Pelc: Nejdůležitější projekty jsou revitalizace toků
RNDr. František Pelc se věnuje ochraně přírody prakticky celou kariéru. Byl vedoucím Správy CHKO Jizerské hory, ředitelem Správy chráněných krajinných oblastí ČR, poslancem a náměstkem ministra životního prostředí. V současné době je ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o naši přírodu. Založil Nadaci Ivana Dejmala pro ochranu přírody. Do náplně práce Agentury patří i příjem a hodnocení projektů z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) v oblasti ochrany přírody (prioritní osa 4). Projekty doporučené výběrovou komisí následně přebírá k administraci Státní fond životního prostředí ČR.
František Pelc. Foto: archiv SFŽP
Na začátku února vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí v OPŽP pět dotačních výzev v prioritní ose 4 zacílených napříč ochranou přírody. Mohl byste stručně shrnout, na jaké projekty bude možné získat peníze?
Škála projektů, které lze v rámci vyhlášených výzev podpořit, je opravdu rozmanitá. Dotaci je možné získat ve čtyřech specifických cílech prioritní osy 4. První se týká zajištění příznivého stavu předmětů ochrany ve zvláště chráněných územích, druhý péče o cenné druhy a stanoviště, třetí posílení přirozených funkcí krajiny a čtvrtý zlepšení kvality prostředí v sídlech. Jsou zaměřeny na výsadby lesních i nelesních dřevin, tvorbu tůní, mokřadů a malých vodních nádrží, revitalizace vodních toků a jejich niv, řešení eroze nebo obnovu nebo zakládání sídelní zeleně. Čtyři výzvy jsou otevřené všem subjektům bez omezení. Pouze jediná výzva z pěti vyhlášených je vyhrazena pro resortní organizace Ministerstva životního prostředí (MŽP) na péči o národně významná chráněná území.
Bude tedy možné podpořit projekty vytvářející vhodné biotopy pro vzácné a ohrožené druhy živočichů nebo rostlin. Především správně zvolený typ pastvy, vhodně načasované kosení, výřez náletu či tvorba mokřadů může zajistit existenci nejednomu vzácnému druhu. Výsadby dřevin včetně zatravnění ploch vhodnými směsmi zajistí lepší průchodnost krajiny pro živočichy. Zrovna tak je možné podpořit obnovu nebo výstavbu tůní, malých vodních nádrží či revitalizaci vodních toků, čímž se výrazně posílí schopnost krajiny zadržovat vodu. Častým typem opatření je také obnova krajinných struktur ve volné krajině a revitalizace historických alejí. Mezi žadateli se těší velké oblibě zejména výsadby stromů a keřů v krajině. V chráněných územích lze podpořit zajištění příznivého stavu předmětu ochrany. V praxi to znamená péči o lesní i nelesní společenstva, vodní prvky a mokřadní biotopy, dřeviny rostoucí mimo les, ale také speciální péči zaměřenou na podporu cílových stanovišť a druhů, likvidaci invazních druhů a v neposlední řadě také opatření k usměrňování návštěvníků.
Jednou z oblastí, na kterou je možné získat peníze, je i obnova zeleně v sídlech, primárně určená na výsadby dřevin a ošetření stávající zeleně. V rámci těchto projektů je i možnost financování doplňkových opatření pro oddych, jako je instalace laviček, košů, pěšiny z přírodních materiálů, doprovodné vodní prvky a plochy či zkrášlení trvalkovými záhony.
Čekají žadatele nějaké novinky?
Zásadní změnou v prioritní ose 4 je rozšíření podpory ve specifickém cíli 4.4 – zeleň v sídlech i pro obce pod 500 obyvatel. Ve specifickém cíli 4.3, který se týká podpory krajinných prvků, byla zrušena povinnost zpracovávat komplexní studii pro protierozní opatření. Studie je nahrazena stručnějšími údaji v dokumentaci, které jsou pro realizaci opatření dostatečné, a odpadá tak administrativní i finanční zátěž vyplývající ze zpracování studie.
