Globální květinový trh

Symbolismus květiny je mocný. O to více, že ho sdílejí lidé na celém světě. Květiny doprovázejí všechny důležité životní milníky a události. Lilie a tulipány na jaře představují obnovu a zvěstování, o měsíčku se věří, že na mexický Den mrtvých, Día de Los Muertos, převádí mrtvé do jejich rodných domů, a kytice růží, ať už ke Dni matek, či na svatého Valentýna, je vyjádřením lásky. Bez květin se neobejde ani žádná svatba, ani žádný pohřeb.

Za krásnou kyticí se ale často skrývá méně krásný příběh. Environmentální i lidská cena za ozdobu a radost z květin může být nepřiměřeně vysoká.

Dlouhá cesta do vázy

Než se dovážené řezané květiny dostanou k cílovému zákazníkovi, urazí většinou tisíce kilometrů v chladicím letadle.

Největším spotřebitelem řezaných květin na světě jsou Spojené státy americké. Většina květin, které se tam dovážejí, pochází z Ekvádoru a Kolumbie. Ta je vůbec největším producentem řezaných květin na světě. Většina řezaných květin prodávaných v Evropě připutuje z rovníkové východní Afriky.

Globální květinový trh je rychlý a odehrává se v epizodních návalech, což ještě zvyšuje jeho environmentální stopu, neboť ideální je dostat květinu z pole do vázy během tří až pěti dnů. Květiny kolumbijských producentů, jejichž farmy se rozprostírají většinou v blízkosti mezinárodního letiště v Bogotě, totiž ztrácejí i 15 % své hodnoty s každým dalším dnem, který stráví na cestě.

Mnohé z těchto květin jsou pěstovány ve velkých nadmořských výškách v obřích průmyslových sklenících, v nichž je jednodušší kontrolovat choroby, škůdce a vlhkost. Velikost těchto farem často přesahuje i 200 hektarů. Květiny jsou také velice žíznivá komodita, což významně přispívá k vysoké spotřebě vody a odtoku chemikálií do vodního koloběhu. Právě kvůli tomu se ozývají kritické hlasy, které upozorňují na to, že suchem postižené jezero Navaisha, které je centrem květinového průmyslu v Keni, odevzdalo do květinových skleníků v okolí už přes polovinu své vody.

Kromě nejrůznějších polutantů obsažených v přípravcích na péči nastřádají květiny poměrně hrozivou ekostopu také kvůli potřebě chlazení a dálkovému transportu. Aby potěšily naše milované, musí překonat třeba i několik tisíc kilometrů v chladicím letadle. Jen na svatého Valentýna tak květiny vyprodukují podle odhadů Rady pro čistou přepravu zhruba 360 000 tun oxidu uhličitého. Pro představu to odpovídá ročnímu provozu 78 000 automobilů. Po příletu na cílový kontinent je pak většinou čekají ještě stovky či tisíce kilometrů v kamionech, aby dorazily na místo určení.

Pěstování květin má i sociální a zdravotní aspekt

Kromě celkových environmentálních dopadů jsou tu také přímé vlivy květinového průmyslu na zaměstnance v květinovém průmyslu i na komunity žijící v blízkosti květinových farem. Pracovníci na farmách bývají při práci vystaveni toxinům obsaženým v hnojivech a insekticidech, stejně jako v prostředcích používaných na prodloužení životnosti květin. Výzkumy na květinových farmách v Ekvádoru potvrdily krátkodobě pozměněnou mozkovou činnost u dětí žijících v blízkosti tamějších květinových farem, a to v týdnech předcházejících svátku svatého Valentýna, kdy je na květiny aplikováno zvýšené množství pesticidů. Děti mohou být jejich škodlivému působení vystaveny pravděpodobně kontaktem s oblečením rodičů, kteří na farmách pracují. V současné době je předmětem výzkumu také obsah odpadní vody odtékající z farem a zda jsou jí kontaminovány i vodní zdroje níže po proudu.

O délce pracovní doby na jihoamerických a afrických farmách nemluvě. Nezřídka překračuje šestnáct hodin denně. To je obzvlášť problematické pro ženy, které by si přály čerpat mateřskou dovolenou anebo potřebují hlídání pro děti. Zatím je to vysoká daň za to, že květiny přinášejí příjmy i pracovní příležitosti i do chudých regionů.

Zamysleme se a buďme zodpovědní

Existuje několik základních otázek, které bychom si před nákupem v květinářství měli položit.

Odkud sem květiny přicestovaly? Byly vypěstovány eticky a v duchu trvalé udržitelnosti? Komu všemu za ně vlastně platím a kolik? Jak se mohu vyhnout zbytečným obalům?

Jak se v tom všem vyznat? Ano, není to úplně jednoduché. Ale stačí se rozhlédnout a uvědomit si, co se děje v přírodě okolo nás, a pak už budeme těžko považovat růže na vánoční tabuli za přirozené. O to zvláštněji bude taková květina, zbavená vůně na úkor prodloužení životnosti potřebné k cestě přes půl světa, působit. Malé farmy pěstující nejen lokálně, ale především sezónně jsou rozhodně správnou odpovědí a funkčním řešením negativních dopadů světového květinového trhu na prostředí, ve kterém žijeme. Určitě se nějaká taková nachází i ve vašem okolí.