Stezky na Šumavě jsou nově opravené

K nejčastěji navštěvovaným šumavským rašeliništím patří Soumarský most a Chalupská slať. Na obou byly v průběhu let vybudovány naučné stezky, které jsou vzhledem k podmáčenému terénu vedeny po povalových dřevěných chodnících. Chodníky časem pochopitelně zestárly a začaly se rozpadat, a proto strážní služba národního parku přišla s myšlenkou je obnovit.

Projekt byl týmovou prací

„Na projektu se kromě projektového oddělení, které zajistilo projektanta, podíleli také lidé ze strážní služby, marketingu a odboru ochrany přírody, kteří definovali podmínky realizace, ale také ovlivnili způsob provedení – na Soumarském mostě se například k samotné rekonstrukci povalového chodníku a jeho rozšíření na celou trasu přidalo ještě revitalizační opatření, které spočívalo ve vykácení náletových dřevin kolem části centrálního kanálu, jeho přehrazení a vyplnění rašelinou z vyvýšených břehů – tím se propojily dosud kanálem rozdělené části rašeliniště. Při revitalizaci v minulosti se totiž průtok centrálním kanálem do jisté míry zachovával kvůli obavám ze živinami bohatší vody, ale postupně se ukázalo, že nejdůležitější je zadržení veškeré vody,“ popisuje Eva Zelenková ze Správy NP Šumava.

Na Chalupské slati byly kromě samotné rekonstrukce chodníku naprojektovány „výhybny“ pro vozíčkáře i snížené zábradlí u vyhlídkové plošiny. „Tato stezka je jako jedna z mála uzpůsobena i pro hendikepované návštěvníky, je dobře přístupná z parkoviště a naplánovanými změnami nabízí návštěvníkům větší komfort,“ dodává.

Pro realizaci projektu byla výběrovým řízením vybrána firma Taxus, s. r. o., která sice nikdy neprováděla žádnou revitalizaci, ale velmi kvalitně realizuje veškeré práce se dřevem – povalové chodníky, přístřešky, věže a schody. Kvůli větší trvanlivosti byly chodníky zhotoveny z dubového a modřínového dřeva. „Firma nejen že odvedla perfektní práci se dřevem, ale byli velmi vstřícní a přemýšliví. Na Soumarském rašeliništi sami navrhli změnu trasy povalového chodníku, přestože to pro ně znamenalo větší pracnost. Místo rovného úseku udělali trasu ,meandrujícíʻ, což je určitě na pohled příjemnější než přímá linka. I revitalizační část byla provedena s citem. Bylo potřeba zachovat část mokřadní vegetace, která již centrální kanál zarůstala, ale samozřejmě první rok po vyschnutí terénu byl zásah přesto až nepříjemně viditelný,“ oceňuje Eva Zelenková práci realizační firmy.

„Celkově hodnotíme akci jako úspěšnou, výrazně zlepšila turistickou infrastrukturu. Na Soumarském rašeliništi odstranila úseky, kde při deštivém počasí rašelina rozbředávala, a návštěvníci tak vytvářeli stále širší pěšiny ve snaze vyhnout se blátu. Kromě toho se na části centrálního kanálu provedly zásahy, které by se bez bagru provést nedaly, a zlepšily tak i místní hydrologickou situaci. Na Chalupské slati se zvýšil komfort zejména pro hendikepované návštěvníky,“ uzavírá Eva Zelenková příběh rekonstrukce dvou naučných stezek na nejnavštěvovanějších rašeliništích Šumavy.

Opravené stezky znovu vítají návštěvníky

Léto je v plném proudu, a tak nezbývá než vyrazit a šumavské naučné stezky navštívit. Mají opravdu co nabídnout.

Rašeliniště u Soumarského mostu s rozlohou 85 hektarů se vyvíjí přibližně 9000 let, tedy od konce doby ledové. V letech 2002–2004 tu proběhla revitalizace průmyslově těžené plochy a téměř po deseti letech tu byla realizována naučná stezka s vyhlídkovou věží. Stezka se nachází 4,5 kilometru západně od městečka Volary v prachatickém okrese, na okraji národního parku Šumava. Je dlouhá přibližně 1,5 kilometru, není okružní a začíná asi 200 metrů od Soumarského mostu. Vede téměř po rovině, částečně po povalovém chodníku, částečně po rašelině. Otevřená je od června do října.

Trasa má šest zastavení a návštěvníky po ní provází skřítek Rašeliníček. Panely jsou tu doplněny krásnými ilustracemi.