Ke snížení administrativní zátěže pro žadatele zejména u povinných příloh k žádosti (např. nedokládání souhlasů vlastníků, zjednodušení závazných stanovisek, rozhodnutí a vyjádření) došlo v předchozí verzi Pravidel pro žadatele a příjemce dotace, která platila pro výzvy vyhlášené již v roce 2017. Významnou změnou bylo také navýšení limitu pro financování projektové přípravy.
Jak si prioritní osa 4 aktuálně stojí z hlediska přijatých a schválených žádostí?
Celková alokace v této ose byla asi 9 miliard korun. Jak jsme předpokládali, zpočátku chyběly větší a projekčně náročnější záměry a zájem o čerpání byl poměrně vlažný. To se i díky naší aktivní práci se žadateli výrazně změnilo a v současnosti je již skoro polovina alokace vázána na schválené nebo čerpané žádosti. Druhá polovina je sice ještě zdánlivě volná, ale v reálu je už ve velké míře vázána na probíhající nedokončené výzvy i MAS.
Zájem o podporu z prioritní osy 4 postupně vzrůstal a v současné době jsou některé výzvy, zejména SC 4.3, přeplněny požadavky na finanční podporu v podaných žádostech, přesahují tedy stanovenou alokaci výzev. Napomohlo tomu několik úprav podmínek, ke kterým jsme přistoupili, například navýšení podpory pro opatření zaměřená na vodu v krajině až na 100 procent, snížení administrativní zátěže pro žadatele, možnost financovat provozní náklady spojené s osobními náklady a vykazovat je pomocí zjednodušených metod, konkrétně cestou paušálu, navýšení procent na projektovou přípravu apod. Mezi podanými žádostmi vedou projekty na obnovu nebo budování vodních prvků – rybníků, tůní, mokřadů – a výsadbu krajinné zeleně.
Malý zájem stále vnímáme u projektů zaměřených na zeleň v sídlech. Od zahájení programu vykazují i nejmenší čerpání prostředků. Část financí byla převedena na místní akční skupiny, které by měly tyto projekty iniciovat a také administrovat.
Nechci být nekritický optimista, ale celkově bych to shrnul tak, že mají-li mít další, nové projekty reálnou šanci uspět, měly by být žádosti předloženy pokud možno do konce tohoto roku. Později se možnosti v tomto programovém období budou zužovat.
Je něco, co byste žadatelům o dotace doporučil, aby byli se svými projekty úspěšní?
V prvé řadě je nejlepší přijít s návrhem projektu na nejbližší regionální pracoviště AOPK ČR a probrat všechny formální detaily a nejasnosti a prodiskutovat, zda jsou navrhovaná opatření vhodná pro vybrané pozemky. Žadatelé, kteří své projekty konzultují již ve fázi jejich přípravy, jsou mnohem úspěšnější.
Žadatel by si měl pokud možno také nastudovat existující pravidla, byť uznávám, že jich není zrovna málo. Tím však získá představu, jaké činnosti a aktivity jsou v rámci OPŽP podporovány a za jakých podmínek. Mnohým žadatelům se nevyplatilo odložení návštěvy úřadů a shánění povinných příloh na poslední chvíli. Některé listiny mají delší lhůtu pro nabytí právní moci a je velká škoda, když věcně přínosný projekt nemůže být podpořen, protože žadatel si neopatřil všechny dokumenty včas.
Mnoho nových projektů již vzniklo, další jsou v realizaci. Jsou mezi nimi některé, které byste rád zmínil jako příklady dobré praxe?
Za zmínku jistě stojí komplexní krajinotvorné projekty, například „Revitalizace území u Horního Benešova – založení krajinných prvků“ (způsobilé výdaje 1 892 289 Kč), kde byl žadatelem pan Leopold Benda. Jedná se o jeden z prvních podpořených projektů a jednou ze snah žadatele bylo navrátit krajině dřívější charakter s remízky a alejemi. Na tento projekt navázal druhým úspěšným projektem, který území obohatil o mokřady a vodní plochy. Pan Benda chce v podobných aktivitách pokračovat. Dalším zajímavým projektem, zaměřeným na mizející druhy denních motýlů, je „Obnova biotopů s výskytem vzácných druhů denních motýlů severně Ždánic“ (způsobilé výdaje 5 603 663 Kč, žadatelem je spolek Pro záchranu motýlího ráje). Výřezem náletů a následným kosením a pastvou dojde k obnově suchých trávníků, které hostí nepřeberné množství hmyzu.
