V Krušných horách zachraňují vzácného tetřívka obecného

Ve dvou letech následujících po roce 2015 zrestituovalo Arcibiskupství pražské zhruba 2 800 hektarů bývalého velkostatku Blatno. Tím vznikl základ polesí Blatno, jednoho z osmi polesí, které Arcibiskupství pražské pro správu svého a propachtovaného lesního majetku zřídilo.

Podstatnou část tohoto krušnohorského majetku tvořily dožívající a plošně odumírající porosty náhradních dřevin, zejména smrku pichlavého. „Tyto porosty již plošně odumíraly, a tak vznikla příležitost zanést nové krajinné prvky v podobě otevřených lučních prostranství do zapojených lesních porostů a současně tím naplnit poslání ptačí oblasti Novodomské rašeliniště – Kovářská tím, že lesní hospodářství částečně upravíme ve prospěch tetřívka obecného,“ říká Jan Ferkl, který měl projekt na obnovu biotopu ohroženého ptačího druhu na starosti. „Arcibiskupství pražské se svým lesnickým hospodařením snaží vytvářet pestré, nehomogenní porosty tím, že zachovává většinu životaschopných bříz, olší a jeřábů. Zároveň se intenzivním lovem snaží významně snižovat početní stavy všech druhů spárkaté zvěře,“ dodává ještě na vysvětlenou.

Inspirací pro Krušné hory byl litvínovský projekt

Inspirací, která stála u zrodu myšlenky na vytvoření podmínek, ve kterých by se tetřívkovi dařilo, byla podle jeho slov práce Pavla Vajnara, revírníka Lesní správy Litvínov, který navrhl první takový projekt pro Krušné hory kolem roku 2010. „Já jsem zase měl tu zkušenost, že jsem se na onom projektu dodavatelsky podílel,“ objasňuje Jan Ferkl. Velkou měrou se pak o vznik myšlenky zasloužila také tehdejší technička polesí Anita Hovorková, která měla agendu ochrany přírody a dotací na starosti.

Od první myšlenky se vcelku rychle přistoupilo k návrhu ploch. „Do této práce se kromě vedoucího polesí a Anity Hovorkové zapojil zejména místní hajný Honza Blažek,“ vzpomíná Jan Ferkl. Vytipování ploch se řídilo několika kritérii: porosty odumírajícího smrku pichlavého musely mít rozlohu alespoň jednoho hektaru a návaznost na stávající vhodné biotopy, úpravy zde musely být technicky proveditelné a samozřejmě tu musel být pozorován výskyt samotného tetřívka obecného. „Při výběru jsme spolupracovali s realizační firmou litvínovského projektu, jehož realizování nám bylo vzorem,“ říká Jan Ferkl. Výsledný návrh pak v několika etapách projednávali se Správou CHKO Slavkovský les. „Po technické stránce celý projekt zpracovala – ve vlastní režii Arcibiskupství pražského – technička polesí Blatno Anita Hovorková,“ připomíná.

Návrh nabízel čtyři plochy v rámci ptačí oblasti a dvě plochy ležící mimo ni. Po terénních pochůzkách byly nakonec schváleny k podpoře všechny plochy ležící v ptačí oblasti a jedna ležící mimo její hranice. „Poslední plochu jsme nakonec realizovali také – na vlastní náklady,“ dodává Jan Ferkl.

Žádost o dotaci provázely složitosti i úsměvné okamžiky

Poté přišlo na řadu vypracování žádosti o dotaci z OPŽP. „Už si nepamatuji přesné detaily celého procesu, je to přece jen pět let,“ přiznává Jan Ferkl. „Obecně si myslím jen to, že žádosti jsou někdy komplikované a některé kroky by se daly zjednodušit,“ vyjadřuje svůj názor. „V rámci restituce církevního majetku byli v té době zaměstnanci polesí převážně bývalí pracovníci Lesů ČR. Anita Hovorková se agendou dotací zabývala několik let. Bez těchto zkušeností by jak nápad a zpracování projektu, tak podání žádosti a následná realizace nebyly myslitelné.“