Úvodní tabule vítá hned u vstupní brány na stezku. Vypráví o soumarech, jak se dopravcům zboží na středověkých stezkách říkalo. Právě přes oblast Soumarského mostu vedla středověká Zlatá stezka. Dnešní naučná stezka tu vede místy, jimž se obchodníci snažili vyhnout, aby nezapadli do bažin. První zastavení na stezce, nesoucí název Osud rašelinišť, popisuje vznik a vývoj údolního vrchoviště ve Vltavském luhu. Přirozený vývoj rašeliniště o rozloze 85 hektarů přerušila těžba rašeliny, která tu probíhala od přelomu devatenáctého a dvacátého století a nejintenzivněji posledních třicet let až do roku 2000. Trasa poté prochází březovým lesíkem s příměsí borovice, lemují ji polštářky ploníku obecného a roste tu i rašeliník.

Další tabule naučné stezky popisuje význam vody pro existenci rašelinišť. Bez vody rašelina nemůže být, a tak odvodnění kvůli těžbě znamenalo vymizení rašeliníku i další vegetace, která potřebuje specifické podmínky. Proto se po ukončení těžby odvodňovací kanály přehrazovaly nebo zasypávaly, aby se voda v místě opět udržela. Chodníček pokračuje dál, lemován bezkolencem modrým, smldníkem bahenním, ale i suchopýrem, ostřicí nebo pcháčem. Třetí panel představuje rostliny, podle kterých můžeme poznat, v jaké fázi vývoje se krajina nachází, zda se jedná o údolní vrchoviště, mokřad, nebo podmáčenou louku.

Další část trasy vede rozvolněnou vegetací. Čtvrtá tabule popisuje činnosti vedoucí k obnově rašeliniště. Tyto práce probíhají na Šumavě už od roku 1999. Většinou se provádějí ručně, někdy se využívá odlehčených bagrů s širokými pásy. Páté zastavení popisuje využití rašeliny nejen v zahradnictví a lázeňství, ale také na topení a při výrobě whisky.

Trasa poté přivádí návštěvníky k vyhlídkové věži. Dřevěná rozhledna Soumarský Most byla postavena v roce 2012 a je vysoká 9,2 metru. Vyhlídkový ochoz, který je v šesti metrech, poskytuje kruhový rozhled na celé rašeliniště i okolní kopce. Lze odtud dohlédnout na Stožec, Boubín a Želnavskou pahorkatinu.

Poslední panel informuje o obyvatelích rašeliniště a představuje ty, na které je v něm možné narazit – motýly žluťáska, modráska a perleťovce, ještěrku živorodou nebo zmiji obecnou. K nejohroženějším místním obyvatelům patří tetřívek obecný, kvůli kterému je sem v části roku zakázán vstup. Žije tu také hýl rudý, bramborníček hnědý nebo kulíšek nejmenší.

Chalupská slať leží v mělkém údolí Vydřího potoka ve výšce 910 m severně od Borové Lady. Slať tu začala vnikat po skončení doby ledové před 8–10 tisíci lety. Základem pro vznik rašeliniště se stalo mělké pánevní jezírko, které nejprve začalo zarůstat rákosem a ostřicemi, a až teprve později rašeliníkem. Tento odolný mechorost se na slatích vyskytuje v asi dvaceti druzích.

Chalupská slať představuje přechodný typ mezi údolními vrchovišti vytvořenými podél Vltavy a Křemelné a horskými vrchovišti z náhorní plošiny Šumavských plání. Slať má nepravidelný tvar a je zkrášlena řadou plovoucích ostrůvků s typicky rašelinnou vegetací. V letních měsících na těchto ostrůvcích nacházejí bezpečné útočiště kachny divoké, které si zvykly na přítomnost člověka. Části slatě, které byly v minulosti dotčeny těžbou rašeliny, jsou zbaveny porostů kosodřeviny a pozvolna zarůstají náletem břízy pýřité.

Slať je přístupná z parkoviště po asfaltové cestě a po povalovém chodníku. A právě zde se nachází druhá naučná stezka opravená Správou NP Šumava z dotace OPŽP. Stezka je zhruba 250 m dlouhá a zpřístupňuje část rašeliniště s největším rašelinným jezírkem v Česku, mající rozlohu 1,3 hektaru. Mimo chodník není vstup do chráněného území povolen. Stezka je doplněna řadou informačních tabulí, díky nimž se návštěvníci o této překrásné slati, které vévodí tmavé oko jezírka, dozví vše podstatné.

První informační panel uvádí základní informace o Chalupské slati, vypráví, jak místní vrchoviště vzniklo. Druhé zastavení představuje zdejší typickou flóru a faunu a třetí přibližuje dřívější využití oblasti – těžbu rašeliny. Na trase jsou také cedulky se jmény rostlin, které se se u stezky vyskytují: šícha černá, vřes obecný, kyhanka sivolistá, vlochyně bahenní, brusnice borůvka, suchopýr pochvatý, rašeliník a brusnice brusinka.