V Rakvicích vybudovali u vsi mokřad

Mokřady se podílejí na koloběhu vody v přírodě, udržují vodu v krajině, příznivě ovlivňují podnebí velkým výparem, pohlcují nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší a jsou zdrojem potravy pro mnohé živočichy. Rašeliniště, která se k mokřadům také řadí, jsou významným úložištěm uhlíku. Význam mokřadů je tedy i ve zmírňování klimatických změn. V neposlední řadě jsou mokřady centry biodiverzity – biotopem specifických společenstev a jinde se nevyskytujících nebo vzácných druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů. Každý nově vybudovaný mokřad je proto obrovským přínosem pro životní prostředí. V Rakvicích na jižní Moravě, které jsou známější spíše pro svou příslušnost k Velkopavlovické vinařské oblasti, vybudovali mokřad v lokalitě Trkmanec-Rybníčky.

Chráněné území mokřadu

Území mokřadu bylo v roce 2005 nařízením vlády zařazeno do Národního seznamu evropsky významných lokalit jako evropsky významná lokalita Trkmanec-Rybníčky a v roce 2006 proběhly terénní úpravy v západní části území. „Za účelem podpory cenných rostlinných společenstev a vytvoření vhodných podmínek pro hnízdění bahňáků zde byla vyhloubena rozsáhlá mělká, periodicky vysychající laguna a na poměrně velké ploše došlo ke stržení a narušení rozsáhlých porostů rákosu a třtiny,“ říká současný starosta Rakvic Radek Průdek. V listopadu 2007 byla lokalita Trkmanec-Rybníčky Radou Jihomoravského kraje vyhlášena za přírodní památku jako zvláště chráněné území, kde převažuje trvalý travní porost, lesní pozemek a vodní plochy, tvořené mokřady o celkové rozloze více než 44 hektarů. „Součástí přírodní památky je také ochranné pásmo tvořené ornou půdou o rozloze 4,6 hektaru a rybníčky samotné se překrývají s chráněným územím Natura 2000,“ připomíná Radek Průdek.

V roce 2008 bylo území vyhlášeno jako přírodní památka Trkmanec-Rybníčky a proběhly na něm další zemní úpravy. „Došlo k vytvoření bermy (úzká terasa) v západní části území podél hráze Trkmanky a došlo k osázení této bermy dřevinami,“ vypočítává dále.

V rakvickém mokřadu se vyskytují zvláště chráněné druhy rostlin

Hlavním důvodem uznání Rybníčků za přírodní památku a její ochrany je podle Radka Průdka biotop zamokřených terénních sníženin s výskytem slanomilných rostlinných společenstev s populacemi některých zvláště chráněných druhů, zejména kriticky ohroženého pcháče žlutoosteného. Mokřad Trkmanec-Rybníčky plní funkci hnízdiště a tahové zastávky mokřadních ptáků a vyskytují se na něm významná společenstva obojživelníků a bezobratlých živočichů, s početným zastoupením zvláště chráněných druhů. „Cílem ochrany tohoto území je pomocí vhodného managementu udržet pestrou mozaiku jednotlivých ochranářsky cenných biotopů, které jsou v území předmětem ochrany, včetně populací na ně vázaných kriticky ohrožených a silně ohrožených druhů rostlin,“ vysvětluje Radek Průdek. „Zároveň jde také o udržování optimálních podmínek pro hnízdění a průtah mokřadních ptáků s důrazem na druhy vázané na porosty rákosin a pro výskyt a rozmnožování obojživelníků a přežívání společenstev ohrožených bezobratlých živočichů,“ pokračuje.

Voda, které je na jaře hodně, v létě vysychá

„V současné době je vodní režim v celém území přírodní památky charakterizován vyššími jarními stavy a letním vysycháním na většině plochy,“ popisuje Radek Průdek. V létě se tu voda udržuje zpravidla pouze v hlubších sníženinách. Mělké sníženiny v západní části lokality postupně vysychají a objevují se obnažená dna. „Tento režim je klíčový pro formování rostlinných společenstev, vytvoření vhodných hnízdních podmínek a potravní nabídky pro různé skupiny vodních ptáků, vhodných stanovišť a podmínek pro rozmnožování obojživelníků a vytvoření pestré škály biotopů pro společenstva bezobratlých živočichů,“ říká dále. Aktuální stav vodní hladiny a s ním i aktuální poměr terestrických a vodních biotopů v území úzce souvisí s hladinou podzemní vody v širším okolí, která pravděpodobně příliš nekoresponduje s běžnou hladinou Trkmanky, ale závisí spíše na stavu vody v Bílovickém potoce. „Za velmi vysokých průtoků v Trkmance a Bílovickém potoce může dojít k rozlivu povrchových vod Bílovického potoka a k zaplavení níže položených částí přírodní památky. Území má v tomto směru funkci retenčního prostoru z hlediska ochrany povodí Bílovického potoka. Voda se vylévá do plochy mokřadu ve východním cípu území,“ vysvětluje Radek Průdek.