Došlo i na úsměvné okamžiky. „Tato dotace z OPŽP byla první, kterou jsme za Arcibiskupství pražské realizovali. Jako u všech žadatelů byla i po nás vyžadována ověřená kopie zakládací listiny společnosti. Tato listina je však u Arcibiskupství pražského přibližně tisíc let stará a je uložena někde v klimatizovaném trezoru pod dohledem archivářů. Nakonec se vše vysvětlilo, úředníci se také zasmáli a stačil zápis do registru církevních organizací, který vede Ministerstvo kultury ČR,“ vzpomíná.

Lhůta pro schvalování podle něho v tomto případě nebyla limitem pro dobrou realizaci projektu a spolupráce se SFŽP byla – kromě uvedených výhrad ke komplikovanosti podmínek žádosti – korektní. Velice dobrá prý byla také spolupráce s orgánem ochrany přírody – CHKO Slavkovský les. „Velice se nám líbil přístup jejich pracovníků, kteří projekt po odborné stránce formovali a nakonec schvalovali. Snažili se nás nesvazovat zbytečnými podmínkami. Výsledek lahodí oku a plní vytyčený cíl,“ říká Jan Ferkl.

Samotnou realizaci projektu provedla po přiznání dotace najatá firma, pro kterou šlo o první projekt tohoto druhu. Byly odstraněny odumřelé porosty smrku pichlavého, pařezy byly rozdrceny půdní frézou a půda zpracována. Plochy byly poté osety horskou luční směsí a po jejich okrajích bylo vysázeno několik druhů listnáčů. „Nezkušenost firmy a podhodnocení některých položek ve výběrovém řízení nahradila z velké části jejich obětavost a šikovnost,“ vzpomíná Jan Ferkl.

Projektu se daří

Na celkové hodnocení projektu je podle Jana Ferkla ještě brzy. „Tetřívek má zatím k dispozici rozvolněné plochy v lese, na loukách toká jen výjimečně,“ popisuje. „Smyslem projektu ve vztahu k tetřívkovi je nabídnout mu alternativu volných ploch za postupně odrůstající a zapojující se les.“ Dalším smyslem bylo podle něho vložení volných ploch a výhledů do plně zapojeného komplexu lesa. „V neposlední řadě se na těchto loukách pase zvěř. Má tak alternativu a nemusí okusovat jen stromky a tím jsou druhotné cíle projektu naplňovány již nyní,“ míní Jan Ferkl. „Neznám aktuální oficiální statistiky, ale jsem si jist, že početní stavy tetřívka obecného na Novodomském rašeliništi a v jeho blízkém i vzdálenějším okolí rostou,“ uzavírá příběh krušnohorského projektu na obnovu biotopu tetřívka obecného v polesí Blatno u Chomutova.

S žádostmi o dotaci nekončí

Z OPŽP se zde podařilo během let získat dotace na několik dalších projektů, zejména na úpravu nevhodné druhové skladby dřevin. Žádat o další dotace hodlají i v budoucnu. „Většina plochy lesa, kterou spravuje polesí Blatno, podléhá určitému stupni ochrany přírody. Od ptačí oblasti přes EVL, II. zónu CHKO, přírodní památku a přírodní rezervaci až po národní přírodní rezervaci. Většina úrovní ochrany je v překryvu, nezřídka i několikanásobném. Naše polesí je tedy z pohledu ochrany přírody velmi cenné, a proto pokud budou v novém dotačním období v rámci OPŽP zajímavé možnosti čerpat dotace pro rozvoj těchto území, rádi jich využijeme,“ říká Jan Ferkl a dodává: „Jeden příklad mne napadá: v lesnictví se pro odvoz dřeva běžně používají silniční kamiony. Pro ně se lesní cesty zpevňují asfaltovým povrchem. Podpora výstavby nových či rekonstrukce a opravy stávajících lesních cest zpevněných přírodními materiály by byla přínosem pro celkový stav lesního prostředí.“