Ve Vltavském luhu se pracuje na záchraně perlorodky říční

Perlorodky říční ve světě a hlavně ve střední Evropě ubývá. Obecnými příčinami jejího úbytku jsou rozvoj průmyslu a jeho dopady v podobě emisí, acidifikace a odpadů, růst početnosti lidského osídlení, zhoršování kvality vody – především eutrofizace a chemické znečištění, stavby přehrad, které ukončily tahy lososů, regulace toků, odvodnění i nevhodné hospodaření v povodí, které způsobuje erozi a sedimentaci v tocích.

Pro perlorodku máme v Česku záchranný program

V naší zemi byl pro perlorodku vypracován záchranný program. „Ten shrnuje zásady a principy její ochrany a také aktivity, které jsou pro její přežití na jednotlivých lokalitách klíčové,“ říká Eva Zelenková ze Správy národního parku, která má projekt na záchranu perlorodky na starosti. Významné místo v záchranném programu zaujímají i aktivity monitorizační a výzkumné. „Teplá Vltava patří mezi lokality, které mají významný potenciál do budoucna, ale její současný stav není ideální,“ říká Eva Zelenková. Na vině je podle jejích slov početná stárnoucí populace perlorodek a nedostatek hostitelských ryb. „Na druhou stranu je tu postačující kvalita vody a zásobování potravou i těch nejmladších stadií perlorodek, což je u ostatních lokalit dost velký problém,“ zamýšlí se.

První projekt

Prvotní popud pro řešení situace projektem hrazeným z OPŽP přišel zhruba po pěti letech sledování řeky, které bylo vyvoláno snahou omezit vodácké využití toku. Od roku 2004 se tu začaly systematicky monitorovat podvodní rostliny, kvalita vody a do určité míry i četnost populace perlorodky. „S ohledem na tyto průzkumy se stanovily limity pro splouvání řeky, což obnášelo mnohdy velmi náročné vyjednávání se zainteresovanými subjekty,“ vzpomíná Eva Zelenková. Průzkumy řeky prováděl tým z Výzkumného ústavu vodohospodářského a právě díky jeho specialistům a dlouhým debatám na půdě Správy NP Šumava vznikl návrh prvního projektu, který Správa NP a CHKO Šumava podaly do OPŽP v roce 2011 pod názvem Soužití člověka a perlorodky říční ve Vltavském luhu. „Projekt, jehož jsem byla odborným garantem a administrátorem současně, byl zaměřen zejména na inventarizaci perlorodek a výzkum jejího biotopu v lokalitě Teplá Vltava a vztahů mezi perlorodkou a jejím hostitelem, pstruhem obecným,“ vysvětluje Eva Zelenková. „Bez pomoci odborníků zabývajících se problematikou perlorodky by projekt určitě nevznikl,“ zdůrazňuje autorka projektu.

Kromě toho projekt zahrnoval i částečnou úpravu hájenky na Dobré pro účely projektu: úpravu sklepního prostoru a dvou „laboratorních“ místností, které by pak využívali výzkumníci coby terénní základnu. „Do budoucna předpokládáme, že bude i nadále využívána při polopřirozených odchovech perlorodky a bude základnou pro skupiny odborníků i studentů, kteří budou provádět v tomto území výzkumy,“ říká Eva Zelenková.

Polopřirozený odchov

V projektu jde o metodu odchovu perlorodek, která byla v rámci českého záchranného programu vyvinuta Jaroslavem Hruškou. Spočívá v umělém infikování, takzvaném invadování, vhodných pstruhů glochidiemi perlorodek. „Invadace probíhá velmi rychle, protože koncentrace perlorodek ve vodě, do které jsou pstruzi ponořeni, je daleko vyšší než v přírodě, a je tedy nutné kontrolovat míru napadení žaber,“ vysvětluje Eva Zelenková. Ve spolupráci s rybí líhní Borová Lada jsou zajištěny ryby, je provedena invadace a ryby jsou umístěny v chráněném prostředí líhně a drženy do jara dalšího roku. Pak jsou přemístěny do akvarijních systémů a počká se na vypadnutí mladých perlorodek, které se následně uzavřou do průtočných odchovných klícek zpola zaplněných pískem. Klícky se poté umístí do odchovných stružek nebo přímo do řeky, kde se pravidelně kontrolují a čistí. Nejvyšší úmrtnost perlorodek je v prvních letech života. Uvádí se, že dospělosti se jich dožijí jen asi 2 procenta, a proto je lepší odhad počtu živých perlorodek v řece možné získat při vypouštění starších, alespoň pětiletých perlorodek, které mají velikost asi 1 centimetr.