Zajímavé jsou projekty v chráněných územích, které jsou zaměřeny na navrácení vodního režimu. Příkladem je náprava narušených hydrologických poměrů rašeliniště Pernink (EVL, PP) terénními úpravami, pomístním odstraněním kleče a vybudováním povalového chodníku, pozorovatelny a interaktivních naučných tabulí o místních druzích a biotopech (žadatel LČR, způsobilé výdaje 8 001 653,77 Kč).
Mezi důležité a finančně nejnáročnější projekty (až stovky milionů korun) patří revitalizace vodních toků, pro které se připravují strategické dokumenty či studie a v rámci OPŽP se jim dostává až 100procentní podpory. Jsou to tak významná opatření, že pro ně byly vyhlašovány samostatné výzvy. Byly tak podpořeny revitalizace některých úseků velkých vodních toků (Vltava, Labe, Bečva, Morava, Dyje, Sázava, Svitávka, Berounka). Složité projekty vyžadují i silného žadatele, ve většině případů to jsou podniky povodí. Zrovna minulý týden jsme byli na kontrolním dni akce „Podpora samovolné renaturace řeky Moravy u Štěpánova“ v CHKO Litovelské Pomoraví. Povodí Moravy jako správce toku tady v odborné součinnosti s naší organizací provádí renaturaci skoro čtyřkilometrového zkanalizovaného úseku řeky. Díky chytře zvolené technologii a přístupu nebyl celý projekt až tak nákladný (cca 5 mil. korun celkem, 4 mil. korun uznatelné náklady, bez předchozího výkupu pozemků) a je hydroekologicky velmi efektivní. Po dokončení bude určitě patřit mezi modelové příklady správného přístupu správců toků ke zlepšení vodního režimu krajiny. Předpokladem jeho realizace byl však i pracný a opravdu komplikovaný výkup pozemků v pruhu kolem řeky. Pozemky odkoupila AOPK ČR a snímek z dronu nyní dokládá, jak se z kanalizovaného toku rychle odvádějícího vodu z povodí stává řeka v přírodě bližším stavu.
Mezi nejčastější projekty obcí a krajů patří takové, které řeší především zeleň ve městě či v blízkém okolí. Zajímavá je obnova dubové aleje založené koncem osmnáctého století ve Šťáhlavech, revitalizace prvku ÚSES v obci Milín či výsadba dřevin v obci Řevnice. Tyto projekty mohou být administrovány i prostřednictvím CLLD nástroje ve spolupráci s místními akčními skupinami. Příkladem jsou i výsadby stromořadí v zemědělské krajině CHKO Broumovsko v okolí obce Hejtmánkovice.
Máme radost, že mnoho úspěšných žadatelů z minulého programového období se vrací a pokračuje v rozšiřování svých projektů dalšími etapami. Vznikají tak unikátní místa, která rozhodně stojí za návštěvu. K takovým patří Kozmické ptačí louky nebo Ptačí park Josefovské louky, kde se střídají vodní plochy s mokrými rozkvetlými loukami, plnými skřehotajících skokanů a poletujících ptáků, které lze hodiny sledovat z dřevěných pozorovatelen.
Kvalitních projektů bychom na území naší země našli mnohem více, stačí se rozhlédnout. Každý podpořený projekt je označen informační cedulí nebo tabulkou se základními informacemi.
Mezi mediálně živá témata patří návrat vlků do volné přírody. V čem tkví největší přínos návratu šelem do volné přírody?
