V Doupovských horách vrací do krajiny tetřívka

Největší vulkanický komplex v Česku, místo s největší diverzitou a zastoupením přírodních stanovišť u nás, naše nejvýše položená lokalita kuňky obecné, největší vojenská střelnice ve střední Evropě, region s velmi pohnutou historií i jedno z posledních útočišť tetřívka obecného u nás – to všechno jsou Doupovské hory. Dost možná jsou také naším nejméně známým pohořím. Tento polozapomenutý kousek západních Čech je dodnes vojenským prostorem, v minulosti se zapovězeným vstupem, a možná právě proto oplývá krásou a přírodním bohatstvím, které se vyrovnají nejednomu národnímu parku.

Zdejší pustá krajina místy připomíná savanu, po dávném městě Doupov, jehož jméno dnes hory nesou, a okolních vesnicích se slehla zem a nad odvěkým snažením člověka tu s půvabem sobě vlastním převládly síly přírody. Je jim ale potřeba trochu pomoci, aby tu dlouhodobě zůstalo místo i pro tetřívka.

Krajina pro černého rytíře

Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) je pro svůj ušlechtilý a majestátní vzhled nazýván černým rytířem. Je to hrabavý pták z čeledi tetřevovitých, který se vyskytuje v celé severní Evropě. V ostatních částech evropského kontinentu tvoří izolované populace, nejčastěji ve vyšších polohách, zejména v Alpách. I u nás se zbytkové populace tetřívka vyskytují ve vyšších polohách, nejvíce v Krušných horách, na Šumavě či v Krkonoších. Tetřívek často vyhledává lokality v sukcesním stadiu lesních porostů, jejichž bylinné patro je bohaté na brusnici borůvku, brusinku či vřes. Tato rostlinná společenstva představují důležitý zdroj potravy dospělých jedinců a kuřatům poskytují vhodný úkryt před predátory. Zmíněná stanoviště kuřatům zároveň nabízejí pestré složení hmyzu, který je pro ně v prvních čtrnácti dnech po vylíhnutí klíčovou složkou potravy.

V místech, kde takové příhodné lokality chybějí a kde se tetřívek přesto vyskytuje, osidluje louky, pastviny, popřípadě lesní porosty s otevřenými holinami. Nejsou to pro něj ale vůbec vhodná stanoviště, takže úbytek vhodných lokalit je pravděpodobně nejvýznamnějším důvodem dramatického poklesu jeho početnosti.

Konkrétním příkladem krajiny, která pro tetřívka zcela ztratila význam, jsou rozsáhlé holiny v horských polohách severní až severovýchodní části naší země po imisní kalamitě v sedmdesátých letech minulého století, které nyní zcela zarostly a tím se pro tetřívka staly nevhodnými. Další kdysi obývané lokality pokryly během druhé poloviny minulého století hospodářské lesy – zejména smrkové kultury – orientované na produkci dřeva. Mnohá vhodná primární stanoviště, zejména rašeliniště, byla v minulosti odvodněna a přeměněna na lesní či travní porosty. Dalším podstatným faktorem je značný turistický ruch, který tetřívka negativně ovlivňuje především v období toku a hnízdění. Provozování lyžařských vleků, úprava a užívání běžkařských tras, skialpinismus či freeriding také přispívají do mozaiky nepříznivých vlivů, a to především pokud se turisté pohybují mimo vyznačené trasy, na které si tetřívek dokáže zvyknout. Souhrnem těchto a dalších faktorů u nás dochází k nepřetržitému dlouhotrvajícímu poklesu populace tohoto kdysi početného ptáka, a to do té míry, že v některých oblastech, včetně Doupovských hor, se přiblížila k hranici udržitelnosti lokální populace. Projekt s názvem „Management biotopů s výskytem tetřívka obecného v oblasti Doupovské hory“ je šancí, jak zachovat tohoto úchvatného představitele tetřevovitých v české přírodě i pro budoucí generace.