Po ročním pozastavení se projekt znovu rozběhl

V roce 2012 byl projekt z rozhodnutí tehdejšího vedení Správy pozastaven. Vzhledem k téměř roční prodlevě byl posléze upraven jeho harmonogram i obsah, byla do něj zařazena kapitola o rybách, a celý projekt byl spuštěn na konci roku 2013. „Zařazení průzkumu rybích společenstev se ukázalo jako velmi přínosné a stalo se podnětem pro další projekt, který v současné době na Vltavě probíhá, a to je projekt Technologické agentury ČR Vývoj technického opatření k zamezení migrace nežádoucích druhů ryb nad Lipenskou nádrží za účelem podpory obnovy populace pstruha obecného a perlorodky říční,“ přibližuje Eva Zelenková.

Spolupráce na projektu byla dobrá

Proces žádání o dotaci a samotné zpracování žádosti hodnotí Eva Zelenková s odstupem času a v porovnání se současným stavem dobře. „Ovšem v době podání žádosti mi vše připadalo dlouhé a náročné, možná i v tom, že u nás nebylo žádné projektové oddělení, které by administraci projektů vyřizovalo, a vše bylo záležitostí jednotlivých referentů,“ vzpomíná. „Každý z nás musel nastudovat pravidla, projít Benefillem, odvézt zpracovanou žádost na pobočku AOPK a pak se dál starat o další postup projektu.“ Kromě vlastní žádosti, záměru, rozpočtu a harmonogramu pak museli doložit poměrně dost prohlášení, výpisů a vyjádření podle projektové příručky pro žadatele.

Nebyla to její první zkušenost s dotačním programem SFŽP. „Již v roce 2009 jsem žádala o první dotaci z OPŽP na revitalizaci potoka, která se ale posléze neuskutečnila. V červenci 2011 jsem administrovala žádost o revitalizaci dalšího potoka – Hučiny, která pak byla úspěšně dokončena na konci roku 2013. Zkušenosti se mi pak samozřejmě hodily, ale vzhledem k množství jiné práce mezi jednotlivými akcemi, případně pak přihlášeními do Benefillu, bylo stejně nutné znovu dostudovávat příručku nebo se radit s projektovými manažery z Fondu,“ rekapituluje Eva Zelenková. Spolupráci se SFŽP pak hodnotí jako naprosto skvělou. „Setkala jsem se vždy s ochotou a velkým pochopením pro naše někdy až primitivní dotazy,“ říká.

Projekt pokračuje dalšími etapami

Pro realizaci výzkumné části projektu se dalo dohromady sdružení Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a. s., a Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v. v. i., a další tři specializovaní subdodavatelé: Biologické centrum AVČR, v. v. i., Hydrobiologický ústav, Česká zemědělská univerzita v Praze a Bohumil Dort, jehož specializací jsou odchovy perlorodek. „V rámci projektu se pak další část týkala úpravy hájenky na Dobré,“ doplňuje Eva Zelenková. „Už v průběhu projektu jsme začali vymýšlet jeho pokračování, které by ovšem – v souladu se záchranným programem – bylo zaměřeno zejména na posilování populace perlorodky ve Vltavě,“ pokračuje. A tak vznikl záměr projektu Posílení a ochrana populace perlorodky říční v NP Šumava, který byl podán na konci roku 2016 a od konce roku 2017 je realizován. „Protože jsme ověřili reálnost odchovů a experimentální práce v prostorech hájenky na Dobré, dalším projektem, který se v současnosti realizuje, je právě její rekonstrukce coby hydrogeologické stanice,“ říká Eva Zelenková. Oba probíhající projekty jsou velmi těsně provázány, a tak je podle jejích slov nezbytné dodržet harmonogram naplánovaných akcí.

A jestli mají v plánu žádat o další dotace? Určitě ano. „Pokud bude projektem z TAČR vymyšlen způsob, jak zabránit rybám z Lipna v migraci proti proudu řeky, pak bude realizace tohoto opatření, bariéry, předmětem naší další žádosti. Také bychom rádi zrevitalizovali další dva potoky, levostranné přítoky Vltavy, právě i kvůli lepším podmínkám pro rozmnožování pstruha obecného, hostitele perlorodky,“ vypočítává Eva Zelenková plány do budoucnosti.