Vlk je vrcholový predátor, který je díky své síle a inteligenci velmi efektivní lovec spárkaté zvěře (jelen, daněk, muflon, prase). Ta je obecně a místy extrémně přemnožená a působí velké škody lesníkům i zemědělcům. Kvalifikované odhady těchto škod se pohybují okolo 7 miliard korun ročně. Mimochodem, například normované stavy divočáků jsou pro celé Česko okolo 11 tisíc, ale ve skutečnosti jich máme půl milionu až milion. Myslivcům se tento problém dlouhodobě nedaří řešit a právě návrat vlků jako zdatných lovců může pomoci. Vlk byl v Čechách vyhuben zhruba před sto lety a nerozmnožoval se u nás, byť se občas objevoval v Beskydech. V současnosti se u nás dospělých vlků pohybuje třicet až sedmdesát, a pokud jich bude přibývat, mohou napomoci spárkatou zvěř regulovat. Návrat vlka je ale doprovázen i reálnými problémy, neboť část hospodářů chovajících například ovce (s podporou evropských fondů) se logicky nestihla na koexistenci s vlky ještě připravit a patřičně zabezpečit svá stáda. Vloni stát podle speciální legislativy vyplatil chovatelům finanční kompenzaci za vlkem stržená hospodářská zvířata ve výši 1,5 milionu korun. My se snažíme přispět k omezení rizik a škod vhodně formulovanými podporami v OPŽP. Jsou zaměřeny na preventivní opatření, jako je vybudování funkčních ohradníků či využívání vhodných plemen pasteveckých psů. Právě o možnostech využití pasteveckých psů k ochraně stád před vlkem jsme vydali příručku, kterou jsme distribuovali s pomocí Asociace soukromého zemědělství a Svazu chovatelů ovcí a koz. Chovatelé doposud podali desítky žádostí o financování preventivních opatření, zpravidla v řádu statisíců korun. Extenzivní farmaření i návrat vlka je v zájmu ochrany přírody a krajiny, a proto je potřeba hledat v této oblasti kooperativní přístup. To, jestli se nám podaří najít model koexistence mezi lidskou společností a predátory, je a bude výpovědí hlavně o nás samých.
Dalším často skloňovaným tématem je sucho. OPŽP podporuje prostřednictvím prioritní osy 4 zadržování vody v krajině, budování mokřadů, návrat k přirozeným tokům řek a mnohá další opatření. Kolik práce čeká českou krajinu, aby byla schopna zadržet dostatek vody?
Dlouhodobě lze náš přístup k vodnímu režimu považovat za velmi problematický. Zjednodušeně řečeno, soustředili jsme se na neškodné odvádění vody a nevnímali řeky a potoky jako tepny naší krajiny. Drtivá většina potoků a řek byla zkrácena a zregulována napřímením, zpevněním břehů betonem, záhozy a podobně, podobně mokřady byly vnímány jako nevyužitelné „jizvy“. To se dotáhlo do dokonalosti za socialismu, i když kořeny těchto přístupů jdou hlouběji. Návrat dobré kondice vodního režimu v naší krajině je důležitý jak pro omezení přívalových povodní, tak pro zlepšení její retenční schopnosti a omezení rizika sucha. Není samozřejmě možné úplně vyloučit budování některých přehradních nádrží, ale opravdu v nich není možné vidět klíč k řešení. Proto jsme i v PO 4 preferovali financování právě projektů obnovy a vytváření mokřadů, revitalizace a renaturace zkanalizovaných řek a potoků, obnovy a údržby rybníků s litorály (pro vodní režim a biodiverzitu není rybník jako rybník) a vytváření zelené infrastruktury v krajině. V tomto programovém období bylo už nyní na projekty zlepšující vodní režim krajiny určeno a schváleno asi 2,5 miliardy korun a do konce programového období toto číslo ještě výrazně vzroste. Specifickým problémem je však dlouhodobé hutnění zemědělských pozemků. Pro vodní režim a biodiverzitu má zásadní význam také pěstování druhově i strukturně rozmanitějších lesů. Posun klimatické změny včetně sucha a následné kůrovcové kalamity, kdy se nedá o les příliš pečovat, ale spíše se bojuje za záchranu dřevní hmoty, dokládá, že se musí něco stát. Někdy se zdůrazňuje nutnost změny lesnické legislativy. Nic proti tomu, ale je potřeba také připomenout, že více než polovina lesů u nás je v rukou státu, a stačí tady změna exekutivní objednávky od zřizovatele.
