Návrat korku

Každoroční letní rituál odlupování korkové kůry se v západním Středomoří koná už po tisíce let. Egypťané, Peršané, Řekové a Římané používali korek na výrobu rybářského náčiní a sandálů i k uzavírání džbánů a sudů. Když v osmnáctém století získaly na popularitě skleněné nádoby, obliba korku ještě vzrostla. Jako uzávěr je ideální: je odolný, vodotěsný, lehký a dá se snadno obrábět.

V dnešní době, kdy mnohé průmysly hledají trvale udržitelné alternativy k plastovým a dalším materiálům vyráběným z fosilních paliv, se korek znovu vrací na výsluní. Z korkové kůry se dnes vyrábějí podlahy i nábytek, obuv i oblečení či tepelné izolace pro domy i elektrická auta.

Korek je ale víc než jen trendy „zelený“ materiál. Kromě toho, že okolo pěstování korkových dubů vznikají nové pracovní příležitosti, poskytují dubové plantáže potravu i útočiště zvířatům, zatímco během toho všeho pohlcují obrovské množství oxidu uhličitého. A na rozdíl od ostatních komerčně pěstovaných stromů se korkové duby nikdy nekácejí, což znamená, že coby uhlíková skladiště fungují dvě stě i více let.

Sklizeň

Fernando Tacha se rozmáchne a zasekne sekyru do silného dubového kmene, pak ji vzpříčí a odlomí dlouhý plát korkové kůry. „Korek jsem začal sklízet, když mi bylo devatenáct. Teď je mi šedesát devět a budu to dělat, dokud budu moci,“ říká. „Je to tvrdá, ale nádherná práce.“

Korkový dub je nízký, pomalu rostoucí a stálezelený strom. Je zde endemický, roste jen ve Středomoří. Nejrozsáhlejší lesy korkových dubů se rozkládají podél atlantského pobřeží Iberského poloostrova. V Portugalsku, největším výrobci korku na světě, si korkových dubů velice váží, uctívají je. Korkový dub je tu národním stromem a je chráněn zákonem, takže je přísně zakázáno jej kácet.

K odstraňování korkové kůry se používá sekyra. Je to precizní práce a vyžaduje roky praxe. Úder sekyrou musí být silný a přitom jemný, aby nezasáhl vnitřní vrstvu kůry a nepoškodil strom. Pro svou náročnost proto v Portugalsku patří tato činnost k nejlépe placeným pracím v zemědělství.

Kůru je možné sklízet pouze v krátkém období mezi koncem května a srpnem, kdy se strom nachází v aktivní fázi růstu a svrchní vrstvu kůry je jednodušší odstranit bez poškození kmene.

Korkový dub má jedinečnou schopnost svoji kůru obnovovat. Jakmile je odstraněna, sběrači napíšou na zlatavě hnědý oloupaný kmen bílou barvou poslední číslo roku, ve kterém se na stromě pracovalo: „3“ tedy znamená, že naposledy byla kůra sklizena v roce 2023. Kůra začne strom znovu pomalu obrůstat, až bude možné ji po dalších devíti letech znovu sklidit. „Strom vždycky znovu obroste,“ říká lesní inženýr Conceicao Santos Silva.

Zatímco muži odsekávají kůru, ženy ji snášejí na hromadu a připravují ji na odvoz. Kůra pak bude skladována venku, vystavená větru a slunečnímu světlu. Po šesti měsících zrání, kdy z ní vyprchá nadbytečná vlhkost, bude roztříděna podle tloušťky a kvality a vařena ve vodě, aby se z ní vyplavily nečistoty a aby změkla a lépe se s ní dále pracovalo.

Zájem o korek vzrůstá

„Zaznamenáváme rostoucí zájem o korek coby trvale udržitelný materiál šetrný k životnímu prostředí,“ říká Rui Novais, odborník na materiály z univerzity v portugalském Aveiru. „Ve srovnání s materiály, jako je polyuretanová pěna, která se používá pro tepelnou izolaci, je výroba korkových materiálů méně náročná na spotřebu energie a produkuje méně emisí oxidu uhličitého,“ vysvětluje.

Silná vrstva korkové kůry obrůstá strom proto, aby ho chránila před požáry. To z ní činí velmi účinný izolační materiál, který se používá na ochranu palivových nádrží na vesmírných raketách NASA i baterií v elektromobilech. Korek je odolný nejen vůči ohni, ale také vůči vodě i oleji a ustojí vysoký tlak, aniž by ztrácel pružnost.

„Je to naprosto výjimečný obnovitelný a biologicky rozložitelný materiál,“ říká Rui Novais. „Je také velmi trvanlivý. Je zřejmé, že korkové výrobky zůstávají prakticky nezměněné po dobu více než padesáti let,“ dodává.

Část uhlíku vstřebávaného korkovými duby přechází do korkových výrobků, které pak čeká dlouhodobé užívání. Jejich využití se časem může změnit, mohou být i recyklovány.

Existuje několik studií, které prokazují, že korek je uhlíkově neutrální, což znamená, že je schopen vstřebat více uhlíku, než je zapotřebí k tomu, aby mohl být získán a popřípadě zpracován.

Jakmile jsou kusy korku nařezány a stlačeny do formy přírodních korkových zátek a uzávěrů, jsou zbylé odřezky nadrceny na granulát a stlačeny do výsledných plátů a hranolů. „Dokonce i korkový prach využíváme k výrobě energie,“ říká Rui Ferrera, generální sekretář Portugalské korkové asociace. „Získané teplo ohřívá vodu v bojlerech, které se v korkovém průmyslu využívají, a navíc ještě dotuje energií některé z výrobních procesů.“