Vodu v mokřadu je možné regulovat stavítkem v hrázi Bílovického potoka

V minulosti byl z důvodů zemědělského obhospodařování prostor současné přírodní památky aktivně odvodňován pomocí centrálního melioračního kanálu, který z území odváděl vodu severním směrem, kde byla pomocí přečerpávací stanice od Trkmanského dvora přečerpávána proti spádu do Trkmanky. „V současnosti je tato přečerpávací stanice nefunkční a centrální meliorační kanál je v místě poblíž jeho křížení se silnicí zavezen zeminou a zneprůchodněn,“ říká rakvický starosta. V jižní, nejníže položené části mokřadu, v hrázi Bílovického potoka zhruba dvanáct metrů před jeho soutokem s Trkmankou, bylo vybudováno stavítko. S jeho pomocí je v některých případech do určité míry možné ovlivňovat hladinu vody v území památky za předpokladu, že dojde k rozdílu hladin mezi územím a hladinou Bílovického potoka. „Pomocí tohoto stavítka je tedy možné například rychleji snížit hladinu vody po zaplavení území rozlivem Bílovického potoka a hned, jakmile opadne povodňová vlna, nebo v případě sucha do mokřadu dopustit vodu z Bílovického potoka, pokud dojde k vzedmutí jeho hladiny,“ popisuje Radek Průdek.

Mokřad je důležitým stanovištěm i hnízdištěm

Vegetační kryt mokřadu tvoří pestrá mozaika vodních, mokřadních a terestrických společenstev, která mezi sebou v prostoru a čase plynule přecházejí v závislosti na aktuálních hydrologických podmínkách a intenzitě spravování. V trvale zamokřených plochách terénních sníženin, podél vodních toků a tůní a kanálů a na neobhospodařovaných terestrických stanovištích se rozvíjejí husté zapojené porosty rákosin. „Za zmínku stojí především pcháč žlutoostenný, který tu má jednu ze dvou posledních lokalit na území České republiky,“ připomíná starosta Rakvic Radek Průdek. Z dalších vzácných slanomilných druhů zde roste merlík slanomilný nebo prvosenka solenka Valerandova.

Rybníčky představují také významnou jarní tahovou zastávku, zejména hus běločelých. „Pro husu velkou je lokalita rovněž významných hnízdištěm,“ uvádí Radek Průdek. „Po částečném opadnutí vody se zde na tahu zastavují bahňáci. Mokřad představuje i významné shromaždiště pěvců před odletem do zimovišť a pro řadu ptáků je v průběhu celého roku důležitou potravní základnou.“

Mokřad je trvalým biotopem a pravidelnou rozmnožovací lokalitou a plazů a obojživelníků a vzhledem ke svému charakteru a rozloze poskytuje vhodné prostředí i pro suchozemskou fázi jejich života. Velmi početné jsou zdejší populace vodních skokanů, rosniček a ropuch. Z plazů se tu vyskytuje užovka obojková a ještěrka obecná. Z významných druhů savců mokřad osídlil bobr evropský. „Rovněž zde byla objevena jedna z posledních populací pijavky lékařské na našem území,“ říká Radek Průdek.

I mokřad je potřeba udržovat

I taková divočina, jakou je mokřad, se musí udržovat. „Každoroční pravidelná péče spočívá v kombinaci orby, sečení rákosin a travních porostů, údržbě tůní – konkrétně odstraňování sedimentů – a péči o výsadby dřevin,“ popisuje Radek Průdek. V roce 2015 byl na tůni v západní části vybudován umělý plovoucí ostrov, na kterém každoročně hnízdí pár rybáků obecných. Od minulého roku bylo sečení pomocí mechanizace nahrazeno spásáním porostu volně se pohybujícími koňmi v rámci nového plánu údržby pro období 2018–2027.