Bornholm, dánský ostrov na cestě k nulovému odpadu
Rybářská krize na konci dvacátého století zasadila ekonomice ostrova citelné rány. Bylo potřeba najít cestu, jak se z nich vzpamatovat. Naděje přišla před pěti lety společně s nadšením a neutuchající vytrvalostí úředníka Jense Hiul-Nielsena, kterého už unavovalo, jak je ostrov neustále o několik kroků pozadu za svou dobou. „Vždycky když jsme něco potřebovali a obrátili jsem se na administrativu v Kodani, říkali jsme v podstatě pokaždé to samé: Podívejte, my máme problém, můžete nám nějak pomoci, ideálně finančně?“ vzpomíná dnes, jak to celé začalo. „A tak jsem si říkal, že namísto toho, abychom tam chodili a říkali, že máme problém, mohli bychom se stát těmi, kteří říkají: My jsme svůj problém vyřešili a máme řešení i pro vás.“ Následovalo velmi odvážné rozhodnutí. Na ostrově se rozhodli, že se vydají cestou nulového odpadu. Znamená to, že do roku 2032 dosáhnou toho, že žádný odpad z ostrova ani nebude spalován, ani neskončí na skládce. A proč zrovna do roku 2032? Tehdy totiž doslouží ostrovní spalovna a Jens Hiul-Nielsen si řekl, proč hledat způsoby, jak ji nahradit, když by se bez ní mohli úplně obejít.
Pozlátko spalování
S přihlédnutím k tomu, že Dánové produkují nejvíce odpadu v Evropské unii a patří i mezi největší producenty odpadu na světě, je to nemalá výzva. „Nechali se tak trochu polapit pozlátkem spalování,“ říká Paul Connett, odborník na odpad z Univerzity St. Lawrence v New Yorku. „Když se to spálí, nemají pocit, že vytvářejí odpad. Myslí si, že to tak dělají správně.“ Je to nejspíš také proto, že Dánsko disponuje třiadvaceti nejmodernějšími spalovnami, které spalují jak dánský odpad, tak odpad dovezený odjinud. Energie získaná spalováním je pak využívána pro topné systémy jednotlivých okresů, v nichž spalovny leží, a také pro napájení elektrické sítě. Tento způsob přeměny odpadu na energii postavil Dánsko do pozice globálního průkopníka v hledání a nacházení cest, jak se v odpadovém hospodářství vyhnout skládkování. V minulosti byla dánská strategie nakládání s odpadem mnohokrát oceněna coby zelenější řešení. Nicméně spalování odpadu má nemálo stinných stránek, jde přece jen stále o spalování a to vůbec nesvědčí dánskému klimatu ani to není ku prospěchu plánu dánské vlády zredukovat emise o 70 % do roku 2030. Ani srovnání s recyklováním nevychází pro spalování příznivě: ušetří se při něm méně energie i zdrojů. Dostatečný důvod pro to, že se vláda rozhodla snížit do roku 2030 podíl spalování o celou třetinu.
„V současné době recyklujeme na Bornholmu zhruba 70 % z celkového množství 80 000 tun vyprodukovaného odpadu. Asi 25 % je spáleno a zbývajících 5 % převážně toxického materiálu, který nemůže být spálen, skončí na skládce,“ vypočítává Jens Hiul-Nielsen.
Nulový odpad ale není jediným zeleným cílem ostrova. V energetickém sektoru by tu rádi dosáhli uhlíkové neutrality už v roce 2025. Cíl je to nemalý, ale už nyní ostrov získává většinu elektřiny a tepla z kombinace obnovitelných zdrojů z větru, slunce a bioplynu a trvale udržitelné biomasy a v následujících osmnácti měsících se tu chystají nainstalovat další zdroje.
BOFA a další
Jedním z recyklačních center je BOFA v hlavním městě ostrova Ronne. BOFA je také jedním z míst, kde se hledají způsoby, jak maximálně využít potenciál přírodního odpadu, biomasy. David Christensen, manažer projektu nulového odpadu v BOFA, si vytyčil specifický úkol: zkoumá, jak zkompostovat materiál, který není zrovna lehké recyklovat – dětské pleny.
Běžné jednorázové pleny jsou vyráběny z nerecyklovatelného materiálu a po použití končí na skládkách, kde se rozkládají dalších 500 let. „Je to vtipné. Když jsme představili svou vizi nulového odpadu, lidé se na nás nejčastěji ptali právě na pleny. Co s nimi budeme dělat, když jsou vyrobeny z petrochemikálií a polymerů, se kterými se nedá dělat nic moc jiného, než je spálit. A teď zkoušíme technologii, která by celý ten zaběhlý a zdánlivě nezměnitelný systém mohla narušit,“ popisuje.
Ke svému pokusu používá David Christensen speciální druh 100% kompostovatelných plen vyrobených z celulózy, složky nacházející se v rostlinách, a biologicky rozložitelného rostlinného plastu. Pleny se sbírají z mateřských škol, drtí se a ve velkém kovovém silu se pak promíchávají s dalším rostlinným odpadem, například ze zahrad či z místního pivovaru. Výsledná směs se nejprve na hodinu zahřeje na 70 °C, aby se vydezinfikovala. Za pouhých deset dnů není v silu ani stopy po plenách a vzniklý kompost je zcela bezpečný k použití v zemědělství. „Běžné kompostování, které tu praktikujeme v kompostárně v hromadě na volném prostranství, trvá deset až dvanáct měsíců,“ přibližuje David Christensen. „Tohle je tedy opravdu významné urychlení. Pochopitelně to vyžaduje určitý energetický vstup, ale je to – vlastně něco jako zázrak.“ Vzhledem k tomu, že bornholmská energetická síť je z velké části napájena z obnovitelných zdrojů, není ekostopa kompostovacího zařízení v BOFA příliš velká.
Další z větších recyklačních projektů na ostrově je bioplynka, která přeměňuje část prasečí kejdy z chovů na ostrově v teplo a elektřinu. Prasata se na ostrově chovají ve velkém, každý rok jich tu na jatkách skončí 500 000. Bioplynkou projde na 120 000 tun kejdy ročně a tím se zabezpečí plyn pro téměř pětinu ostrovních domovů. I tak obrovské množství představuje ale stále jen 20 % z celkového množství kejdy, která na ostrově každý rok vzniká, a tak má místní vláda v plánu bioplynku zvětšit, a to rovnou čtyřikrát. V některých obyvatelích ostrova to ale vyvolává obavy, aby se tím ostrov příliš nezacyklil do masné výroby, která je jedním z největších přispěvatelů ke klimatické změně na planetě. „Ano, je to pravda,“ říká Nils Koefoed, manažer bioplynky. „Ale také je pravda, že bychom vzniklý plyn chtěli využívat jako palivo pro nákladní dopravu. Pořád se hledají alternativní paliva pro lodě i letadla, poptávka bude během pár let obrovská,“ předpovídá.
Pokud má pravdu a vydal se společně s dalšími vizionáři na ostrově správnou cestou, bude jednou Bornholm přesně tím příkladem, kterým se na začátku cesty rozhodl být.