místě

Dnes je Jizbický písák místem, které je hojně navštěvováno jak odbornou veřejností, tak rodinami s dětmi. Všichni zúčastnění z něj mají radost. Přítomnost člověka je tu podle paní starostky důležitá. „Svými kroky totiž znemožní růst rostlinám, které tu nemají co dělat,“ vysvětluje a na závěr přidává osobní příběh. „Když mi bylo asi dvacet let, přinesla jsem si ze zanedbaného, zarostlého Písáku krásný žlutý vodní kosatec. Doma jsem si ho zasadila do jezírka a on mi tam krásně prospíval. Při slavnostním otevření pískovny jsem ho doma vyryla a zasadila zpět na kraj jedné z tůní. Po více než třiceti letech se kosatec vrátil na původní místo.“ Kruh se pěkně uzavřel.

Naučná stezka

V rámci revitalizace Jizbického písáku s mokřady a tůněmi vznikla naučná stezka. Její vybudování bylo financováno z jiných zdrojů než z OPŽP, ale přesto je nedílnou součástí celého projektu. Naučná stezka má za cíl informovat širokou veřejnost o téměř neznámé lokalitě, která se jako drahokam vyloupla mezi lesem a poli severně od Jizbic. Stezka je dlouhá pouhých 410 metrů a vede nenáročným terénem. V její východní části pak návštěvníky čekají dřevěné chodníčky a lávka, která vede skrze tůň a umožňuje tak pozorování bohatého vodního života obojživelníků v čele s místními poklady – kuňkou a čolkem.

„Přírodě jsme pomohli obnovením mokřadů, revitalizací původních tůní, kácením náletových dřevin i dalších větších stromů, aby došlo k většímu oslunění mokřadního biotopu a byly zde vytvořeny vhodnější podmínky pro existenci přirozených a chráněných druhů rostlin i živočichů – mokřadní ekosystém,“ popisují tvůrkyně podkladů pro naučnou stezku Hana Bubancová a Eva Pacltová.

Ze sedmi zastávek (dřevěných tabulí) se tu návštěvníkům zábavnou formou představují různé druhy savců, dřevin a hub, ale také méně známé rostliny a ptáci, kteří se vyskytují právě v tomto koutku přírody. Kromě pěti zastavení s otáčivými tabulkami na téma dřeviny, ptáci, houby, savci a rostliny je na stezce k vidění i výjimečná stavba líhniště pro obojživelníky – hadník. Jde o uměle vytvořenou ubytovnu a zimoviště pro ještěrky, slepýše a hady. Je to ale zároveň i líhniště, kde se mohou tito živočichové v klidu rozmnožovat a vyvádět nové generace.

Tato srubová konstrukce s půdorysnými rozměry 3 × 3 metry z klád o průměru cca 20 cm a výškou 1,1 m funguje jako líhniště pro plazy – hadiště.

Klády jsou z neošetřeného dřeva, uvnitř je struktura pobita plotovým pletivem, které slouží jako ochrana před predátory a také konstrukci zpevňuje.

Tento prostor zhruba 9 m3 má na dně vrstvu větviček, klacíků i velkých větví. Druhá vrstva je tvořena z pilin, hoblin, štěpky a kůry, další vrstvou je opět dřevo, větve a pařezy, další vrstvou je směs z listí, trávy, hlíny a trouchnivějícího dřeva.

Takto naplněná líhniště vytvářejí prostory pro úkryt plazů a kladení vajíček, ale také tlecími procesy generuje vhodné teplo a vlhkost. Substrát je pravidelně doplňován a obnovován tak, aby nezanikla jeho tepelná funkce. Substrát se doplňuje v období od dubna do června, kdy nehrozí nebezpečí poškození snůšek přezimujících jedinců nebo rušení gravidních samic.

Na části povrchu hadníku je umístěna rybniční folie, pod kterou se hadi rádi vyhřívají. Seshora je také rám z pletiva a slouží jako ochrana pro snůšky a před útoky predátorů.

Plazi mohou do hadníku klást vajíčka, je to jakýsi inkubátor, protože organický materiál, který tam tlí, vyrábí teplo a v teple se vajíčkům velmi daří. Dále mohou v hadníku plazi zimovat nebo se tam ukrývat.

Co hadi jistě ocení? Nejvíce klid, teplo tlejících materiálů pro kladení vajec, místa pro vyhřívání, skrýše, úkryty, díry a také hodně potravy v okolí, tedy hraboše a myši.

„Všechny užovky, ještěrky a slepýši žijící v Česku jsou ohrožení, někteří dokonce kriticky, takže touto stavbou jsme jim vytvořili vhodné zázemí a přispěli jsme k ochraně přírody,“ říká Eva Pacltová.