Za projektem stojí norská zkušenost i finance

Prvotním popudem na uskutečnění takového projektu byla podle Jana Cukora, vědeckého pracovníka z Útvaru myslivosti Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a koordinátora projektu, výzva z grantového schématu Norských fondů. „Tato výzva byla koncipována na základě přenosu zkušeností a příkladů dobré praxe z Norska do Česka,“ říká. „Měli jsme tak možnost vycestovat do norského Trondheimu a v jeho okolí se podívat na vhodné biotopy, které tetřívek obecný v této severské zemi obývá.“

V Norsku je tetřívek stále běžným druhem, zatímco v naší přírodě se z pohledu dlouhodobé udržitelnosti tohoto druhu tetřevovitých blíží populace k limitnímu minimu. „Hlavní myšlenka k realizaci projektu se tedy zrodila na dalekém severu v rozlehlých lesních ekosystémech národního parku Forollhogna, který hostí početnou populaci tetřívka,“ vzpomíná Jan Cukor. Nápad a následnou realizaci projektu připravil s kolegou Rostislavem Lindou, který se norské expedice také účastnil. Detailní příprava pak byla konzultována s norskými spolupracovníky a zároveň se zaměstnanci Vojenského újezdu Hradiště, kteří v zájmové lokalitě Doupovských hor hospodaří.

Hlavním řešitelem projektu je Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, který se na realizaci podílí ve spolupráci se zmíněnými Vojenskými lesy a statky. Hlavní část finančních prostředků byla směřována na úpravy biotopů tetřívka obecného tak, aby v zájmové oblasti vznikly otevřené plochy, které tetřívkovi slouží jako tokaniště, a aby byla potravní nabídka doplněna plodonosnými dřevinami, jako je například jeřáb ptačí.

„Projekt byl založen na znalostech biologie a ekologie tetřívka obecného. Využívali jsme kombinaci znalostí ze střední Evropy, které jsme doplňovali o recentní poznatky založené na rozsáhlých výzkumech telemetrického sledování tetřívka z Norska,“ vysvětluje Jan Cukor.

Dílčí část projektu byla podle jeho slov zaměřena na odstranění křovinné vegetace, která pro tetřívka v Doupovských horách představuje jeden z hlavních problémů. Tento pták potřebuje v období toku přehledné a otevřené plochy, ze kterých vidí potenciálního predátora v dostatečném předstihu, aby měl možnost bezpečně uniknout. „Ač se to nemusí na první pohled zdát, je tento zdánlivě robustní pták výborným letcem,“ připomíná koordinátor projekt. Křoviny zároveň představují vhodná stanoviště pro hlavní predátory tetřívka, mezi které řadíme lišku obecnou, kuny, prase divoké anebo invazního mývala severního. „Otevřením ploch lze dosáhnout snížení atraktivity biotopu pro zmíněné druhy živočichů, které populaci tetřívka negativně ovlivňují,“ předestírá potřebné řešení.

A právě v takové úpravě prostředí, která cílí nejenom na podporu populace tetřívka, ale obecně zvyšuje biodiverzitu celé lokality a vytváří vhodné prostředí i pro další vzácné druhy, jako je například chřástal polní, jenž nově vzniklé a zčásti zamokřené extenzivní louky obývá, vidí Jan Cukor hlavní přínos projektu.

„Velmi rád bych poděkoval Státnímu fondu životního prostředí ČR, díky kterému jsme měli možnost projekt realizovat. Zároveň je ale nutné zmínit nejistotu, která s populací tetřívka v Doupovských horách jednoznačně souvisí. Je zřejmé, že jedna z hlavních příčin ústupu jeho populace spočívá nejenom v zarůstání stanovišť, ale souvisí zejména s narůstajícím predačním tlakem. Během projektu jsme v zájmových lokalitách potvrdili dramatický nárůst populace mývala severního, který může spolu s našimi původními predátory tetřívka zcela potlačit. Ochrana tetřívka proto musí jít ruku v ruce s managementem predátorů včetně těch invazních, což představuje další výzvu pro ochranu přírody obecně. Bez této podpory se v naší krajině, značně ovlivněné lidským hospodařením, tetřívek po další generace neudrží.