Vaší srdeční záležitostí jsou Jizerské hory a tamní lesy. Jak se proměnily od osmdesátých let do dneška a jak vidíte jejich budoucnost?
Lesy i krajina Jizerek prošly obrovským dramatem. V poslední čtvrtině minulého století zde vysoká imisní zátěž z energetiky i průmyslu tzv. černého trojúhelníku „prověřily“ dlouhodobě ekologicky neudržitelné pěstování rozsáhlých smrkových kultur. Oslabené lesy byly rovněž napadeny hmyzími škůdci a není překvapivé, že nechyběl ani kůrovec. Je tady i několik ekologických paralel se současnou kůrovcově-klimatickou kalamitou. Při záchraně ohrožené dřevní hmoty pro socialistické národní hospodářství bylo během pár let velkoplošně odtěženo více než 100 km2 lesa náhorní plošiny a s ohledem na další ekologické faktory došlo k ohrožení samotné integrity lesa jako vegetačního útvaru. Vypracovali jsme k tomu na svou dobu poměrně revoluční strategii záchrany a obnovy lesa s využitím ochrany a reprodukce původního genofondu lesních dřevin (od buku, jedle, břízy karpatské a javoru klenu přes kosodřevinu až po autochtonní populace smrku), a to v obnovním systému zaručujícím do budoucna druhově i prostorově strukturovanější a ekologicky stabilnější lesy. K tomu jsme založili i nadaci, která do takových projektů vložila miliony korun. Následně k tomu byly využívány i další národní a evropské fondy. Jeden z předpokladů, snížení imisní zátěže lesů i jejich půd, měl pozitivní vývoj. Část ekologické strategie obnovy lesa se provedla, část navzdory finanční podpoře ne. Bohužel. Podrobnější rozbor je mimo možnosti tohoto rozhovoru. Kdybych nebyl vzděláním krajinný ekolog, řekl bych, že lesy v CHKO Jizerské hory jsou už v pořádku a mají skvělou budoucnost. Bohužel to tak úplně není. Klimatická změna, trvající, byť snížená exhalační zátěž, velkoplošně obnovované porosty jsou velkým rizikem do blízké a vzdálené budoucnosti. Rizika může snížit pouze dlouhodobá a systematická práce na prostorově i druhově zaměřených rekonstrukcích desítek čtverečních kilometrů lesních kultur a větší respekt k přírodním procesům při obnově lesa. Na druhou stranu je potřeba také doplnit, že díky rozumnému přístupu mnohých lesníků a spolupráci s ochranou přírody tady určitá naděje je.
Trochu do jiného ranku patří zeleň v obcích. Je ale velmi důležitá nejen pro člověka, ale i pro přírodu. Proč by města a vesnice neměly rezignovat na zlepšování zeleně?
Rostliny obecně mají v obcích a především ve městech oproti volné krajině ztížené podmínky. Od nevyhovujících půdních podmínek, kdy se už v některých případech dá o půdě hovořit jen s velkou nadsázkou, přes zhoršenou kvalitu ovzduší až po místy extrémní teplotní a vodní poměry, kterým jsou rostliny vystaveny především v letních slunečných dnech. O to větší péči vyžadují. Projekty specifického cíle 4.4 se zaměřují především na plnění ekosystémových funkcí krajiny, ale doplňkově mohou mít i funkci estetickou. U těchto projektů lze s ohledem na extrémnost stanoviště, bezpečnost, údržbu či produkci alergenních látek zčásti i nahrazovat jinak preferované původní druhy dřevin druhy geograficky nepůvodními. Dobře založená a udržovaná zeleň v parcích měst a vesnic je a ještě více bude důležitá pro kvalitu života místních lidí včetně klimatické pohody, prostoru pro relaxaci a rekreaci, ale i pro uchování biodiverzity a návaznosti na okolní krajinu.