Mrtvé rameno Labe ožilo, čeká se na čápa
Právě hospodaření v krajině vedlo postupně k záměru obnovy mrtvého ramene. „Odhaduji, že tak před dvaceti či pětadvaceti lety jsme řešili, že cukrovarnická firma na sousedních pozemcích nám sklízela cukrovou řepu. Objevili se tam místní myslivci a já jsem se s jedním starším pánem dal do nezávazného hovoru. Ten člověk zavzpomínal, že po válce začaly fungovat mangano-kyzové doly, které působily právě v okolí starého ramene Labe. Vzpomínal, jak to bylo ještě průtočné, než to oddělili panelovou cestou, jak se tam koupali, lovili ryby, bruslili a taky někdy chodili na louky pást krávy,“ vzpomíná na první impuls Karel Vaněk, jednatel společnosti Helot. „Bohužel v dalších letech už do bývalého koryta padaly stromy a větve a vyrůstaly tam keře a občas i břízy. Místo ryb zůstalo jen pár žabiček, v některých místech, kde se udržela mělká voda, byl ráj pro divočáky. Když jsem měl možnost u svých zaměstnanců, začali jsme alespoň trochu čistit břehy, a když zamrzlo, likvidovat větve ze starých spadlých topolů,“ popisuje.
Následně se pan Vaněk někde zmínil, že je mu líto, že se rameno neudržuje. „Tak jsem přišel k firmě, která tyto věci projektuje, a z naší společné diskuze vyplynulo, že za pomoci dotačních titulů existuje možnost alespoň něco částečně vrátit do původní podoby, tedy s vodou a postupně s kousky lužních luk,“ popisuje Karel Vaněk.
Společnost Helot následně požádala o dotaci z Operačního programu Životní prostředí a uspěla. Bývalé koryto řeky Labe bylo vlivem postupného zazemnění téměř na pokraji celkového zániku. Rozpad jednotlivých, v minulosti druhově bohatých společenstev rostlin a živočichů byl zcela evidentní. Obsahem projektu byl komplex revitalizačních zásahů vedoucích k obnově funkcí vodních a mokřadních biotopů navazujících na hlavní koryto řeky. Zásah spočíval v odtěžení sedimentu a terénních a vegetačních úpravách.
S výsledkem je pan Vaněk spokojen. „Nyní jsem nadšen. Ještě to pár let potrvá, než vyroste nová vegetace stromů, ale už teď mě to silně hřeje – a snad i ostatní,“ popisuje. Na místo si našli cestu i lidé, procházejí se tam s kočárky, pozorují divoké kachny a další zvířata. „Teď už tam snad chybí jenom čáp se svým hnízdem, o kterém ten starý pán vykládal. To se snad může vrátit,“ věří Karel Vaněk.
