Jsou elektrokola požehnáním pro životní prostředí?
Je nepopiratelným faktem, že většina z nás žije život, ve kterém se poměrně často potřebuje nebo prostě chce někam dopravovat. V kontextu klimatických změn a devastujících dopadů lidského bytí na prostředí, ve kterém žijeme, se nejeden z nás zamýšlí, jak unavené a dobité planetě co nejvíce ulevit, aniž bychom se museli vzdát svého pohodlí a civilizačních výdobytků. Doprava je jedním z největších globálních znečišťovatelů, a tak je přirozené, že k hledání čistších a zelenějších způsobů transportu obracíme velkou pozornost. Elektromobily včetně elektrokol se zdají být slibným řešením, neboť produkují méně emisí než konvenční dopravní prostředky. Jako všechno to pochopitelně má i svá úskalí.
Okamžitá úleva
Tím, že vyměníme automobil za kolo, okamžitě a přímo přispějeme ke snížení znečištění ovzduší a uhlíkových emisí. Když porovnáme elektrokolo s klasickým automobilem, je rozdíl v produkci emisí opravdu obrovský. Automobily, poháněné motory s vnitřním spalováním, potřebují na jeden ujetý kilometr mnohem více energie než jejich elektrické protějšky. Elektrokola oproti tomu produkují zhruba o 90 % méně uhlíkových emisí než konvenční automobily, a to právě proto, že jim chybí spalovací motor a výfuk, ze kterého by vypouštěly znečišťující plyny. Přesto mají svou ekostopu, kromě jiného také proto, že jejich nabíjení je závislé na elektřině a ta ve většině případů stále ještě pochází z neobnovitelných zdrojů. To má ale velkou šanci se postupně měnit.
Používání elektrokol z environmentálních důvodů má velký smysl na místech, která stojí mimo trasy veřejné dopravy, například na venkově a na městských předměstích. Co se týče nulové ekostopy, klasický bicykl vyhrává na celé čáře, ale elektrokolo přichází ke slovu všude tam, kde bychom kvůli vzdálenosti a náročnosti terénu raději než na normální kolo sedli za volant automobilu. Své výhody ale mají i ve městech, kde se jejich používáním můžeme vyhnout několikerému úmornému přestupování nebo můžeme jízdu na elektrokole zkombinovat s jakýmkoli prostředkem městské hromadné dopravy, který umožňuje jeho převážení. Vše je samozřejmě potřeba pečlivě zvážit: hromadná doprava je mnohem efektivnější, co se týče úspory místa, než kdyby ji každý vyměnil za vlastní elektrokolo.
Ekostopa elektrokola je zatím nemalá
Ekostopa elektrokol začíná – stejně jako ekostopa všech produktů, které před svým uvedením na trh projedou nějakým druhem výroby – na výrobní lince. Vyrobit kolo s elektrickým pohonem samo o sobě spotřebovává velké množství energie a dalších zdrojů. Výroba sestává ze dvou hlavních částí: sestavení mechanických součástek a na energii náročná intenzivní výroba elektronických komponentů. Ve výsledku není neblahý dopad takového elektrokola na životní prostředí vůbec zanedbatelný, i když pořád ještě není takový, jako když se vyrábí konvenční automobil. Výrobci se takto nemalou ekostopu svých produktů snaží snižovat efektivnějším využíváním energetických zdrojů i co největším využíváním obnovitelných zdrojů energie, zlepšováním recyklačních technologií a systémů, hlavně co se týče baterií.
A právě baterie jsou nejčastěji zmiňovány coby Achillova pata elektrických kol. V oblasti každodenního používání kol s motorem je prostě ještě co zlepšovat. Výroba takových baterií je ve velké míře závislá na lithium-iontové technologii, což obnáší využití lithia, kobaltu, niklu a dalších vzácných kovů. Samotné dobývání těchto kovů je obrovsky energeticky náročné a pro životní prostředí představuje nesmírnou zátěž v podobě kontaminované půdy i vody spolu se značnou ekologickou degradací krajiny a produkcí velkého množství emisí skleníkových plynů. Aby se tedy elektrická kola v budoucnu stala skutečně čistou komoditou s provozem šetrným vůči životnímu prostředí, je potřeba zaměřit pozornost na přísnější ekologická kritéria na jejich výrobu, citlivější těžební technologie a alternativní materiály, ale také důslednou kontrolu recyklace a likvidace problematických baterií.
Další kontroverzí, která se k elektrickým kolům váže, je jejich krátká životnost. Po třech až pěti letech přicházejí poruchy baterií, motorů i elektronických displejů. To je objektivně příliš brzy a změny se odvíjejí poměrně pomalu. Obavy, že čím více elektrokol budeme vyrábět, tím více elektronického odpadu budeme hromadit, jsou zatím opodstatněné a nehrají celému fenoménu příliš do karet. Elektrokola tak nesporně představují správný krok na cestě k čistšímu životnímu prostředí i menšímu zatížení městské dopravy, jen po ní musíme i nadále postupovat neoblomně, uváženě, a přitom dostatečně efektivně.
