Ekocentra budují u dětí přímý vztah k přírodě a místu, kde žijí
Environmentálnímu vzdělávání se věnujete mnoho let, vzděláváte nejen děti, ale i lektory a učitele. Mohla byste stručně vyjádřit, proč je podle Vás environmentální vzdělávání důležité?
Žijeme v době, kdy nejen děti, ale i dospělí tráví velkou část času v uzavřených prostorách nebo ve virtuální realitě, reálný svět tak vnímáme mnohem méně než naši předci. Ochota chránit přírodu a životní prostředí úzce souvisí s osobním vztahem k prostředí. Proto environmentální výchova v první řadě vyvádí děti ven ze školy. V přímém kontaktu s realitou se vytváří vztah k přírodě a místu, kde žijeme. Děti zkoumají, jak procesy v přírodě fungují. Starší žáci a studenti hledají řešení lokálních i globálních problémů, učí se dovednosti aktivního občanství. Když to shrneme, environmentální výchova vede děti i dospělé k tomu, aby se aktivně zajímali o ochranu přírody a životního prostředí a zapojovali se do ní.
Máte zkušenost, že si děti nabyté znalosti o přírodě, její ochraně a fungování přenášejí i do dalších let a chovají se k životnímu prostředí odpovědněji i v dospělosti? A jsou třeba schopni „nakazit“ i svoji rodinu?
Pro dopad environmentálního vzdělávání do chování a postojů dětí je důležitá dlouhodobost. Větší dopad mají tedy například pobytové programy, kroužky, cykly programů nebo komplexní projekty. Velký vliv mají učitelé, kteří se s dětmi chodí učit jeden den v týdnu ven nebo s žáky realizují žákovský projekt. Není snadné ale s takovým typem výuky začít, proto se střediska environmentální výchovy věnují kromě programů pro děti také vzdělávání a podpoře pedagogů.
Mají programy pro děti vliv i na jejich rodinu?
Určitě. Třeba když děti domů přinesou z programu budku pro ptáky nebo s rodiči diskutují o environmentálně šetrné dopravě do školy. Příkladů by se našlo hodně.
Jak environmentální výchova pracuje s moderními digitálními technologiemi (mobil, tablet, počítač)?
Digitální technologie umožňují dětem přístup k informacím a datům, usnadňují jejich zpracování a vyhodnocování. Máme k dispozici mapy, na kterých můžeme srovnávat, jak vypadala krajina dříve a jak se změnila, měříme a vyhodnocujeme parametry, jako je například koncentrace CO2 ve třídě, natáčíme reportáže, měříme teplotu povrchů v terénu. Pro využití digitálních prostředků je důležité vnímat, jaký mají přínos, použití volíme podle věku dětí a cílů programu. Když například budu chtít podporovat senzitivitu k přírodě, nebudu odvádět pozornost od přírody k aplikaci v mobilnímu telefonu.
Hodně se věnujete učení venku. Za dob mé školní docházky (devadesátá léta) prakticky neexistovalo, že bychom šli na výuku ven. Předpokládám, že dnes je tomu jinak. Bude trend umisťovat výuku ven ještě více?
Podle výzkumu České děti venku z roku 2023 (výzkum Nadace Karel Komárek Family Foundation a analytického ústavu STEM) 34 % dětí během výuky netráví venku žádný čas. To je každé třetí dítě, to není málo. Střediska environmentální výchovy přinášejí stále nové inspirace a příklady dobré praxe, aby učitele s dětmi vylákala ze třídy ven. Například na webu Učíme se venku za poslední rok přibyly lekce fyziky a chemie. Kromě inspirace je potřeba, aby učitelé měli kam jít, třeba do školní zahrady.
Mnohé školy a školky budují přírodní zahrady nebo zvelebují ty stávající. V čem to může být pro vzdělávání dobré?
Zahrady jsou místo, kam se řada učitelů odváží s výukou dříve než do lesa, protože je to pro ně bezpečné, předvídatelné prostředí. Zahrada je snadno dostupná, není proto problém sem jít třeba jen na jednu vyučovací hodinu nebo na přestávku. Přírodní prvky ve školních zahradách umožňují pestrou výuku, děti tu mohou také pěstovat rostliny nebo vytvářet své vlastní projekty. Inspirujícím příkladem je zahrada ZŠ Na Beránku v Praze-Modřanech, kde si děti s pomocí dospělých postavily dokonce slaměný domeček.
Zvyšuje se podle vás v klasických školách poměr EVVO, případně přebírají školy zásady a principy EVVO?
Věřím, že i díky zkušenostem učitelů z ekocenter, zapojení do různých projektů a vzdělávání školních koordinátorů EVVO se na velké části škol environmentální výchova realizuje lépe než třeba před patnácti lety. Školy a jednotliví učitelé ale řeší spousty drobných i větších úkolů, aby se na environmentální výchovu nezapomínalo, pomáhá podpora zvenčí. Třeba aktuálně probíhající proměna rámcových vzdělávacích plánů (RVP) mění přístup k environmentálním tématům, environmentální výchova jako pojem z RVP vymizela, bude se pracovat nově s pojmem udržitelnost. Aktuálně se zájem řady ekocenter soustřeďuje na to, jak učit ve školách o tématech, jako je klimatická změna nebo ochrana biodiverzity.
V Česku působí poměrně hodně ekocenter, vy zastupujete Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, která mnohé z nich sdružuje. Jaká je úloha Pavučiny?
Troufám si říct, že v Česku je tradice a kvalita environmentální výchovy díky ekocentrům na vysoké úrovni. SSEV Pavučina má aktuálně 49 členů a 2 pozorovatele. Mezi členy patří velká ekocentra, která fungují už desítky let a působí na úrovni celé republiky, je tu ale prostor i pro malé organizace, které se zaměřují na svůj region. Pavučina poskytuje podporu a prostor pro sdílení. Zajišťuje s podporou Ministerstva životního prostředí také certifikaci poskytovatelů environmentální výchovy, která pomáhá ekocentrům pracovat na kvalitě jejich služeb.
Z jakých zdrojů bývají centra a jejich zaměstnanci převážně financováni?
Většina ekocenter jsou neziskové organizace, na svou činnost si částečně vydělávají, ale jsou z velké části závislé na podpoře z různých grantů.
Nyní Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo dotační výzvu pro podporu ekocenter, která by měla pomáhat s financováním ekocenter na tři roky. Má to oproti předchozím výzvám v něčem výhodu?
Nová výzva je pro ekocentra velkou pomocí, protože poskytuje finance na celé tři roky. To ekocentrům umožní stabilizovat služby a zaměstnance. Velmi významně se také zjednodušuje administrace. Kromě podpory výukových programů a workshopů pro pedagogy, které byly podporovány i v minulých výzvách, také umožňuje zaplacení zaměstnance, který se věnuje koordinační a metodické práci. Ministerstvo věnovalo spoustu úsilí porozumění situaci v ekocentrech a vytvořilo výzvu tak, aby efektivně a účelně podpořila práci ekocenter. Děkujeme.
Kdyby měla nějaká škola či jednotlivec zájem o EVVO, co byste mu poradila, aby udělal?
Podívat se na www.ekocentra.cz, kdo působí v regionu a jaké služby nabízí. Nebo samozřejmě také na web SSEV Pavučina, kde představujeme naše členy.
